Nová studie, dostupná ZDE, totiž ukazuje, že mnoho Čechů a Češek v zahraničí uspělo, našlo dobré uplatnění, dokázalo se integrovat v nové zemi. A současně mnozí neztratili vědomí svých kořenů a zůstávají ve spojení. A ještě další se vracejí. Kdo v zahraničí žil, byl možná sám překvapen, jak silný pocit vlastní hrdosti na českou identitu zažil - já jsem tím byla osobně několikrát v dobrém slova smyslu zaskočena sama u sebe.
Když jsem například byla v zahraničí během vysoké školy (ano, už to je roky nazpět), dění doma mi nebylo lhostejné i proto, že jsem počítala s tím, že se vrátím. Stejné očekávání, že se budou vracet natrvalo, a nejčastěji i se svými dětmi, má i řada těch, kdo jsou v zahraničí nyní.
A co si od našeho státu tito většinou vysoce vzdělaní a kvalifikovaní lidé přejí? Vybírám, co jsem si z hlavních závěrů studie, jejíž hlavní řešitelkou je Doc. Eva Janská, odnesla:
- Prakticky přístupné volby. Chtějí tedy přístup k výkonu rovného volebního práva cestou zavedení distanční (korespondenční) volby po vzoru sousedních evropských zemí.
- Snížení byrokratické administrativy a posílení digitalizace při vyřizování státoobčanské a matriční agendy. (Což je v běhu, konkrétní projekt se uskutečňuje.)
- Zlepšení vnímání krajanství uvnitř české společnosti a podpora vzdělávání dětí, a to zejména v češtině.
Za Piráty bych se ráda zastavila u závazku zavedení korespondenční volby, který pro Čechy v zahraničí máme i jako vláda v programu. Projednání senátního návrhu na zřízení korespondenční volby je totiž od konce minulého roku obstruováno opozicí při jeho zařazování na program poslanecké sněmovny. Někteří se ani netají tím, že jejich strana by z této změny neprofitovala, tak ji proto nechtějí.
To mi ale nepřijde fér. Vždyť je to návrh důležitý pro praktické naplňování práv všech občanů naší země. I proto seminář považuji za významný argumentační podklad pro další politická jednání o senátním návrhu.
Udělám, co umím, ať korespondenční volbu dotáhneme do konce!