Tyto problémy již prorůstají do všech oblastí života naší společnosti a ohrožují základní principy jejího fungování. Od relativně drobných přestupků, kdy si skupina přivandrovalců najme taxi ve Spolkové republice Německo, využije volného pohybu v rámci schengenského prostoru a přes hranice si zajede řádit do České republiky. Tam se chová v přímém rozporu s pravidly a zákony naší země, okrade obsluhu v restauraci a vrátí se opět stejnou cestou zpět.
Přes vandalství a ohrožování bezpečnosti občanů České republiky až po
nejzávažnější trestnou činnost, která je naštěstí pro občany zatím páchána za
hranicemi naší země.
Krádeže, vulgarita opovrženíhodných rozměrů, sexuální obtěžování vyúsťující ve
znásilňování, to jsou projevy, které v nejbližších týdnech, nejdéle s novou,
jarní vlnou přivandrovalců již budou každodenním a blízkým nebezpečím pro naše
spoluobčany.
Zároveň s nárůstem nejhorších kriminálních zločinů roste i nečinnost vlády a
naopak větší intenzitu nabývá podvratná činnost médií a novinářů. Vzhledem k
malému okruhu vlastníků médií lze s dostatečnou určitostí konstatovat, že na
jejich přímý pokyn nebo s jejich souhlasem je prováděna národu nepřátelská
propaganda směřující k potlačení jakéhokoliv odporu a indoktrinaci velké části
obyvatelstva.
Z tisíců útočníků ve Spolkové republice Německo, kteří z oslav Nového roku
udělali perverzní smršť monstrózních rozměrů, se podařilo identifikovat a
zadržet pouhých devatenáct osob. Všichni žadatelé o azyl anebo ilegální
přistěhovalci. Z tohoto hubeného výsledku je jasné, že spáchané zločiny nebudou
vůbec potrestány.
Místo pravdivého a objektivního informování spustila média odvetnou akci.
Zatímco milion přivandrovalců buď útočí a ničí právní řád a kulturu evropských
zemí, anebo alespoň mlčky sympatizuje s útočníky a kryje je, média prezentují s
obrovským barnumským povykem čtyři, ano rozumíte mi dobře, čtyři muslimy, kteří
nám do očí tvrdí, že chování násilníků nemá nic společného s koránem a lžou tak
nejen sami sobě, ale především nám, pokud to ovšem není vulgární posměch naší
slabosti a neschopnosti zasáhnout. Pít alkohol je v přímém rozporu s pravidly
islámu, kdo tedy vlastně přišel do Evropy a proč? A to máme těm čtyřem věřit a
kvůli nim omluvit a tolerovat řádění miliónu a těšit se na další?
Dezinformační a protinárodní kampaň není jen ojedinělými výstřelky jednotlivých
novinářů a podnikatelů, ale dobře naplánovanou a centrálně řízenou manipulační
kampaní. Svědčí o tom i mediální bagatelizace spáchaných útoků na ženy.
Nedovedu si představit, kdyby některý bílý muž udělal to stejné kterékoliv ženě
třeba na ulici v Praze. Kolik let by strávil ve vězení, kdyby něco takového
udělal třeba v New Yorku. Netřeba zdůrazňovat, co by čekalo bílého turistu,
který by něco takového udělal ženě v burce na bulváru v Saudské Arábii. Byl by
rád, kdyby unikl trestu smrti. O řízené kampani svědčí třeba i aktivita módních
návrhářů. Všechny zavedené a tak zvané luxusní značky prezentují nové módní
kolekce vycházející z islámu a Koránu. Ať si tuto módu navrhují, vyrábějí a
vyvážejí na Blízký východ. Tam mají dostatek movitých zákazníků a tam mohou
vydělávat. Proč tuto zahalenou módu vnucují Evropankám? To ji tady chtějí
vnutit a prosadit navzdory kulturním a společenským tradicím? Jistě si
vzpomenete, že ještě před několika měsíci brojila média proti útlaku žen v
arabském světě, jejich podřadném postavení ještě za domácími hospodářskými
zvířaty, který se mimo jiné projevuje i povinností se zahalovat od hlavy k
patě. A najednou je vše úplně jinak. Je nad slunce jasnější, že nejde o módní
vlnu, ale cílenou kampaň k ovlivnění Evropanek a jejich přípravu na nízké
společenské postavení popsané výše.
Zatím jen z povzdálí sledujeme dění u našich sousedů. To, co se tam děje, nás
však nutí připravit se na události, které nastanou i zde v naší zemi, především
zásluhou vlády a parlamentu a orgánů Evropské unie.
