Ráda bych hovořila o něčem, co mi leží na srdci poměrně pravidelně, a současně bych to ráda spojila s čísly, která podkládají dva pozměňovací návrhy, které předkládám. Jde o to, že u spousty programů, u spousty věcí, které směřují nějakým způsobem k smysluplné soudržné společnosti, můžeme ověřovat, zda fungují, a současně jsme schopni zjišťovat, jenom to často neděláme, co nefunguje, kde nám některé systémy vedou jen k tomu, že se replikují začarované kruhy. Typicky se debatuje stále dokola o tom, jak těžké je pro mladé lidi, kteří prošli třeba dětskými domovy, se uchytit v životě. Je tam díra v tom opuštění instituce a v tom, aby člověk zvládl běžné fungování. Potom naopak je obrovský podíl s touhle zkušeností, s tímhle nelehkým startem do života třeba ve vězeních, nebo mezi lidmi bez domova.
Na tato čísla, to je třeba 70 % lidí s takovouhle zkušeností právě v těch vězeních, chci navázat něčím, co se nám strašně zhoršilo v poslední době, a pak to vysvětlím, jakým způsobem by to mohly řešit ty alokované finanční prostředky přes ty pozměňovací návrhy. Strašně se nám začínají zhoršovat předčasné odchody ze škol, zejména v Ústeckém a Karlovarském kraji, ale i jinde. Předčasné odchody ze škol, to znamená jak nedokončené základní vzdělání, tak třeba jenom započatý první ročník nějaké střední školy. Týká se to tisíců mladých lidí, a právě v Karlovarském a Ústeckém kraji 15 až 20 %. To jsou tisíce mladých lidí. A teď ta souvislost. Ukazuje se, že nesmírně úzce jsou ty studijní úspěchy, to, jak ten mladý člověk bude potom schopný vůbec celý život dál fungovat ve společnosti, jsou velice úzce spjaté se sociálními problémy jejich rodiny. Je to samozřejmě bytová nouze, kvalita bydlení, zvládání bydlení a potom exekuce.
Ráda bych ještě ocitovala analýzu, kterou udělalo veřejnoprávní médium, rozhlas, resp. to bylo zveřejněné na iRozhlasu. Tam je právě zkombinováno to, jak souvisejí ty absence ve školách a potom předčasná ukončení školní docházky s těmi sociálními aspekty, a to zejména bydlení. Ukázalo se, že právě spousta obcí v naší zemi toto nijak palčivě nevnímá, protože jsou to u nich ojedinělé problémy. Je to asi 90 obcí z 206 takových těch větších obcí s rozšířenou působností. Ale máme 33 měst, 33 ORP, kde jsou problémy, řekla bych, obří. Co se týče toho nárůstu, tak v Ústeckém kraji ještě v roce 2013 byl podíl mladých lidí, co předčasně odešli ze vzdělávání, jenom 9 %; v roce 2017, o čtyři roky později, už 15 %. Když nebudeme jednat, bude to jenom ještě horší. A zase je tu ta souvislost právě k bytové nouzi, k bydlení. Těch zhruba 20 tisíc dětí ze zhruba 10 tisíc rodin, které vyrůstají ve velice nestabilních bytových podmínkách, potom typicky má problém právě s dokončením školy. A v části z těchto rodin jde o ztrátu bydlení, kde by pomohlo získání nějakého jiného bydlení přes kauci, kde zkrátka ta rodina nemá našetřených těch 15 až 20 tisíc na byt.
Absolutně netvrdím, že to může pomoci všem, ale je to nástroj a to má spočítáno Agentura pro sociální začleňování, takže vládní odbor ve spolupráci s úřady práce, že u 80 % lidí, rodin, domácností, kteří obdrželi takovou mimořádnou dávku, mimořádnou okamžitou pomoc právě na tu jistotu, na složení kauce na byt, tak 80 % těchto rodin po roce v tom bytě bydlelo. To je číslo z vládních dat. A mě strašně překvapilo, když se ukazuje, že právě tuhle možnost téhle kauce s 80procentní úspěšností ve finanční náročnosti 15 až 20 tisíc na rodinu, takže velice nízká částka, nevyužíváme. Že to systémově jako stát nepodporujeme a rozpočet že chce tuto částku, tento řádek ponížit. Takže hlásím se k pozměňovacímu návrhu číslo 3870, který právě má za cíl o 50 mil. navýšit možnost hrazení té kauce na byt. Je to skutečně nízká částka vzhledem k tomu, že to může pomoci několika tisícům rodinám, většinou samozřejmě ti lidé několik tisíc uspořených mají, takže to může do standardního bydlení pomoci až pěti tisícům rodin. Na tom chci ukázat, jak efektivní může ta pomoc být, když je rychlá. To jsou kauce na byty a není to marginální problém. Žije v této zemi opravdu mnoho a mnoho tisíc lidí, pro které není potíž hrazení pravidelného nájmu, ale je pro ně potíž kvůli dvěma až třem nájmům, které je třeba uhradit předem, se do toho bydlení dostat. To je jedna skupina.
A potom samozřejmě jsou situace, kdy bez nějakého doprovázení řada lidí bydlení není schopna zvládnout. To samozřejmě tak je a pracují s tím všude ve světě. A tady se hlásím k pozměňovacímu návrhu číslo 3871 a ten se týká sociální práce, protože tak se nazývá to - já bych tomu říkala doprovázení. Jde o to, že vláda vyhlásila program Výstavba. Počítá mj. s výstavbou sociálních bytů, ale ty nemůžou v řadě případů fungovat právě bez toho doprovázení, bez sociální práce. A jelikož už v minulosti byla částka 400 mil. korun na celou sociální práci na obcích kritizována, byla moc nízká, tak navrhuji přesun dalších 200 mil. korun, aby obce měly stabilně pokrytou tu sociální práci a aby skutečně bylo pro ně důvěryhodné, že jako stát my podpoříme návrat lidí do společnosti přes toto doprovázení. Zase jde o něco, co ve finále, když si spočítáme, že to má dopad na to, co jsem zmiňovala, na úspěšnost dětí ve školách, na to, že jenom přes zajištění toho základního, což je bydlení, je tak možné chtít fungovat v té nástavbě, tak to mohou být nesmírně efektivně investované peníze.
Tímto se tedy hlásím k pozměňovacím návrhů 3870, 3871 a přála bych si, aby, když už máme spočítaná data, že v 80 % případů po roce lidé v tom bytě, do něhož se dostali díky státní kauci, nadále bydlí, abychom takto efektivní nástroje, které znamenají investici v několika desítkách milionů korun, abychom ji uplatňovali, abychom takovouto politiku dělali.
Děkuji za pozornost.
