Vybavilo se mi to, když jsem viděl útok Rusů na turkmenské islamisty v severní Sýrii. Mstili se za smrt svého sestřeleného kamaráda. To nebyly jednotlivé údery, ale doslova smršť, souvislé bubnování jako při nástupu kaťuší. Komentátor videa Syrské svobodné armády se zmohl jen na výlevy Alláhu akbar. Napadlo mne, že toto bombardování jsou jakési „Putinovy varhany“.

Jenže nejde jen o vojenskou odpověď. „Putinovy varhany“ mohou mít i ekonomickou podobu. Erdogan před časem mluvil o tom, že ekonomické vztahy obou zemí jsou tak perspektivní, že by vzájemná výměna v roce 2023 mohla dosáhnout 100 miliard dolarů. Ale po sestřelení ruského letadla? Proč je najednou jak zmrzlina v létě? Inu proto, že Turecku hrozí nedozírné ekonomické ztráty. Roční turecká ztráta při odpovědi Rusů, kteří vůbec nebudou vyhlašovat nějaké ekonomické sankce, je 44 miliard dolarů. To je více než dvojnásobek toho, co byl objem stavby jaderné elektrárny, kterou měl Turkům postavit Rossatom. Turkish Stream, který měl být náhradou za politicky zablokovaný South Stream, měl objem 13 miliard dolarů. Mezitím Rusové vstoupili do Srbska a založili společný podnik Niš (v městě Niš sídlí i srbská odnož firmy Gazprom).

Turci ovšem ztratí více. Nejde jen o to, že pro Rusy bylo Turecko třetí nejvýznamnější turistickou destinací a Rusové platili velmi dobře. Do Ruska směřoval i turecký vývoz oděvů a obuvi, který představoval asi 15% trhu oděvů a obuvi. Určitě se najdou firmy, které rády Turky na ruském trhu vystřídají. Podobně jako v případě piva, kde firma EFES měla v Rusku už 6 závodů a podíl 13,3% na trhu. Kdyby nebylo pitomých sankcí, byla by to vítaná šance pro naše pivovarnické závody. Podobně je tomu i s dalšími potravinářskými produkty.

Na druhé straně je tu plyn. Ruské dodávky plynu do Turecka pokrývají 57% turecké potřeby. Tedy téměř tři pětiny. Opakuji znovu, Turecko bude ročně, podle prvních analýz, ztrácet 44 miliard dolarů. Rusové prohlásili, že do dvou dnů zveřejní svá opatření. Turci uvěřili americkým slibům, ale v USA se ozývají hlasy, zda se Turecko, které hraje své nebezpečné hry s Islámským státem, jako americký spojenec vůbec vyplatí.

Ideologicky má Erdoganův režim dva pilíře, panturkismus a islamismus. Panturkismus kalkuluje s vedoucí rolí Turecka v rodině turkických národů, z nichž některé jsou i na území Ruska a bývalého Sovětského svazu.

Před časem jsem se o ideologii panturkismu bavil s jedním americkým turkologem. Ten tvrdil, že zase tak velký význam nemá, a na to konto mi vyprávěl starý židovský vtip: Kohn má obchod „Masné výrobky“. Obchod je ale prázdný a ani ve výloze nic není. Achterduft se ptá: Kohn, oni mají nad obchodem nápis „Masné výrobky“, ale vždyť v obchodě žádné maso není. Kohn odpověděl: A co si tam mám dát, když jsem řezník? A onen americký turkolog mi řekl: co si má dát do ideologické výlohy Erdogan, když je turecký nacionalista? 

Jenže on je i islamista. Islámskému státu a jeho lidem dělal pomyšlení. Od vojenského výcviku až po zdravotní zabezpečení raněných. Všechno, včetně logistiky. A do toho přišli Rusové s bombardováním naftových konvojů, čímž znesnadnili ropný byznys Turkům (do něhož je prý zapojen i jeden z Erdoganových synů) i Islámskému státu.  

Rusové zmařili plán likvidace Asada. Američané znemožnili Hollandovu ambici vytvořit širokou koalici proti Islámskému státu. Ukázali, že ani Turecko, ani USA nemají zájem dosáhnout porážky islamistů. Ale na společné tiskové konferenci s Putinem Hollande navrhl, že by mělo dojít k uzavření syrsko-turecké hranice. Lavrov návrh neodmítl s tím, že je to zajímavá myšlenka. Islamistům a jejich komplicům by to ztížilo život, i když by to nebylo jednoduché, syrsko-turecká hranice představuje 800 kilometrů. Uvidíme, co přinese čas.

29. 11. 2015