Děkuji. Dobré ráno. Já jsem se ještě přihlásil k vystoupení předchozího řečníka, asi jsem to nestihl dost rychle. Ale neodpustím si na to zareagovat, protože jsem připraven, že zde bude muset dneska člověk vyslechnout leccos, ale myslím si, že těžko snášet opakování takových těch starých neustále dokola omílaných nepravd. Já bych tady chtěl upozornit pana kolegu i Sněmovnu na to, že investice do vzdělání jsou samozřejmě důležité, ale dát je takto do souvislosti s ekonomickým růstem je poměrně naivní. Mohl bych vám říci příklady zemí, které se domnívaly, že investicemi do vzdělání automaticky přispějí k růstu, a to samozřejmě takto jednoduše nefunguje. Něco jiného je zvyšovat kvalitu vzdělání, něco jiného je také zvyšovat kvalitu institucí, třeba organizaci práce ve firmách a podobně, to jsou daleko výraznější nástroje, jak posílit ekonomický růst. Ale představa, že jenom nalijete peníze do vzdělání a vrací se vám to v růstu, to prostě skutečně pravda není. To chce se tím trochu zabývat.
A druhá věc. Představa, že se tady teď rozhazuje, dává se do spotřeby, zatímco by se mělo dávat do vzdělání, to je podle mě také nesmyslná představa. Když to vystoupení začalo chválou ekonomického růstu, tak bych chtěl zdůraznit, že jestli něco bylo tahounem ekonomického růstu v této zemi, tak to byla soukromá spotřeba. To, že vlastně už před několika lety vláda skončila s politikou úspor a začala díky tomu, že se využilo růstu, zvyšovat příjmy, začala zvyšovat penze, to byl ten dneska nejvýraznější stimul toho, proč ekonomika roste. Já bych byl rád, kdyby ti, co vystupují, se drželi aspoň některých základních pravd, aby nebylo možné tady dneska říkat úplně cokoliv.
