Sněmovní 4

118 26 Praha 1

Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče,

obracím se na Vás v záležitosti ochrany zájmů občanů České republiky v zahraničí, aby s nimi probíhala spravedlivá řízení a nedocházelo k možným zanedbáním, která mohou skončit až ohrožením jejich životů.

Od smrti mého manžela Miloslava Ransdorfa, poslance Evropského parlamentu, uplynulo téměř tři čtvrtě roku. Okolnosti, které vedly k jeho úmrtí, byly podezřelé a stále je vyšetřuje kriminální policie ČR. Vzhledem k mnoha nejasnostem ohledně tzv. švýcarské aféry, do krajnosti živené českými médii, jsem požádala o pomoc předsedu vlády Bohuslava Sobotku, předsedu Poslanecké sněmovny Jana Hamáčka, ministra vnitra Milana Chovance a ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka.  

Jaké jsou výsledky? Vyšetřování bylo zahájeno až po mých opakovaných podnětech a stížnostech. Dodnes není řádně vyšetřeno nic a dochází k průtahům, které nelze označit za neúmyslné.  Mimo jiné Všeobecná zdravotní pojišťovna opakovaně odmítala vydat policii manželovy zdravotní záznamy a její původní stanovisko, že není ve veřejném zájmu, aby byla tato informace známá, dokonce potvrdil i český nezávislý soud. Policie se těchto záznamů domohla po mnoha měsících. Přesto dodnes nemám k dispozici oficiální výsledky soudní pitvy, provedené na mou výslovnou žádost.

Nedostala jsem žádnou odpověď na otázky, týkající se nečinnosti státních orgánů včetně české ambasády ve Švýcarsku. Jsem přesvědčena, že kdyby kompetentní pracovníci dali najevo aspoň minimální zájem o manželovu situaci a zajistili mu léky, které mu byly ve vazbě odepřeny, nemuselo dojít k fatálnímu podlomení jeho zdraví, žil by a nadále prosazoval zájmy, o nichž byl přesvědčen, že jsou v zájmu jeho země. Ani orgány Evropské unie neprojevily sebemenší snahu zajistit pomoc poslanci EU. Vazební řízení ve Švýcarsku neproběhlo korektně, když manželovi nebyly poskytnuty všechny potřebné léky, přestože je měl ve svém vozidle. Nebyl mu umožněn kontakt s Evropským parlamentem, s jeho politickou stranou, s jeho nejbližšími pracovníky, dokonce ani s vlastní rodinou. O záležitosti jsme se všichni dozvěděli výhradně z českých médií. To celé nutně vytváří dojem, že se manžel stal obětí cílené kampaně.

Nemohu si vykládat tuto situaci jinak než dvěma způsoby: buď ČR nezajišťuje pomoc svým občanům v zahraničí, kteří se ocitli v nouzi, nebo nebyla pomoc poskytnuta pouze mému manželovi, a to záměrně. Není možné, aby naše státní orgány o jeho zadržení nevěděly, protože zprávu o tzv. švýcarské aféře přinesla všechna česká a posléze i některá evropská média ještě dříve, než se o zatčení dozvěděla rodina a spolupracovníci.

Dodnes mi nikdo nebyl schopen vysvětlit, jak to, že manželovi, občanovi České republiky, nebyla poskytnuta pomoc v nesnázích. Zde se jedná o obecný princip - jakou ochranu poskytují kompetentní české orgány českým občanům v zahraničí?

Nežádám žádná privilegia či preferenční jednání. Ovšem pokud byl ponechán na holičkách i europoslanec České republiky, je nasnadě se ptát, jak by bylo zacházeno s řadovým českým občanem.

Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče, věřím, že rozumíte mým obavám a sdílíte názor, že objasnění nečinnosti českých státních orgánů není pouze v zájmu jednotlivce, ale principiálně se týká všech občanů této země.

S pozdravem

Mgr. Vlasta Ransdorfová

V Praze 1.10.2016