Zdaleka nejvelkorysejší ve svých slibech bylo ANO Andreje Babiše. Hnutí ANO naslibovalo stejná pravidla pro všechny (jak pro miliardáře Babiše, tak pro dělníky jeho firem), zdůrazňovalo, že na rozdíl od politiků makají (a tvrdě makající Martin Komárek místo jednání o rozpočtu odjel na zahraniční dovolenou), ubezpečovalo, že se za nás naše děti nebudou muset stydět, což zase bylo vyznání Martina Stropnického.
Nejvíc ovšem - zejména v sociálně slabých oblastech - zabralo heslo, že Babiš a spol. umí dát lidem práci. Zkušenost z jeho firem je jiná. Dočetl jsem se, že v Babišobých firmách původně pracovalo 70 tisíc lidí, dnes jich je tam po něčem, co se jen těžko dá nazvat racionalizací, kolem 28 tisíc. Jinak řečeno, náš sociální mesiáš poslal 42 tisíc lidí na pracovní úřady. A stále tvrdí, že stát se má vést jako soukromá firma. Opravdu? Jeden americký ministr v Trumanově vládě, vzešlý z firmy General Motors, okatě zvýhodňoval svůj původní podnik. Na kritiku reagoval udiveně - prohlásil, že si myslel, že co je dobré pro GM, je dobré i pro Spojené státy. General Motors si vedl nakonec tak dobře, že sanace jeho krachu stála americké daňové poplatníky 67, 6 mld. dolarů. Co myslíte, platí teze, že co je dobré pro Agrofert, je dobré i pro Českou republiku?
Babišovy firmy jsou zatíženy desítkami miliard úvěrů, bez dotací v řepkovém byznysu by se mu vedlo obtížně. Babiš dnes staví na mediálním vlivu, ale nepohrdá a nikdy nepohrdal ani politickým vlivem. Vztahy s náhle zbohatlým Stanislavem Grossem sice popírá, ale tisk i literatura faktu mluví jinak. To je ten jeho příslib protikorupčního prostředí. Kníže Fürstenberg na Křivoklátsku dělal rád z pytláků hajné. Dnešní Česká republika je mnohem dál. Proč jim nesvěřit celý stát?