Cítíte se dobře, vyrovnaně nebo pod psa? A je to dlouhodobý stav, nebo spíš výkyv? Duševní zdraví pozvolna přestává být tabu. Stále mu ale nevěnujeme dost pozornosti. Proč bychom měli? Například proto, že ovlivňuje naše osobní životy i ekonomiku víc, než si myslíme. A protože asi všichni známe rodiny, co například v důsledku onemocnění přišly o svého blízkého. Statisticky je velmi pravděpodobné, že se problém někdy v průběhu života bude týkat i rodiny naší či nás samých.
V Česku podle různých výzkumů Národního ústavu duševního zdraví až jedna třetina lidí v dospělé populaci trpí duševními obtížemi. Z toho u mladých dospělých je to dokonce každý druhý z nás. Kriticky chybí síť služeb pro děti a dospívající.
„Bolavá duše" přitom představuje velkou a zcela reálnou zátěž pro jednotlivce, rodiny a také pracoviště, školy, sousedství - a systémy zdravotní péče a sociálního zabezpečení. Deprese, úzkosti, myšlenky na sebevraždu, a další duševní onemocnění často ovlivňují schopnost lidí pracovat a vést běžný život. To může vést k tomu, že lidem narůstají dluhy a je pro ně v daném stavu stále obtížnější udržet si přehled o svých financích. Tak se roztáčí spirála, která leckdy končí i exekucemi, bezdomovectvím či vznikem závislostí. Předcházení tomu všemu v rámci péče o duševní zdraví je proto i téma ekonomické.
Z odborných výzkumů víme, že problémy duševního zdraví často souvisí s deprivací, chudobou, nerovností a dalšími sociálními a ekonomickými determinanty zdraví. Ekonomické dopady duševních onemocnění jsou např. podle vyjádření OECD v průměru na úrovni 4% HDP států EU.
Náklady špatného duševního zdraví na produktivitu jsou zkrátka značné.
A co s tím pro začátek? Jako první krok vždy pomůže destigmatizace. Tedy podpora toho, kdo a kdy se rozhodne své potíže začít řešit. Čím dříve se začnou duševní obtíže řešit, tím lépe. Nezlehčování stavů apatie, úzkosti, či depresí. Uznání toho, že duševní potíže jsou mnohem častější, než se dříve vědělo. Informace, že vhodná kombinace medikace a terapie může naprosto zásadně zlepšit život dotyčného i celé rodiny.
Vidím, že z důvodů zcela pragmatických a ekonomických, ale samozřejmě i humánních, se i skrze Centra duševního zdraví k účinné možnosti podpory blížíme. Přesto se i vám či vašim blízkým může stát, že třeba čekací doba na vhodnou odbornou pomoc bude neúnosná. Několik měsíců, někdy i půl roku. V takových případech je třeba chtít po pojišťovnách pomoc s tím sehnat odborníka, aby byla péče dostupnější pro každého z nás. I proto jsme rádi za to, že se nám téma podařilo vtisknout také do programového prohlášení vlády. A aby se lépe dařilo systém zlepšit, je ideální dát vědět i ministerstvu ZDE.
