Dokud mělo Řecko drachmu, vyváželo (zejména potravinářské produkty) a mělo aktivní bilanci zahraničního obchodu. Manipulacemi se statistikami se Řecku podařilo přijmout euro a jeho obyvatelům se za léta v EU zdvihla životní úroveň (i v době krize je průměrný příjem v Řecku třikrát vyšší než u nás). Ale manévrovací volnost pro vládu a pro centrální banku je pryč. Euro se stalo do jisté míry svěrací kazajkou. Kdyby měli Řekové vlastní měnu, devalvovali by ji a rovnováha by se obnovila, byť za cenu poklesu životní úrovně a velkých sociálních ztrát. Podívejme se blíže na to, co se v Řecku děje dnes, tedy v době, ve které si Řekové připomínají 40 let od chvíle, kdy se zbavili fašistického režimu plukovníků.

                Tak tedy: Řecko má jen o málo víc obyvatel než Česká republika. Je sice členem eurozóny, ale přitom má menší vazbu na euro než Česká republika. Exportní výkon Řecka je jen 9 (!) pracovních dnů České republiky. Rozpočtové škrty od doby začátku krize vedly k tomu, že za tři roky, do roku 2012, zmizela třetina businessů, tedy podnikatelských příležitostí. Malé firmy, střední podniky, živnostníci.  Firma Goldman Sachs, kterou nelze pokládat za filantropickou instituci, zkoumala účinnost „ozdravných“ opatření. Zjistila, že přesáhnou- li škrty 2% HDP, dluh ve skutečnosti roste. V případě Řecka se zdvojnásobil. Nezaměstnanost se vyšplhala na 28%. V sektoru mládeže už dosáhla 60%, což je dokonce více než ve Španělsku. Mezi ekonomicky aktivní populací je počet nezaměstnaných 1, 5 milionu, ale podporu v nezaměstnanosti bere jen 12% z nich. Krize drtí i osoby samostatně výdělečně činné, malé a střední podnikatele, drobné obchodníky, chudé rolníky.

                Nejhůře jsou na tom ti, kteří se mohou obtížně bránit, tedy především důchodci. V Řecku je jich 2, 2 milionu (v České republice 2, 5 milionu). Řečtí důchodci za poslední dobu utrpěli několik ran. V rámci úsporných opatření došlo ke snížení základních důchodů o 35%. U doplňkových důchodových příjmů bylo snížení ještě vyšší, o 60%. Zrušeny byly dva měsíční důchody (benefity spojené s Vánoci, Velikonocemi a létem). Samo zmrazení důchodů při inflaci 4, 5% znamená faktické snížení důchodů o 22, 5% za posledních pět let. Vláda navíc prosadila speciální daň na důchody ve výši 5%. K tomu se zavedly dodatečné platby do pojišťovacího systému ve výši 7% jako podmínka pro poskytování zdravotních služeb. Prostředky sociální solidarity byly zredukovány o 5-10%. Zrušeny byly pro osoby mladší 65 let. To znamená, že ten, kdo dostal důchod ve výši 600 eur, ztrácí už dnes 230 eur. Podle údajů penzijních fondů má 75% důchodců důchody nižší než 600 eur (před zdaněním). Vládní koalice provedla škrty i u invalidních důchodů. Na standard důchodců dopadá i snížení ročního důchodu, který je nezdanitelný, z 12 000 eur na 9 000 eur. To samo o sobě představuje růst zdanění důchodců o 8%.

                Na všechny skupiny obyvatel dopadá zvýšení DPH z 9% na 13% u základního zboží, z 19% na 23% u ostatního. Vládní koalice také protahuje přiznání penzí, lidé na vyměření a vyplácení důchodů čekají i dva roky. 60% důchodců (1 513 830 osob) žije na hranici chudoby nebo pod ní.

