Tam se těmto bossům říkalo the warlords, chcete-li, váleční baroni. V zemi bez funkční ekonomiky se opírali o organizovaný zločin, o produkci narkotik, exportovaných všemi směry, ale hlavně na Západ. V Afghánistánu se bossové zaštiťovali islámem, na Ukrajině se oligarchové zaštiťují nacionalismem, ukrajinskou národní myšlenkou.

        Jako u jiných takzvaných nacionalistů jsou motivy v podstatě přízemní. Vzácně otevřeně to sdělil na začátku 90. let Víťazoslav Móric, tehdejší hvězda slovenského nacionalismu“: „Viete, tá národná myšlienka bola len taká zástierka“. A prozradil, oč jim šlo: o peníze, rychlá auta, spoustu alkoholu a krásné ženy. Rozdělením státu to získali.

        Stejné to bylo i při rozdělení Sovětského svazu, pro jehož zachování se v referendu v březnu 1991 vyslovilo 76% občanů.  

        Incident v Mukačevu (patřící kdysi k československé Podkarpatské Rusi), ukazuje, že afghánizace Ukrajiny není vůbec vyloučena. Pravý sektor si vyřizoval účty s majitelem sportovního klubu, výsledkem jsou tři mrtví. A obklíčení ozbrojenci Pravého sektoru si kladou podmínku, že se vzdají pouze na rozkaz svého šéfa Dmytro Jaroše.

        Myslím, že je čas, aby Česká republika začala diferencovat. Hodně Rusínů nasadilo své životy za Československo, za jediný stát v jejich historii, který se k nim choval aspoň trochu slušně. Je čas začít o tom přemýšlet a pak udělat některé vstřícné kroky. 

15.7.2015