Rakušan Hannes Swoboda, šéf sociálně demokratické frakce v EU, navrhl kosovského premiéra Hashima Thaçiho na Nobelovu cenu míru a jako důvod uvedl jeho úsilí normalizovat vztahy mezi Srbskem a Kosovem. A to přes známý fakt, že jméno šéfa UÇK (Kosovské osvobozenecké armády) figurovalo v seznamech hledaných teroristů.

Existuje řada svědectví o způsobu verbování do jeho armády: Thaçiho vojáci přišli do vesnice a v každém domě vznesli požadavek- syna, nebo 10 tisíc marek. Pokud některý vesničan nedal ani jedno, tak mu zapálili dům. Je důvěryhodně doloženo, že on sám osobně zastřelil řadu lidí.

Tehdejší šéfka Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii Carla del Ponte ve svých pamětech The Hunt: Me and War Criminals uvádí, že vyšetřování tribunálu prokázalo obchodování s tělesnými orgány srbských zajatců, které organizoval Thaçi a jeho lidé. Dále píše, že lidé jako Solana (!) a Kouchner (!) jí aktivně bránili stíhat albánské válečné zločince.

To, že Thaçi měl přezdívku „miláček Albrightové“, by snad mohlo být úsměvné, kdyby…

Doufejme, že sociální demokraté v EU si to se svým předsedou soudružsky (a čeští socdem přátelsky) vyříkají a že mu tuto aktivitu zatrhnou. Swoboda totiž tento návrh podal, aniž s ním svou skupinu jakkoli obeznámil. Pamětníkům se v této souvislosti nemůže nevybavit nechutná role, kterou při rozkladu bývalé Jugoslávie hrála i rakouská diplomacie.

Vnucuje se otázka, proč to Swoboda udělal. Stálo mu nenapravitelné poškození dobrého jména a politické kariéry za to?