Volby v roce 2010
Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR vyhrála v roce 2010 Česká strana sociálně demokratická, která se neradovala dlouho. Díky povolebním tahanicím se dostaly k moci opět politické strany, které na základě přesvědčení Věcí veřejných, převzaly moc a nadále pokračovaly v pravicové devastaci sociálního státu.
Pravicová koalice od počátku v problémech
V průběhu tří let vládnutí nám koaliční politické strany ukázaly čeho jsou schopny. Politická scéna se zmítala v aférách a problémech, které se po krátkém čase zametaly pod koberec.
O politické nestabilitě hovoří i největší počet nezařazených poslanců a přeběhlíků od novodobé politické scény.
Role opozice
Po celou dobu této pravicové totality nezbývalo opozičním stranám, mezi které po čase zavítaly i Věci veřejné, nic jiného, než plamenné projevy od řečnického pultu, při kterých se jim vládní strany vysmívaly.
Konec vlády Petra Nečase
Po třech letech vlády Petra Nečase však přišel závažný zlom v podobě dominantní Jany Nagyové, která zákulisně řídila politické dění v pravicovém spektru, a díky které Nečasova vláda padla.
Parlamentní pravicové strany opět zažily již několikáté politické zemětřesení a byly si téměř jisty, že prezident Miloš Zeman pověří sestavením vlády ambiciózní Miroslavu Němcovou, která utlumí zemětřesení a pravicovou politickou scénu v podobě stejné vlády, jaké předsedal Petr Nečas, přivede opět na výsluní politické scény.
Významná role prezidenta Miloše Zemana
Ihned po pádu vlády Petra Nečase zahájil prezident Zeman jednání se všemi parlamentními stranami a usoudil, že nejlepším východiskem ze současné politické krize bude vláda úředníků. Své rozhodnutí nezměnil ani po nátlakovém telefonátu, který Miroslava Němcová absolvovala na poslední chvíli a to několik hodin před již avizovaným prezidentským aktem.
Prezident Zeman své počínání odůvodnil nestabilitou politické scény a přáním většiny občanů ČR, kteří si přáli konec pravicových experimentů.
Hysterie v podobě ústavního slovíčkaření
Samozřejmě, že rozhodnutí prezidenta Zemana vyvolalo především v pravicovém politickém spektru opovržení. Nejprve byl pan prezident nařčen z toho, že porušil Ústavu ČR a posléze bylo tvrzení zjemněno na porušování ústavních zvyklostí.
Je evidentní, že pravicové strany, které se v současné době díky vlastním chybám a aférám zmítají ve volebních preferencích na hranici volitelnosti, budou dělat vše proto, aby nebyly předčasné volby a aby vláda Jiřího Rusnoka nebyla úspěšná.
Útok pravice na prezidenta Miloše Zemana
Pravicové strany se v současné době společně zmobilizovaly a zahájily agresivní útok na prezidenta Miloše Zemana. Tímto začal boj mezi pravicí a prezidentem Zemanem.
Česká strana sociálně demokratická by neměla mlčky přihlížet a měla by jasně dát najevo svůj postoj.
Postoj ČSSD bude klíčový
Zajímavé je sledovat dění v ČSSD. Lidé se v postojích vrcholných představitelů této strany přestávají orientovat. Do doby vládní krize měla ČSSD opoziční úlohu, která byla uplatňována především v podobě kritiky Nečasova kabinetu.
Většina voličů ČSSD si myslela, že vedení ČSSD bude mít z rozhodnutí prezidenta, nejmenovat Miroslavu Němcovou předsedkyní Vlády ČR, radost. Překvapením však byl rigidní postoj předsedy Bohuslava Sobotky , který doprovázely některé zmatené invektivy vůči finálnímu rozhodnutí pana prezidenta.
Hledání argumentů proč úřednickou vládu nepodpořit
Pan předseda Sobotka společně s jeho stranickými přívrženci by si měl uvědomit co vlastně chce, a jaká jeho přání jsou v současné době reálná.
První pokus o sestavení Vlády ČR pan předseda Bohuslav Sobotka odmítl. Stále a dokola tvrdil, že prioritou je rozpuštění poslanecké sněmovny. Toto tvrdil i přesto, že bylo předem jasné, že se mu dané nepovede. Poté začal tvrdit, že nová vláda je sestavena ze členů Strany práv občanů–Zemanovci a to i přesto, že v úřednické vládě není ani jeden člen této politické strany. Další zádrhel spatřil pan Sobotka v tom, že nabídku být v úřednické vládě, přijali někteří členové ČSSD. Na základě jejich rozhodnutí byli dokonce předsednictvem vyzváni k ukončení členství v ČSSD. Zajímavý byl i následný „výkřik“ předsedy Sobotky, že o druhý pokus sestavit vládu si řekne sám pan Sobotka, a to i přesto, že si je velice dobře vědom, že v rámci současného složení poslanecké sněmovny je toto přání nereálné . Jeden z dalších zajímavých postojů je podmínka podpory úřednické vlády za předpokladu, že budou předčasné volby a to i přesto, že je všem jasné, že o předčasných volbách nebude rozhodovat úřednická vláda, ale poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Každým dnem se objevují nové argumenty a podmínky, které se často a úmyslně blíží k nereálným ultimátům.
Závěr
Vedení České strany sociálně demokratické by mělo přestat taktizovat a kličkovat v současné nestabilní politické době a mělo by zaujmout čitelný postoj, kterým dá jasně najevo přání většiny občanů České republiky. Dlouhodobé hledání argumentů proč vládu Jiřího Rusnoka nepodpořit může vést k dočasnému návratu pravicových experimentů v podobě Nečase v sukních.
