Před několika dny však postoj mění: Dokonce vystoupí proti zprávě televize o hospodaření. To je hodně silné varování pro ředitele Dvořáka. Jenže neuplyne víc než několik desítek hodin a Uhde s klidem Dvořáka chválí, ba co víc, prý by ho volil znovu.
Výstřední chování?
Nikoli. Odpovídá stavu veřejnoprávní televize. Schizofrenní je totiž ona, nikoli Milan Uhde.
Lze na ni hledět dvěma způsoby.
Z hlediska poloprázdné sklenice: Od diváků dostává téměř sedm miliard. To jí v době krize tradičních médií poskytuje neuvěřitelný komfort. Místo, aby si toho vážila, penězi bohapustě plýtvá. Takzvaná hrané tvorba? Kýč převažuje.
Ale co hůř. Panuje naprosto neprůhledné schvalování projektů. Šéfdramaturgové nahrávají svým partičkám. Inteligentní projekty leží pod stolem déle než spisy o Mostecké uhelné u Rampuly. A pak se ukáže, že nápady někdo z těch „vhodných“ ukradl.
Nakupují se předražené externí služby. Všude panuje liknavost a nepořádek, které jsou typické pro socialismus.
Zpravodajství? Plytké. Redaktoři jsou většinou jen středně kvalifikovaní. Profesionální bolístky a zapšklost odívají do velkých slov o svobodě slova. Šéfové se sice zaměstnanců bojí, přesto si ale způsob, jak zpravodajství ohnout podle vůle svých politických pánů, najdou... Hledisko poloplné sklenice: Veřejnoprávní televize plní to, co po ní zákon chce. Poskytuje velmi slušné zpravodajství a publicistiku. Zvlášť čtyřiadvacítka dává přehled o tom, co se děje. Redaktoři mají jistě rezervy, ale na české poměry jsou profesionálové. Je vidět, že se nebojí jít do problémů a šlapou politikům na paty, a to i přesto, že se televize snaží zachovávat vyváženost a až na výjimky skutečně nikomu otevřeně ani skrytě nestraní.
V době, kdy panují světu přihlouplé mýdlové opery a nekonečné seriály, v nichž se kvůli vylepšení životní úrovně ztrapňují dobří herci, je Česká televize výš.
Některé její inscenace i seriály mají očividnou snahu sice bavit, ale neslevit aspoň ze základní estetické úrovně. Veřejnoprávní televize se snaží podporovat český film. I když občas podpoří mizerné tituly a ty nejlepší si nechá proklouznout mezi prsty, je to záslužné. Kdo nechybuje? Jen díky České televizi dostávají příležitost desítky vynikajících externích tvůrců. Jistě že se nemůže dostat na všechny a ti odmrštění reptají.
Poloplný a poloprázdný můžeme mít pohled i na Petra Dvořáka: Poloprázdný Dvořák: Velkolepý projekt měl v ústech, do rukou mu nevjel. Po troše snahy zapadl do bahna televizní machy. Snaží se marně, aby se zdálo, že se rekreuje v bahenních lázních, a k vylepšení obrazu si nabírá lobbisty, když už mu nestačí mamutí organismus televize. Ustupuje jak politikům, tak redaktorům a podle toho zpravodajství vypadá.
Poloplný Dvořák: Po éře nepořádku, ba lupičství zavedl do televize základní řád. Dbá na hospodárnost a odbornost. Změny jdou sice pomaleji, než se čekalo, ale každý ví, jak namáhavá je to práce. Chce po zaměstnancích vyšší výkon i kvalitu, a proto se s nimi občas dostává do střetu. I zde si však dokáže vést takticky, ale nakonec dosáhne svého. A teď, který pohled platí?
Platí všechny.
Uhde se chová tedy zcela konzistentně, když jednou poukazuje na bídu, podruhé vyzdvihuje kvalitu televize.
Budoucí předseda televizní rady by ale možná mohl zvolit méně dramatické, ale přinejmenším stejně opodstatněné hledisko. Měl by asi řediteli říci: „Podívejte se, váš měšec je plný.“
Podobně by měla být plná sklenice, kterou nabízíte divákům. Ani poloplná, ani poloprázdná, prostě plná.
Z hlediska poloprázdné sklenice: Kýč převažuje. Ale co hůř, panuje naprosto neprůhledné schvalování projektů. Hledisko poloplné sklenice: Veřejnoprávní televize plní to, co po ní zákon chce.
