Janis Varoufakis, bývalý ministr financí Tsiprasovy vlády, popsal, co zažil při vyjednávání s ministry financí eurozóny, zejména s německým ministrem financí Schäublem. Varoufakis neměl šanci dosáhnout ani toho, aby tito ministři řecké návrhy alespoň prostudovali. Vždy požadovali jen přijetí diktátu. Varufakis čelil permanentní skandalizaci ze strany médií, která ho líčila jako fanatického marxistu, byl nucen vypracovávat nová a nová stanoviska, která s ním ale následně nikdo neanalyzoval (viz Naše Athénské jaro, www.literarky.cz). Měl navíc stálé rozpory i s premiérem Tsiprasem (toho jsem slyšel mluvit v Praze v budově ÚV KSČM a musím konstatovat, že ekonomice vůbec nerozumí, je jen dobrý řečník). Tsipras řekl během svého vystoupení v Evropském parlamentu, že není proti škrtům. Jde mu jen o to, aby si tyto škrty udělali sami Řekové. Tedy žádný rozdíl, jak konstatovala Komunistická strana Řecka, když porovnala text požadavků věřitelů a vládní návrh. V základní struktuře byly stejné, a proto Komunistická strana Řecka navrhla svým stoupencům hlasovat proti oběma návrhům. Tsiprasovu pozici charakterizovala jako podvod na řeckém lidu, což se ostatně prokázalo.

                Tsiprasovi nešlo o skutečnou alternativu. Varoufakis napsal asi šedesátistránkový materiál Plán obnovy Řecka a rozeslal ho, kam mohl. Dostali ho ministři financí eurozóny, vybraní politikové v USA, ve Velké Británii, v Německu atd. (text umožnil vydat Jeffrey Sachs z Columbia University, který dnes vystupuje div ne jako sociální demokrat, a lidé z Mezinárodního měnového fondu. Ten byl k možnosti restrukturalizace řeckého dluhu přece jen příznivěji nakloněn než špičky EU). A Tsipras? Ani dokument nezařadil do vládních iniciativ- prý aby nepoškodil prestiž představitelů Troiky. Varoufakis konstatuje, že jestliže Pražské jaro zničily tanky, Athénské jaro zlikvidovaly banky. Ty banky, které mají z velké části dávno své peníze zpět.

                25. června dostali Řekové nůž na krk. Buď přijmou ultimatum, nebo se banky v Řecku neotevřou. Měli zvýšit daně z hotelů z 6% na 23%, snížit penze z 300 eur na 200 eur. Jednání o restrukturalizaci dluhu bylo odmítnuto. A přitom Ukrajině, jejíchž 90 % průmyslu leží na lopatkách a která není schopna obsluhovat svůj dluh (jak přiznal premiér Arsenij Jaceňuk), se výrazně pomohlo. Natalija Jaresko, ukrajincká ministryně financí s americkým pasem, dosáhla toho, že Ukrajině umazali 20% dluhu. Řekům se dluhy neumazaly. Troika se totiž bála, že by lidé typu Varoufakise mohli být úspěšní.

Joseph Siglitz měl pravdu, když tvrdil, že tlak na Řecko není ani věcí ekonomiky, ani věcí peněz, ale že jde o moc a politickou kontrolu. Varoufakis na prvním setkání s ministry financí řekl, že nehraje-li roli výsledek voleb a názor voličů, pak ať se volby v zadlužených zemích klidně zruší. Ať se konají až tehdy, když je Troika a Skupina pro euro povolí. Jeho kromobyčejně přesné pojmenování věci bylo označené za projev arogance. A teď Dijsselbloem vystupuje s tím, že výsledek voleb je pro vyjednávání o podmínkách nicotný.

                My Češi z toho musíme učinit minimálně dva závěry: nepospíchat do eurozóny, pokud euro funguje jako svěrací kazajka. A za druhé, udržet si co nejvíc ekonomickou samostatnost. Řekům nejvíc podráží nohy to, že nemají co vyvážet. Struktura ekonomiky je klíčová věc. A o našem ekonomickém přežití rozhodne konkurenceschopnost našeho průmyslu.

16.9. 2015