Úřady zamlčují stále otřesnější zločiny přivandrovalců. Nejde přeci jenom o manifestační bombové útoky ve velkých městech a při velkém množství lidí na jednom místě, ale o každodenní ohavné zločiny páchané i v těch nejmenších, dříve velmi klidných místech Evropy, kde poslední zločin byl spáchán krádeží slepic cikány před půl stoletím. Jak to, že si zvykáme na znásilnění dítěte přivandrovalcem, který nejprve ukojil svoji zvrácenost a poté dítě držel, aby se mohli ukojit i jeho další soukmenovci. Konkrétní případ z konkrétní rakouské vesničky. Jak dlouho bude trvat, než se to stejné bude odehrávat třeba v Hvozdci u Českých Budějovic nebo Kostelecké Lhotě, když ve Znojmě to již bylo? A budeme na to reagovat opět jenom zahalením facebookového profilu tentokrát do české vlajky a rozhořčením, které vyprchá o to rychleji oč vzdálenější je ta postižená obec od místa našeho bydliště? Mimochodem, když jsme u těch vlajek? Kolik českých vlajek jste již viděli vlát nad veřejnými nebo soukromými budovami v České republice? To by se dalo spočítat na prstech jedné ruky, a ještě by si člověk musel tu ruku uříznout. I to svědčí o hloubce našeho vlastenectví, a hlavně o našem vztahu k historii a současnosti našeho vlastního společenství založeného na sdílení jazyka a kulturních hodnot. Jsme vůbec ještě národem?  

Vždyť neustále jenom ustupujeme. Ve Švédsku přesunuli státní svátek, kvůli muslimským oslavám ramadánu o celý měsíc. Ptám se, co to je za státní svátek, když je možné jej prostě přesunout, a to jenom proto, že si to přeje hrstka přivandrovalců. V Německu upravili televizní program opět ze stejného důvodu. Těžko lze předpokládat, že to byla jenom soukromá inciativa. Tak rozsáhlé zásahy jsou možné jenom na pokyn z vedení státu. Stejně tak, jako tomu je v naší zemi, kde je parlament plný bojovníků proti ilegální imigraci, kteří obratem ruky schvalují vše, co přivandrovalcům pomáhá obsazovat naši zem. Musíme si uvědomit, že těch přivandrovalců jsou tady v Evropě sice již miliony, ale to přeci je stále jenom malá hrstka proti stovkám milionů nás, původního obyvatelstva. Co budeme dělat, až se nám tady během několika let zmnohonásobí nejen nekončícím přílivem z Afriky a Asie, ale také díky neobyčejné natalitě, která je srovnatelná v živočišné říši snad jenom s potkany?

V otázkách zahraniční politiky je třeba se jednoznačně postavit na stranu Maďarska a Polska a pokud nebude našim společným požadavkům vyhověno a budeme i nadále vystaveni nehoráznému vydírání a vyhrožování ze strany Bruselu, vystoupit z Evropské unie. Přivandrovalci jsou zaostalí, primitivní a indoktrinovaní sektářskými bludy, ve kterých byli vychováni. Jsou to ve většině zločinná zvířata, která rozhodně nebudou respektovat naše zákony, kulturu, anebo pracovat. Jak však máme charakterizovat evropské politiky, kteří jsou viníky přivandrovalecké krize, všech krvavých obětí a nastoleného teroru? Dosud byli za největší zločince považováni Mao Ce-tung, Stalin, Hitler nebo nějací lidožrouti z Afriky. Je na čase přehodnotit tento žebříček hrůzy a zařadit do něj i současné evropské politiky zvláště ty nejmocnější. Mimochodem všimli jste si jedné zvláštnosti. O osudu nejen nás, ale celé Evropy a hlavně našich dětí, vnuků a všech příštích generací rozhodují osoby, které žádné potomky nemají? Markelová, bezdětná, Juncker bezdětný, Macron bezdětný. Jim na budoucnosti skutečně nemusí záležet, protože se svým majetkem a postavením mohou klidně dožít jako kolaboranti v IPE (Islámském protektorátu Evropa), ale co my ostatní?

Tolik událostí, které přinášejí další a další otazníky na které většina lidí marně hledá odpověď. A které stále více zahalují Evropu a naši budoucnost do krvavých mraků zániku.

Lidé by si měli uvědomit jednu zásadní věc, pokud nezvolí do parlamentu v říjnu ty, kdo mají jasný názor, vidí dopředu a mají sílu a odvahu změnit radikálně přístup k přivandrovalcům, tak se utopíme ve vlastní krvi. Volit opravdu silné osobnosti, nikoliv pomíchané zbabělce využívající současnou evropskou krizi jenom ke sbírání volebních preferencí pro zajištění pohodlného života. Zbabělce, kteří jinak mluví a jinak konají.