Uveďme pár fakt, které vykolíkují hřiště konfliktu. Nyní se hraje o záchranu prezidenta Porošenka. Petro Porošenko měl v době prezidentských voleb rating 62%, nyní má 15%. Konflikt na Ukrajině je skutečnou válkou s tisíci obětí. Například ve Slavjansku bylo 8 nemocnic, při útocích ukrajinských vládních sil jich bylo sedm zničeno. V atakovaných oblastech žije 7 milionů lidí, 4 miliony v zóně zmítané válečným zápasem. Ukrajinské armádě se do střetů pěšáků moc nechce: Pravý sektor a spol. raději bombarduje dělostřelectvem a nasazuje tanky a letectvo, které „opolčency“ vůbec nemají. Terorizuje obyvatelstvo. Porošenko ví, že válka je extrémně nepopulární, a proto začal prosazovat příměří (svou roli v tom hrají i jeho vlastní ekonomické zájmy, aby jeho čokoládovny vyvážely do Ruska). Ale přišly celé batalióny pravicových extrémistů a žádaly pokračování ve válce tak tvrdě, že Porošenko podlehl a 28. 6. oznámil pokračování války. Ze současného patu se snaží dostat předčasnými volbami. Ty by zásadně přeskupily politickou scénu- jak už naznačily výsledky prezidentských voleb, lidé jako Jaroš a Ťahnybok by fatálně prohráli. Takže jde o záchranu Porošenka, do kterého Američané hodně investovali. Kampaň kolem sestřeleného letadla by odvedl pozornost.
Druhá věc je to, zda za pád letadla může Rusko. Letadlo spadlo nějakých 50 kilometrů od ruského území. Systém BUK M1 může zasahovat cíle na vzdálenost 35 kilometrů a má dostřel do výšky 22 kilometrů. Z ruského území se tento útok tedy konat nemohl. Letadlo spadlo na povstalecké území (média začala mluvit o rebelech, už to nejsou separatisté a teroristé!). Vojenští odborníci konstatovali, že zajímavý je fakt, že se letadlo po zásahu neroztrhlo a neroztříštilo. Pokračovalo v letu dále a pak spadlo. Uvedené parametry systému BUK M1 odpovídají variantě, že se odstřel odehrál z území kontrolovaného ukrajinskými silami. Neříkám, že to udělali Ukrajinci, ale že se to stalo patrně na území, které kontroluje ukrajinská armáda. Rebelové, povstalci nebo jak budeme nazývat, toto zařízení nemají. Jsou a nadále budou podsouvány různé podvrhy, ale nejvíc mě pobavilo tvrzení Američanů, že ukrajinská armáda systémy jako je BUK M1 nemá. Má jich mnoho, ve čtyřech útvarech protivzdušné obrany.
Rusové adresovali deset otázek Ukrajině a své družicové snímky předali Evropské komisi. Obojí zůstalo bez odezvy a mediální útoky na Rusko pokračují. V USA pokračuje příprava zákona 2277 na podporu svržení Putina. Ten je dnes v pozici nenáviděného zloducha, přesto, že mlčel i v případě Krymu. I lidé z Ukrajiny říkají, že kdyby Kyjev vyšel vstříc snaze po decentralizaci, Krym by neodpadl. Ale když byly vyhlášeny prezidentské volby a na Krymu chtěli ve stejný den referendum o posílení pravomocí místních orgánů, Kyjev na tyto lidi uvalil trestní řízení a kriminalizoval je. Výsledkem byla radikalizace a urychlení referenda, kterým občané rozhodli o připojení k Rusku.
Porošenko je v obtížné situaci. Na jeho místo aspiruje muž s velmi nečistýma rukama, Ihor Kolomojskij. Muž, který má soukromou armádu a vyzbrojil čtyři útvary sil, bojující dnes na východě Ukrajiny. A v jeho Dněpropetrovsku dnes nalezli největší útočiště lidé z pravého sektoru.
Na Ukrajině je válka. Umírají tam lidé, jsou tam spousty utečenců, spousty sirotků. Vynořuje se otázka, kdo dá Donbas a Ukrajinu dohromady. Američanům je to jedno, ti pouze chtějí udělat z Ruska viditelného nepřítele. Obamovy sliby o novém začátku jsou jen makulatura.
Po změně režimu u nás jsem s oblibou používal výrok německého osvícence Georga Christopha Lichtenberga, že nuly, aby získaly na významu, musí stát vpravo. Pozoruji-li Obamu a Kerryho, musím se omluvit. Neměl jsem pravdu. V epoše médií je jedno, kde který politik stojí, a příslušné číslo před nuly vždycky někdo dodá.
24. 7. 2014