A jenom k tomu, proč to projednáváme. Protože prostě systematicky ty nedostatky v ochraně práv dětí u nás nemá kdo řešit. Jsou to takové ty případy, které můžou vypadat jako exces, ale když se opakují roky a roky, tak je dobré, aby někdo je měl na zřeteli.
A já jsem chtěla říct jednu věc. Já jsem si opravdu byla velmi vědoma toho, jak je výjimečné to, že jsme se na té novele, na podpoře dětského ombudsmana dokázali shodnout napříč, že to navazuje na práci paní poslankyně Válkové v minulém období, že to navazuje na dlouhodobé debaty, kdy i paní vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková také dlouhodobě upozorňuje i ze své praxe, jak je ta pozice potřeba.
A jenom na závěr jeden příklad, který bude pomáhat tato pozice řešit. Byl to velmi medializovaný případ chlapečka, co byl dlouhodobě v nemocnici bez nějaké své pečující osoby. A protože byl v bezpečí, byl nakrmený, tak úřady neřešily, že to pro něj není dobré, aby maličké dítě bylo rok v nemocnici, když nemusí.
To je přesně příklad toho, kdy je potřeba, aby někdo, kdo má zároveň jasně definovanou úřední pozici, protože nemůžeme připustit, aby do situací opuštěných dětí samozřejmě mluvil jen tak někdo, to by taky nebylo v pořádku, kdo bude moci rozpohybovat to dění v nejlepším zájmu dítěte. A tohle je příklad toho mazání oleje v soukolí, jak to nazývá pan ministr Šalomoun.
A já jsem chtěla jenom poděkovat, že jsme se dokázali opravdu na potřebnosti této pozice shodnout úplně napříč. Děkuju.