Fiktivní reportáž německé RTL „informuje“, jak čeští poslanci svou leností a liknavostí připravili české občany o deset kilometrů jadranského pobřeží, když z 22 poslanců jich prý v EP bylo přítomno jen sedm.Tato lež počítá s tím, že lidé nemají sebemenší představu o tom, jak se připravuje program na hlasování, jak vzniká hlasovatelný návrh, nebo že počet poslanců v Evropském parlamentu je dán úplně jinými postupy.

                „Reportáž“ je pozoruhodnou směskou polopravd a vyslovených lží. Například jméno Riera Madurell v Evropském parlamentu opravdu je, jenže je to žena a nejmenuje se Inaki, ale Teresa. Osobně tuto Katalánku znám, protože léta spolupracujeme ve výboru pro průmysl, výzkum a energetiku. Údajný poslanec Riera Madurell neexistuje, německý poslanec Horst Pack rovněž ne. Ten, který hovoří do mikrofonu, není "Horst Pack", ale Gregor Gysi, poslanec Bundestagu za Die Linke, právník a vynikající rétor, který nedávno vzbudil senzaci svým projevem v Bundestagu o Ukrajině, kde kritizoval Merkelovou a ministra zahraničí.

Autoři si jsou moc dobře vědomi, že údaje si bude ověřovat málokdo, protože dopátrat se pravdivých informací zabere čas, a taky počítají s pohodlností až leností svého publika- proč bychom si měli něco ověřovat my sami, když to vyšlo v novinách. Tam přece najdeme informace už prověřené, tudíž pravdivé. Čím méně jsou lidé vzdělaní, tím lehčeji jsou ovlivnitelní. Nemile mě překvapilo, že dost lidí, kteří tento virál zhlédli, mu uvěřilo, nebo se aspoň utvrdilo ve svém přesvědčení, že europoslanci běžně nechodí do práce. Já sám podobnému nařčení čelím od června loňského roku, kdy mě skandalizoval bulvární novinář Tom Staal. Přestože jsem opakovaně předložil důkazy, že jsem v parlamentu byl, a mou přítomnost potvrdily i nezávislé osoby, tato lež dál žije svým životem a vyvrátit ji nelze.

Nadace Open Society Fund naskočila na dlouhodobě pěstovanou vlnu nenávisti vůči evropským poslancům, které česká média vykreslují převážně jako lehkoživky a příživníky. Stokrát a tisíckrát opakovaná lež se má stát pravdou Skutečnost je jiná. Někteří z nás byli pracovití a dosáhli konkrétních výsledků a úspěchů, někteří představovali střed, který neurazí ani nenadchne, pár se jich opravdu vyloženě vezlo. Generalizace, které se dopouštějí naše média, je ale lživá a urážlivá.

                Myslím si, že nejspolehlivější způsob, jak zvýšit účast u evropských voleb, je psát pravdu.  Pravdivě a kvalifikovaně informovat, o čem se nyní v EP jedná, o co jde v současné fázi evropské integrace, kde jsou úspěchy, kde je naděje, kde jsou problémy. Jenže tento můj požadavek je při dnešním stavu žurnalistiky víceméně utopií.  

Egon Erwin Kisch říkal, že pravda a skutečnost jsou atraktivnější a fantastičtější než jakýkoli výmysl. Ale novinářů jeho odvahy a formátu je málo.