Požaduje zachování možnosti hlavního města mít vlastní stavební předpis a zachování tzv. plánovacích smluv pro zapojení developerů do výstavby městské infrastruktury. Obojí ministerstvo navrhuje v novele ze zákona vypustit.
Svou velikostí a oproti zbytku republiky významnou stavební aktivitou představuje Praha specifické území, kde se nejdříve a nejvíce projevují typologické inovace na jedné straně a vzhledem k dramaticky vysoké ceně nemovitostí zvýšené tlaky na prolamování zavedených regulativů na straně druhé. „Vlastní předpis máme přesně 200 let a potřebujeme jej i nadále. Celostátní předpis je pro Prahu příliš obecný, neboť na místa, která rozhodují, není tolik vidět, jako na menším městě nebo v obci. Proto pražské stavební předpisy natvrdo regulují i to, co lze jinde řešit úvahou stavebního úřadu,“ uvedl náměstek pro oblast územního rozvoje a územního plánu Matěj Stropnický.
Praha také požaduje zachování tzv. plánovacích smluv. I ty Ministerstvo pro místní rozvoj navrhuje ze zákona vypustit. Umožňují přitom obcím uzavřít s investorem smlouvu o vybudování dopravní a technické infrastruktury. „Je naprosto nepochopitelné, proč chce ministerstvo znemožnit zapojování soukromých financí do veřejné výstavby související infrastruktury. Je přece zřejmé, že soukromé developmenty vyvolávají veřejné investice v podobě kanalizací, komunikací, parků, školek, a tedy zvyšují náklady veřejných rozpočtů. Záběr plánovacích smluv je naopak třeba rozšířit z dosavadní dopravní a technické infrastruktury i na veřejnou vybavenost,“ řekl k situaci Stropnický.
K připomínce hlavního města ve věci výjimky pro vlastní stavební předpis se připojila i další připomínková místa, například Ministerstvo kultury a obrany, Úřad vlády či Ministr pro lidská práva a legislativu. Ministr Jiří Dienstbier v odůvodnění uvedl: „Standardní problémy většího či poměrně velkého města se mění v odlišné, nesrovnatelně složitější otázky provozu velkoměsta, plnícího své funkce i v mezinárodním kontextu. Na řešení těchto otázek univerzální pravidla nestačí, často se nelze obejít bez atypických a jinde dosud neověřených postupů.“
„Absence nezávislé úpravy může zhoršit kvalitu života občanů Prahy absencí řady požadavků na kvalitu prostředí,“ uzavřel Stropnický.
První stavební řád vznikl v Praze v roce 1815 a teprve v roce 1833 byl vydán stavební řád pro zbytek českých zemí, obdobně pak stavební řád pro Prahu z roku 1886 kodifikující základní urbanistické regulativy. Vezmeme-li příklad z doby nedávné, nelze si nevšimnout, že pražská vyhláška z roku 1999 byla do velké míry inspirací pro aktuální podobu celorepublikových předpisů, vydaných později, zejména v oblasti umisťování staveb.
