Mohamedán se přeplavil na člunu z Libye do Itálie, odtud přešel do Švýcarska, ze Švýcarska do Německa a z Německa mířil za přítelem do Českých Budějovic. Česká policie ho však zadržela a umístila do zařízení pro cizince v Drahonicích. Tento přivandrovalec nyní odmítá návrat do Itálie, kde by mělo být vedeno azylové řízení. Krajský soud v Brně návrat nepřipustil, dokud ministerstvo vnitra nedodá do spisu důkazy o tom, že Itálie je funkční a bezpečná země.

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., v právní věci žalobce: XY, muslima, zastoupeného Organizací pro pomoc uprchlíkům, z. s., se sídlem Kovářská 4, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2016, č.j. OAM-1730/DS-PR-P12-2016,

t a k t o:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2016, č.j. OAM-1730/DS-PR-P12-2016 s e  z r u š u j e a věc s e  v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.

Tento případ je dalším z řady naprosté zvrhlosti justiční mafie. Jsou známy tisíce příkladů, kdy soudci rozhodovali ve prospěch bohatých a vlivných proti prostým občanům, kdy vyloženě spolupracovali s exekutorskou a konkurzní mafií.

V České republice je natolik rozvrácen justiční systém, že se občan nemusí vůbec dozvědět o tom, že proti němu je vedeno nějaké soudní řízení (oficiálně se to nazývá fikce doručení). Výsledkem potom je, že jsou občané takovýmito rozsudky a jejich důsledky terorizováni, ničeny jejich rodiny a mnozí dohnáni k sebevraždám. Soudce nehledá spravedlnost, ale rozhoduje i podle svých osobních sympatií nebo antipatií nemluvě o zkorumpovanosti justice. Nezajímají jej žádné polehčující okolnosti, žádné zpochybnění, klidně odsoudí i věc, která je promlčená.

Ovšem úplně jiná situace nastane v případě, že se před soudce dostane případ muslimského přivandrovalce. Potom soudce jinak naprosto bezohledný vůči svým spoluobčanům hledá jakoukoliv záminku, aby se mohl zastat přivandrovalce a ponechat jej v České republice. Mnohdy jsou to důvody, které zakládají důvodnou pochybnost o psychickém zdraví takového soudce.

Jak uvedeno v úvodu v případě tohoto ilegálního přivandrovalce požaduje soudce, aby ministerstvo vnitra prokázalo mnoha dokumenty, že Itálie je funkční a bezpečnou zemí. Celá Evropská unie se zmítá v krizi, všechny dosud spáchané teroristické útoky prokazují, že žádná země již bezpečná není. To ovšem neznamená, že budeme zpochybňovat fungování Italské republiky a poskytovat tak záminku pro ponechání přivandrovalců v naší zemi. Pokud by se o takovém rozsudku dozvědělo více přivandrovalců, bylo by jich tady za pár týdnů více než nás všech.

Musíme řešit mnoho problémů spojených s přivandrovaleckou krizí. Nesmíme však zapomínat ani na problém nazvaný zkorumpovaná justiční mafie. Je třeba se vrátit k původnímu programu SPR – RSČ z let 1990 až 1992. Podle požadavků tohoto programu se soudcem může stát jen občan psychicky zdravý, s dostatečnou praxí v právním oboru a s desetiletou zkušební dobou. A především soudci musí být voleni. Být soudcem to není zaměstnání, ale poslání, protože rozhoduje o osudech lidí, musí to být tedy jenom osoba úctyhodná, vážená a naprosto bezúhonná nejen v profesním, ale také v osobním životě. A to bez jakýchkoliv výjimek. Jelikož bude přímo volen, bude také velmi dobře znám svým spoluobčanům.