               Vládní koalice se snaží šetřit na všem včetně zdravotnictví. Lékařů a sester potřebných pro provoz veřejného zdravotnictví je 9,5 tisíce. Vláda je na čas poslala do „pracovní zálohy“, ale po měsíci se systém znovu nerozběhl. Nastal zmatek. 330 lékařských středisek je už zavřeno nastálo, lidé jsou nuceni vyhledávat služby soukromého sektoru a za léky platí až 100% jejich ceny. Více než 500 nutných položek bylo vyškrtnuto ze seznamu hrazených léčiv a pacienti si je musí plně hradit. U léků hrazených pojišťovnami je doplatek 10-25%.

                Za situace, kdy je 28% lidí bez práce a trh pracovních sil nefunguje, vládní koalice v rozporu se zdravým rozumem hodlá zdvihnout věk odchodu do penze na 67 let. Současně ale zvyšuje výhody pro zahraniční investory, pro „offshore“ společnosti, pro rejdaře a velkopodnikatele. Ti dosud platili na daních 45%, ale vládní koalice jim velkoryse snížila daňové odvody na 20%. Krizi platí obyčejní lidé, zatímco banky mají své peníze i se ziskem dávno zpátky. Zejména německý byznys posílil svou kontrolu nad Řeckem a dodávky zbraní z Německa a USA do Řecka pokračují. Jediným vítaným faktem je, že krize přinutila vládní koalici zmenšit armádu z 511 000 mužů v počátku 90. let na současných 150 000. Rovněž se zkrátila služba v armádě ze dvou let na devět měsíců. I tak jsou ale řecké výdaje na obranu procentuálně v NATO druhé největší. A to i v době krize.

Budeme-li se ptát po příčinách, není to jen neodpovědnost a zkorumpovanost vládnoucích kruhů, ať už je to Nová demokracie nebo PASOK. Je to i fakt, že nikdo neinvestoval do zlepšení kvality pracovní síly (tu mají Řekové v EU bezkonkurenčně nejhorší), do infrastruktury (která také patří mezi nejslabší v EU), nikdo nedbal na vyrovnanou strukturu národního hospodářství. Turismus, služby a produkce potravin se v době krize jako garance stability nemohly osvědčit. Řecké destinace jsou dražší, služby horší, sezóna je kratší než třeba v Egyptě nebo na jihu Turecka. Je třeba vybudovat průmyslový sektor, což není tak jednoduchá věc. Václav Klaus, který tvrdil, že je jedno, jaká je struktura národního hospodářství, jen když podniky vydělávají, se prostě mýlil. To, jak naši politici lhostejně přihlíželi likvidaci kdysi prosperujících podniků, je něco, s čím jsem se dodnes nesmířil. Tomáš Ježek kdysi přiznal, že privatizace neměla vést k oživení podniků, ale k tomu, aby některé naše podniky z trhu odešly. A tak se taky stalo.

Struktura národního hospodářství je klíčová věc. Důležitá je totiž i dlouhodobá garance stability a odolnost proti otřesům světového trhu.

V Evropském parlamentu jsem mluvil s mnoha významnými a pozoruhodnými Řeky. Setkal jsem se také s význačným vědcem řeckého původu jménem Fotis Kafatos, který je dlouhodobě usedlý ve Velké Británii a který vedl Evropské výzkumné centrum. Potvrdil mi, že v zemi, která vůbec není chudá na talenty, hodně lidí odchází do zahraničí, a že věda, výzkum a průmysl jsou na okraji zájmu místních elit.

Řada lidí se obává, že náhlý vzestup fašistického hnutí „Chrysi avgi“ (Zlatý úsvit) signalizuje křeč řecké společnosti. Tam, kde existující strany postrádají jasné a srozumitelné koncepty na řešení krize, se otevírá šance pro demagogy a hlasatele jednoduchých hesel.  Za těchto okolností nese řecká levice velikou odpovědnost. Zatím dopady krize platí pracující. Je čas to změnit.