Děkuji za slovo. Vážení přítomní členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych ráda avizovala, že k tomuhle zákonu praxe ukázala, že by byl potřeba ještě jeden malý bod změny. A sice jde o to, že tento zákon upravuje i fungování potravinových bank, a to, komu se vlastně ty potraviny z potravinových bank mohou poskytovat. Takže vím, že většina z vás, kteří se věnujete zákonu o potravinách a tabákových výrobcích, se zkrátka věnuje jiným aspektům této legislativní normy. S kolegou Radkem Holomčíkem komunikujeme s Ministerstvem zemědělství, aby se našla shoda řešení dvou věcí. A sice jedna je snadná: Jde o to, že zkrátka dnes je definováno v tomto zákoně, že odběratelem těch bezplatných potravin, které jsou ještě bezpečné, ale jinak kdyby nebyly v potravinové bance, tak by byly zničeny a takto mohou pomáhat, takže odběratelem těchto potravin musí být klient sociálních služeb. Takže jeden cíl pozměňovacího návrhu bezesporu bude odstranit tuto zbytečnou povinnost podepisovat smlouvu, stát se registrovaným klientem sociálních služeb, protože ty potraviny je často potřeba poskytnout lidem, co další pomoc nepotřebují. Jde čistě o to, aby se dostaly k potřebným, musí být poskytovány bezplatně, je na to velmi propracovaný systém potravinových bank, ale není potřeba, aby tito lidé byli registrovanými klienty sociálních služeb. Takže na tomto domnívám se, bude naprostá shoda, že je to věc, kterou praxe ukázala, že to je zbytečná bariéra v tom mít možnost dát skutečně tomu potřebnému člověku, který se nepotřebuje registrovat jako klient sociálních služeb, protože nic jiného než tu potravinu nepotřebuje, tu možnou pomoc. Bohužel, je to smutné, ale takovými klienty jsou třeba osamělí senioři.
Druhá věc, tam vím, že to bude o něco diskutabilnější, a proto to schválně takto říkám, abychom do toho druhého čtení tu debatu stihli, že je vlastně dnes definováno, že ten druh organizací, které mohou s potravinami z potravinových bank nakládat, jsou organizace tzv. humanitární, nebo charitativní. Ale ony jsou to také organizace veřejně prospěšné. A teď ta pointa - stejně nakonec ty konkrétní organizace, které mají to povolení, určuje Ministerstvo zemědělství. Je to v gesci ministerstva. A já bych jenom ráda mluvila o tom, jestli by nebylo účelné se bavit o tom, zda by namísto té definice tou humanitárností, charitativností neměla být definice veřejnou prospěšností. Aby to mohly poskytovat veřejně prospěšné právnické osoby. Zase, stále by finální rozhodnutí bylo na ministerstvu, nicméně byl by trošku širší okruh organizací, které by mohly tuhle pomoc poskytovat, mohly by o to zařazení do té zprostředkující sítě požádat.
Tak to je stručně za mě a děkuji za pozornost.
