Ale o tom jsem psát nechtěl. Zaujal mne totiž jiný, podle mého názoru neméně důležitý aspekt morální devastace národa.
Není to tak dávno, a to bez ohledu na panující režim a ideologii, kdy bylo nemyslitelné, aby se mluvilo nespisovně, nebo dokonce vulgárně. V soukromí jistě nějaké to vulgární slovo padlo, mnohdy i s odkazem na panující režim a jeho protagonisty. Těžko si však představit, že by představitelé režimu a každý, kdo vystupoval veřejně a v médiích, mluvil vulgárně.
Dnes jsem doslova zíral na název jedné statě zde na Parlamentních listech. Ač její autorkou je údajně novinářka, opakovat ten titulek lze jedině tímto způsobem, Pí…. Babiše na Facebooku umí každej. Vulgarita a nespisovné výrazy. O mluvě prvního místopředsedy české vlády nelze diskutovat, protože ten se ani nenamáhal naučit se řádně český jazyk. Dosti zajímavé u toho, kdo chce český národ a český stát řídit.
Úpadek morální vždy předchází úpadek materiální. Lidská bytost vždy nejprve opouští tak zvané zbytné statky ve snaze co nejvíce prodloužit zajištění statků materiálních. Zvláště když hrozí bída a hlad, jeví se každému nejjednodušší obětovat to, co přímo neohrožuje přežití. Málokdo si však uvědomuje, že to sice pád zpomalí, ale rozhodně nezastaví.
Tak se pokřiví celá lidská bytost, nejprve její psychika, poté v zájmu přežití i fyzická schránka, a nakonec přichází naprostý zmar, nebo lépe vykoupení v podobě zániku a smrti nejen jednotlivce, ale celých národů. Ty potom ztrácejí víru v sebe i svoji budoucnost a jenom oddaně čekají na ránu z milosti, kterou mnohdy ještě vítají. A nemusí to být vždy jen definitivní zánik, stačí jenom zbavit se břemene svobody, rozhodování o svém osudu a přijímání rizik z takových rozhodnutí.
Pokud máme ještě sílu jít dál a pokud stále věříme ve svoji budoucnost a jsme ochotni za ni bojovat v zájmu dalších generací, neměli bychom se tak rychle vzdávat. Každý z vás cítí, že jinak vypadá komunikace mezi lidmi používajícími spisovný jazyk a jinak mezi lidmi uchylujícími se k vulgaritám. Začněme tedy nejprve s tím, že se budeme mluvit slušně a odmítat ty, kdo buď ze své neschopnosti nebo účelově mluví vulgárně a sprostotou maskují svoje nedostatky a podlé záměry.
S pomocí čistého jazyka se nám bude lépe myslet a naše rozhodnutí budou nejspíše odpovědnější a radikálnější. To nejspíše přinese i takové změny ve společnosti, o kterých jsme vždy snili a ve které snad i po všech těch trpkých životních zkušenostech stále ještě doufáme.