1. Opakovaně vyzýváte zástupce KSČM k tomu, aby vám doložili údajný výrok kardinála Tomáška o tom, že žádné další nároky církev mít nebude. Už vám ho dodali?
- Já je k tomu vyzývám proto, že mi to pan předseda Filip slíbil. Je to na záznamu kamer při jednání v Poslanecké sněmovně a poté jsem ho k tomu vyzval několikrát i písemně. Zatím samozřejmě žádná reakce nepřišla, ačkoli jsem o to žádal i pana Grospiče.

Své tvrzení o výroku kardinála Tomáška opírám o svůj výstřižkový archiv. Problém nastal s protokoly parlamentu. V archivu poslanecké sněmovny se našla řeč poslankyně Dany Němcové (nejedná se o současnou poslankyni Miroslavu Němcovou, ale o disidentku Danu Němcovou), která se na výrok kardinála Tomáška odvolávala. Z archivu ale záhadně zmizely veškeré protokoly a záznamy příslušného výboru sněmovny z období červen- listopad 1991. Hledejme všichni racionální vysvětlení, proč ke ztrátě těchto dokumentů došlo. 

2. Překvapil vás europoslanec Miloslav Ransdorf, když pohotově zareagoval na vašich 21 otázek v PL? Měl jste možnost ty odpovědi vidět?
- Jsem rád, že PL mou reakci na článek pana Ransdorfa publikovaly, za to velmi děkuji. Miloslav Ransdorf na to už pak reagoval stylem, který je filosoficko- ideologický, a protože v europarlamentu zase toho, co je třeba konat, není příliš, tak chápu jeho schopnost na to reagovat rychle.

Mou promptní reakci na 21 otázek Tomáše Holuba by si normální člověk vysvětlil jako projev slušnosti a ochoty k dialogu. Pan generální sekretář si naopak myslí, že je to důsledek toho, že v EP nemám do čeho píchnout. Netuší, nebo spíš nechce slyšet a nezajímá ho, jaké množství práce musí zvládnout místopředseda frakce, rovněž člen dvou výborů a několika stálých delegací a pracovních skupin. Za mnou stojí konkrétní výsledky, o kterých si pan generální sekretář může přečíst i na stránkách PL. Odpovědi na otázky pana Holuba jsem zpracoval v noci z neděle na pondělí před odjezdem do Štrasburku.
Pokud jde o údajný ideologický ráz mých odpovědí, je evidentní, že se neshodneme na tom, co je ideologie. Své odpovědi pokládám za věcné, držící se podstaty věci a podepřené argumenty. Ideologický osten cítím naopak ve všem, co pan Holub a jeho chlebodárci podnikají. V ideologickou demonstraci přeměnili i takovou záležitost, jako byl pohřeb Václava Havla. Pokud pan generální sekretář četl mé odpovědi pozorně, nemohlo mu naopak ujít moje postesknutí, že jsem od něj jako od kněze očekával mnohem větší podíl teologického postoje.

3. Bylo v těch odpovědích něco, nad čím byste si třeba řekl, že to naprosto neodpovídá skutečnosti?
- Myslím, že se ukazuje ideologický přístup pana Ransdorfa: církev jako kontrolovaná struktura státu a stát jako absolutní veličina. To tam je vidět a myslím, že on jako komunistický ideolog v tom je konzistentní a nemůže překvapit.

Můj názor je ten, že je vyloučené, aby církve měly mít postavení nad státem. Mají mít svou autonomii, protože jsou důležitou součástí občanské společnosti. Ale z pohledu člověka 21. století nemohou být něčím výjimečným a postaveným nad občanskou společnost. Pan Holub patrně nesouhlasí s tvrzením, že podřízenost státu v našem případě znamená to, že církevní majetek je chápán jako druh veřejnoprávního majetku. Jenže toto stanovisko odpovídá májovým rakouským zákonům z roku 1874. Za první republiky pak toto stanovisko zdůvodnil a rozvinul profesor Antonín Hobza, významný znalec ústavního a mezinárodního práva. Vidět v tom nějaký výmysl komunistů je ničím nepodložené tvrzení současných církevních představitelů, které se zcela míjí s historickou skutečností.