Vezměme si například Francii. V těchto dnech již není tak populární jako před několika týdny, kdy rádoby čeští a rádoby vlastenci, kteří nemají nic společného ani s jedním z toho se zaklínali jednou z dcer Jean-Marie Le Pena. Jen co se za ní po prezidentských volbách zavřela voda, vychladli i její místní pokrytečtí obdivovatelé, kteří se jejím jménem zaklínali jenom proto, aby její případný úspěch využili ve svůj prospěch. Nám, Republikánům, jsou vztahy s touto zemí zcela upřímným průvodcem již mnoho desetiletí. Proto jsme si také všimli, že názvy francouzských náměstí a ulic odrážejí hrdost Francouzů na jejich historii a povahu národa. Váží si veteránů svých válek, a proto mají Les Invalides, jsou více než pyšní na skvělé vítězství u Slavkova a proto odjíždění z Gare d´Austerlitz. Právě tak jako pořádají vojenské přehlídky pod L´Arc de Triomphe. Právě tak Place Vendôme se skvělým Collone Vendôme.

Když porovnám tento francouzský rys s naším. Sice máme dnes v každém městečku náměstí TGM, kde dříve bylo Gottwaldovo. Občas se sice vyskytne nějaká ta třída Milady Horákové, ale to je také vše. A těžko byste dnes mezi školáky indoktrinovanými vstřícností k přivandrovalcům našli nějakého, který ví, co to jméno znamená. A na náměstí Hrdinů v Praze je věznice a ministerstvo vnitra, takže se přesně neví, co za hrdiny to vlastně bylo. O generálu Mašínovi in memoriam ani nemluvě.

Kdybychom i my měli svoje náměstí a ulice pojmenovávat podle povahy našeho národa, tak by vypadaly názvy asi takto, v každém městě by bylo náměstí Zbabělců a alespoň jedna ulice Hlupáků. Další názvy mohou být vybírány z následujícího výčtu: Gottwaldovo, Grebeníčkovo, Agentů STB, Emanuela Moravce, Karla Čurdy, Josefa Urválka, Ludmily Brožové – Polednové, Vasila Bilaka, Štefana a Andreje Babišových. A je na vás, jaká další třeba i jen místně známá jména si dosadíte. Potom by každému bylo jasné, co jsme za národ. A děti alespoň nebudeme muset zatěžovat lepší částí naší historie, což jim usnadní splynutí s davem přivandrovalců z Asie a Afriky.