Z výše uvedeného vyplývá pro občany nejen nezbytnost připravit se odpovídajícím
způsobem, ale také povinnost vlády a parlamentu stanovit jasná pravidla pro
chování v kritických situacích, které nevyhnutelně nastanou v blízké
budoucnosti. Je zřejmé, že pravidla uplatňovaná v poklidné minulosti nemohou
být v žádném případě uplatňována v turbulentní době, která je ve znamení invaze
přivandrovalců.
Žádám tímto, aby oslovení funkcionáři
představující orgány státní a veřejné moci formulovali a představili jasná
pravidla chování občanů v kritických situacích.
1. Jestliže se vloupá osoba do cizího příbytku, je třeba se jí nejprve zeptat
zda přišla jen krást, anebo také fyzicky napadnout, znásilnit nebo zavraždit,
případně vše v logickém sledu? V případě kladné odpovědi na první část otázky
je třeba ponechat zloději volnou ruku a jen volat policii? V případě fyzického
napadení je možné se bránit holýma rukama, předmětem nebo zbraní? V případě, že
útočník přišel s úmyslem znásilnit, případně zavraždit k zahlazení stop po
zločinu, je možné útočníka zastřelit, i když to je jen domněnka napadeného?
2. Stejná situace může nastat i kdykoliv během dne nebo noci a na kterémkoliv
místě. Žena pracující jako zdravotní sestra si těžko může vybírat kdy a kudy
půjde domů. Žena pracující na směny se právě tak může dostat do podobné situace
při návratu domů před půlnocí, atd.
3. Nejzranitelnější z celé populace jsou samozřejmě děti. Většina rodičů nemůže
kvůli svému pracovnímu zaneprázdnění doprovázet děti každý den do školky, školy
nebo zájmových kroužků a zpět. Bylo by velmi obtížné ke každému školnímu
zařízení umístit trvale dvoučlennou policejní hlídku.
4. Může osoba, která je svědkem takového útoku a přispěchá na pomoc, zasáhnout
s veškerou razancí, která by jinak příslušela pouze napadenému?
5. Z bodů 1 až 4, vyplývá jednoznačně tragičnost postavení, ve kterém se řádní
občané České republiky kvůli invazi přivandrovalců ocitli.
První otázka
Obrana musí být vždy razantnější než útok, jinak nelze útok odvrátit. Lze tedy použít každý prostředek k odvrácení útoku anebo musí občané nejprve vyslechnout útočníka a teprve na základě jeho odpovědi opatrně volit prostředek obrany?
Druhá otázka
Lze věřit odpovědi útočníka? Pokud by totiž lhal o svém skutečném úmyslu, byla
by jeho oběť již znásilněna nebo mrtvá a satisfakce by se s největší pravděpodobností
mohli domáhat pouze pozůstalí, například sirotci.
Třetí otázka
Je použití střelné zbraně přípustné?
Čtvrtá otázka
Prevence je vždy mnohem účinnější a po všech stránkách psychického i fyzického
zdraví prospěšnější než dodatečná léčba. Ovšem prevence znamená nejprve
zneškodnit útočníka a poté volat záchrannou službu a policii. Je tento postup
správný?
Pátá otázka
Vláda a parlament pracují na radikálním zpřísnění zákona o zbraních. Je cílem
tohoto postupu odzbrojit občany, aby se nemohli bránit? Bojí se vláda a
parlament natolik svých vlastních občanů, že je raději vydají bezuzdnému řádění
přivandrovalců, než aby riskovali vzpouru občanů a svůj pád?
Můj laický názor, který budu prosazovat:
- Každý občan má svaté a nezadatelné právo bránit sebe, svoji rodinu, svoje
děti a svůj majetek všemi prostředky, protože tyto atributy naší existence jsou
nedotknutelné. K obraně má každý občan právo použít všechny dostupné prostředky
včetně střelných zbraní.
- Základem obrany práv a svobod je prevence před útoky na ně.
- Obrana musí být vždy silnější než útok.
- Vnímání úrovně nebezpečí je naprosto individuální, proto je naprosto a bezvýhradně na napadeném, jak situaci vyhodnotí, jak bude reagovat a jaké prostředky zvolí na svoji obranu.
- Útočník si musí být vědom následků, které mu za útok hrozí, včetně fatálních. Zahájením útoku převzal i odpovědnost za svůj osud.
- Pokud je napadeným muž a usoudí, že útočník převyšuje jeho fyzickou zdatnost, je oprávněn použít všech prostředků ke své obraně.
- Pokud je napadena žena je oprávněna použít ke své obraně všechny prostředky vždy.
- Pokud je napadeno dítě, je oprávněn každý občan použít jakýkoliv prostředek k jeho obraně.
- Pokud je útočníků více než jeden, nejsou žádná omezení pro napadené v použití prostředků k obraně.
- Každý bezúhonný občan má právo se ozbrojit a zbraň na svoji obranu použít podle svého nejlepšího uvážení.
