Prezidentské perlení a prezidentské postřižiny

PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc.

Miroslav Ransdorf zemřel 22. ledna 2016 v Praze

U příležitosti změny letopočtu se současný i minulý prezident rozhodli, že se s námi podělí o své myšlenky. Jako první se nám věnoval Miloš Zeman a prohlásil, že ruší tradici novoročních prezidentských projevů, protože se vlastně jedná o komunistický vynález. A oslovil nás už na Štěpána. Sdělil nám, že pět slibů, které dal svým voličům, splnil. Přetavit v čin nedokázal pouze slib daný sobě samému- že přestane kouřit. Byl to projev bez myšlenky, bez invence, bez jakékoli vize do budoucna. Skoro bych u tohoto řečnického výtvoru použil aforismus Jerzyho Lece, že vykřičník, který změkl, se stal otazníkem. A tak je to v průběhu času i se Zemanovým prezidentstvím. Sociologickou hantýrkou by se tomu řeklo eroze důvěry. Prezident, který se vyšplhal v průzkumech i přes 70% důvěry, se ocitl před časem na něco málo přes 30%.
Minulý hradní pán Václav Klaus pohotově využil novoroční mezery a oslovil diváky televize Prima. Vrátil nás do doby, kdy Václav Havel poprvé oznámil národu novinu, že naše země nevzkvétá. Podle Klause nevzkvétá ani dnes a místo rozkvětu tu máme jakési zahnívání. Připojil tradiční varování před centralismem Evropské unie a před zavedením eura. Už prý nejsme páni ve svém domě. V projevu neopomněl obhajovat svou amnestii a ohradit se proti negativismu, špatné náladě, závisti a podezírání. A zdůraznil fakt, že jsme na tom lépe než na konci osmdesátých let minulého století… Máme sice potíže vyrobit a exportovat velké investiční celky, naše strojírenství dávno nemá tu sílu (takový letecký průmysl produkoval před převratem dolar, tehdejší silný dolar, za dvě koruny, a dnes z něj přežily jen zlomky), zemědělci měli za 23 let jen dva plusové roky a počet krav klesl na jednu pětinu. Skoro polovina rodin není schopna nic uspořit, víc než polovina rodin je na tom tak, že kdyby jim vypadly tři po sobě jdoucí příjmy, finančně by situaci nezvládly. Více než dvě třetiny obyvatel jsou pod hranicí průměrného příjmu a nerovnost je na vzestupu. A co má jako bejt? Bývalý prezident, který, jak se kdysi svěřil, nemá rád slovo krize, je spokojen.
Jeho ekonomická reforma byla obyčejným vlastnickým převratem. Vlády vyplýtvaly veškerou energii na přesun majetku z rukou státu do rukou soukromých. Jak to bylo s privatizací, prozradil Klausův bývalý blízký spolupracovník Jan Stráský v Hospodářských novinách 8. 3. 2013. Rusové takovýto typ privatizace nazývali velmi výstižně prichvatizacija. Jiný Klausův kolega Tomáš Ježek přímo řekl, že cílem reformy nebylo to, aby se naše podniky oživily, ale aby některé podniky odešly z trhu. Reforma jako zkracování, jakési ekonomické postřižiny. V Hrabalově próze manželka majitele pivovaru ve zkracovací mánii usekla psovi ocas a chudák pes se bolestí pozvracel. Jsme na tom my všichni lépe? Ale Václav Klaus vidí stále ve své reformě posvátnou misi. Už zmíněný Jerzy Lec (Myśli nieuczesane wszystkie) píše, že ani účast na pouti svaté vás nezbaví pocení nohou.
Po Klausově ekonomické reformě ale zůstal zápach podstatně citelnější.