Ve Zlíně proběhly po odstoupení Tomia Okamury doplňovací senátní volby za účasti 16% voličů. Ve druhém kole byl zvolen šedesáti třemi procenty lidovecký kandidát Patrik Kunčar. Na jeho plakátku našla šokovaná televizní redaktorka 11 pravopisných chyb.  
       Vzpomínám si na vyjádření jedné moudré a vzdělané dámy, bohemistky a rusistky, která miluje a ctí svou mateřštinu. Prohlásila, že velmi trpí tím, jak je čeština deptána a ubíjena ve veřejném prostoru, a to i ze strany mnoha politiků.  A že jazyk má svá práva a měl by se bránit.
       Zajímavé bylo, jak se ke kupě chyb postavil spisovné češtiny neznalý politik. Kritice redaktorky se bránil tvrzením, že plakát připravoval na horách, že neměl možnost ho zkontrolovat, že se jedná o tiskařské šotky atd. Na argument, že se jedná o hrubky, které by neprošly ani dětem ve škole, už neřekl nic.
       Asociacemi se mi vybavily dvě vzpomínky. Tou první byl dialog otce a syna v Obecné škole:
„Tati, pan Chroust je lidovec?“  
„Pan Chroust je blbec. “
       A druhou byly do omrzení opakované výroky Václava Havla o Biafře ducha. Já tvrdím, že pravá Biafra ducha probíhá teprve teď.
       Za minulého režimu se lidé smáli politikům. Dnes je to opačně, někteří politici se smějí úplně nestoudně občanům. A nemusí jít jen o neúctu k našemu jazyku.