_profil_top.jpg)
Co vy na to?
Česká republika stále diskriminuje romskou menšinu v řadě oblastí, k čemuž v poslední době zvýšenou měrou přispívají političtí představitelé země. Vyplývá to z dnes zveřejněné zprávy amerického ministerstva zahraničí hodnotící jednotlivé země za přístup k lidským právům v roce 2014…
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
27.06.2015 13:04:27 - PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc.
Před II. sv. válkou žilo na našem území méně cikánů/Romů než dnes. Byli mezi nimi lidé různých řemesel (např. kovářství) či hudebníci. Nacistický teror přežilo údajně pouhých 600 cikánských rodin. Ale už v roce 1945 se do vakua pohraničí začali stěhovat Romové ze Slovenska a z Balkánu. Tehdejší režim věřil, že když jim poskytne bydlení, práci a vzdělání, dostaví se jejich integrace do většinové společnosti. Nedostavila. Kdysi jsem uspořádal konferenci o Romech v Rokycanech (myslím, že to byl rok 2005). Tématem bylo hledání východisek ze situace, která po změně režimu nebyla pro Romy nijak příznivá. Příprava konference zabrala mým podřízeným několik měsíců, věnoval jsem tomu i značnou finanční částku z vlastních prostředků.
Přijelo kolem 500 romských účastníků. Na úvod mě napadl jeden člen klanu Giňů, že se mám omluvit, protože jsem urazil světové romstvo. Ptal jsem se, čím. Odpověděl, že tím, že jsem řekl, že Lety nebyly koncentračním táborem, ale pracovním (nebyl tam režim Sonderbehandlung). Odpověděl jsem, že se omlouvat nebudu, protože za pravdu se člověk omlouvat nemá (Petr Uhl na mne podal trestní oznámení, protože prý schvaluji romskou genocidu, ale historikové potvrdili správnost mého názoru a policie stíhání zastavila). Giňové řekli, že odejdou. Má odpověď zněla, že je nikdo nedrží. Neodešli.
Diskuse běžela v tom duchu, že Romové jsou diskriminováni, protože je nikdo nechce zaměstnat. Pozval jsem k mikrofonu několik romských podnikatelů, kteří těmto řečníkům nabídli okamžitou práci. Na výzvu, že kdo u nich chce pracovat, práci okamžitě dostane, zvedli ruce tři lidi. Z pěti set přítomných TŘI!
Po obědě, kdy účastníci snědli řízek a bylo jim vyplaceno cestovné 500,- Kč, se sál vyprázdnil a na program konference už nedošlo. Sál se znovu poněkud zaplnil až později odpoledne, kdy k tanci i poslechu hrála skupina Kale. Starý moudrý romský právník Gejza Orlet mi vysvětloval, že změna kolektivní mentality si vyžádá několik generací. Že to přijde, ale mnohem později, než si myslíme. Po rozmluvě s ním jsem usoudil, že další podobnou konferenci už nikdy dělat nebudu.
Po této lekci jsem sháněl informace a podklady a dostal jsem se i k těm, které už v 80. letech připravil Etnografický ústav. Pochopil jsem, že chyba minulého režimu byla v tom, že podceňoval sílu tradic a zděděných stereotypů kolektivní mentality.
Nový režim po roce 1989 naprosto ignoroval potřebu zaměstnání pro socializaci těchto lidí. Romové se kvůli nulové kvalifikaci stali první obětí nezaměstnanosti. V minulosti jezdily romské děti na tábory, kde se učily to, co je měla naučit, ale nenaučila, jejich rodina. Dospělí muži se naučili určitému režimu během vojenské služby. To všechno bylo zrušeno.
Dnes se romské děti učí základním věcem v nultých ročnících, ale jejich vlastní rodiny je stahují zpět dolů. To mi dokumentoval třeba Antonín Petráš (bývalý senátor a bývalý primátor Karviné), který se zabýval speciální pedagogikou romských dětí. V jejich prostředí chybí hodnotové vzory. V Chánově mi ředitel školy ukazoval obrázky velmi nadaného romského žáka. Smutně ale dodal, že jeho talent přijde vniveč, protože rodina toho chlapce nijak nepodporuje. A takových případů je!
Evropská unie vyhlásila v roce 2007 romskou dekádu. Protože problémy, které jsou s romským začleněním u nás, nejsou ničím ve srovnání s balkánskými zeměmi. V sociální oblasti je romský Balkán naprostá tragédie.
Ale paradoxně některé hodnoty tu přece jen jsou. Třeba slavný srbský režisér Emir Kusturica v romské kultuře našel inspiraci (viz třeba jeho filmovou "operu" Čas cikánů -Vremecigana). Fenoménem romské hudební kultury se stal Šaban Bajramovič (1936-2008), který natočil dvacet alb a asi 50 "singlů". Mezi srbskými zpěváky se popularizaci romských písní věnovala Olivera Markovič. Ale jinak výsledky nejsou prakticky žádné.
A do toho už po kolikáté přichází stupidní hodnocení Američanů. Tvrdím, že je pro ně typická "zásada tří a" : anglicky, arogantně, a jinak ví hovno. Ať si udělají v dodržování lidských práv pořádek doma. V New Yorku jsem viděl věci a výjevy, ze kterých se mi dělalo zle. Chánov nebo košické sídliště Luník IX je proti některým amerických lokalitám výstavné místo. Ale to je můj názor a nikomu ho nevnucuji.
