Říkám to dlouhodobě. Ostudou demokratické opozice není, že je slabá, ona je v součtu silná docela dost. Ostudou je to, že necháváme vyhrávat volby jednoho estébáka s “pouhými” 25 procenty, místo toho, aby se alespoň její část dokázala domluvit a porazila ho ve volbách.

Samozřejmě, že programových (i jiných) rozdílů je mezi námi dost (ostatně proto nejsme jedna strana s jedním elektorátem, ale je nás prostě víc), ale je povinností všech demokratických stran, aby se o vytvoření společného převolebního bloku pokusily.

Pamatuji si, jak jsem studentům na přednáškách vyprávěl o jednom generálovi v Keni. Generál Moi byl po několika letech diktatury donucen připustit svobodné volby v zemi, ve kterých pak ještě deset let vyhrával (prezidentské i parlamentní volby) s “pouhými” 20 procenty hlasů, protože ti druzí měli “jen” 18, třetí 15, další deset atd.

Teprve až po deseti letech opozici došlo, že by mohla stavět v jednomantátových obvodech společné kandidáty a stejně tak i jednoho společného kandidáta na prezidenta. Babiš je u moci už přes pět let, doufám, že to opozici u nás nebude trvat těch deset nebo dokonce i více let.