Vyrůstal jsem za hluboké totality v tak ponurých letech, jako byla léta padesátá i šedesátá. Ke svým desátým narozeninám jsem dostal vzduchovou pušku, neboli vzduchovku. Made in Czechoslovakia, samozřejmě, tehdy tady nic z Číny nebylo, protože v té době ještě nemohli krást technologie a know-how si mohli vyrábět leda tak ohňostroje z bambusových holí. Střílela přesně a měla dlouhý dostřel. Nikdo po mých rodičích nechtěl, aby tu pušku kdekoliv registrovali. Komunistická tajná bezpečnost, jinak nepříčetná při každé zmínce o zbraních zůstala úplně v klidu. Tak jsme si mohli na přilehlých loukách klidně hrát i na vojáky a vzduchovku nosit cestou z města i do města. Vzpomínám si také, že jsem ani od dědy, ani od strýců neslyšel, že by Gestapo páslo po vzduchovkách.
Mimochodem vzpomínám si i na hodiny chemie na základní škole. Velmi mne bavily zvláště různé pokusy, pokud při to přitom bouchalo a hodně, případně ještě s barevnými efekty, tím lépe. Tehdy jsem si jakékoliv suroviny pro tyto účely mohl koupit v drogérii na náměstí. Nedávno jsem chtěl svým dětem ukázat některé z mých nejvydařenějších kreací. Vyhledal jsem si a objednal, samozřejmě na internetu, potřebné suroviny. Z celé dosti dlouhé objednávky mi přišel jenom karbid vápníku. U ostatních položek bylo uvedeno, že si je může koupit jenom ten, kdo má firmu, potřebnou licenci, osvědčení – stručně řečeno, až na malé výjimky - nikdo.
Ale zpět ke zbraním. Stále ještě nezletilý jsem si pořídil i vzduchovou pistoli, takže jsem již na gymnázium vstupoval řádně ozbrojen.
Nyní bych ale měl nechat vzduchovku registrovat a požádat o zbrojní pas na ni.
A nyní se dozvídám, že Evropská komise vydá směrnici, která bude závazná i pro členské státy Evropské unie, které si ji musí osvojit jako vlastní zákon. Podle ní bude takřka nemožné získat zbraň anebo si její současné legální vlastnictví udržet. Myslivci tak skončí jako voyeři mlsně obcházející s prakem po hranici lesa. Když se nebouří je to jejich věc. Podobný osud čeká i všechny ty, kdo mají rádi historické zbraně a s jejich replikami si připomínají historické události. Anebo si jen historickými zbraněmi zdobí stěny. Nedovedu si představit, kolik trpělivosti a umu by musel prokázat přívrženec Alláha infiltrující klub historických zbraní, pořizující si uniformu napoleonského vojáka, aby potom mohl v prosinci postřílet ládovačkou polovinu Slavkovského bojiště.
Nejhorší na tom je, že my, občané České republiky budeme registrovat i praky, zatímco přivandrovalci nás budou masakrovat, když ne kradenými zbraněmi, tak nás budou přejíždět kradenými nákladními auty?
Tak to byla poslední kapka, kterou pohár trpělivosti přetekl. Již nikdy více. Ať si schválí Evropská komise a Evropský parlament co chtějí, je však nejvyšší čas přestat financovat ty neobolševické parazity, protože tyto zhovadilosti vymýšlejí bohužel za naše peníze. S místní vládou a parlamentem si to můžeme vyřídit jednoduše již v říjnu při parlamentních volbách. Kdo nepůjde k volbám s jasným cílem to všem těm současným (znovu zdůrazňuji všem 200 poslancům bez rozdílu na jejich politickou příslušnost) zbabělcům, kteří schvalují jako na běžícím pásu všechno odporné, co vzejde z Bruselu, anebo se nechá koupit velkouzenářem, tak je stejný jako oni.
Kdo vlastně vítězí. My nebo teroristé? Upřímná odpověď musí znít teroristé. Oni si zbraň vždy najdou, my se však budeme muset i přestat bavit. Jak dlouho bude trvat, než budou zakázány i luky, potom přijdou na řadu třeba i koně, to je přeci osvědčená zbraň.
Vážení spoluobčané, pokud máte jen pár korun nazbyt, vyšetřete si i trochu času a legálně se ozbrojujte ostošest. Nenechte se srazit na kolena a připravujte se pro obranu svou, svých blízkých, národa i vlasti. Dnes se vám možná zdá, že je všude klid. Ten je však pouze zdánlivý, vytvářený tím, že média dnes již zarytě mlčí o atentátech a řádění násilníků. Nečekejte pasivně na to, až budete platit krvavou daň vy sami nebo vaši blízcí. Zvítězit mohou jenom připravení. Chcete-li mír, připravujte válku.
