Milé dámy, vážení pánové, dovolte mi několik poznámek k projednávané předloze. Podobně jako mnozí z nás jsem pečlivě sledoval mediální obraz naší dnešní agendy, a mám za to, že některé výroky si zaslouží rychlý komentář.
Předně chci v rozporu s jinými vyjádřit politování nad postojem vlády, která podlehla hlasitému vydírání a vyhlásila stav legislativní nouze. Smutný je z mého pohledu i postoj jedné parlamentní politické strany, která slíbila pomoc socialistům a komunistům v Poslanecké sněmovně za to, že se vlaky nezastaví.
Každý z politiků, který se podílel na těchto neuvážených krocích, nese po mém soudu nepřímou odpovědnost za to, až jednou vlaky opravdu nepojedou. Třeba kvůli odborové rekreaci.
Dlouhá řada výroků odborových předáků svědčí o tom, že odbory pod jejich vedením dávno přestaly být politicky neutrální. Pokud tomu někdo chce věřit, ať tomu věří. Pokusím se to několika výroky doložit.
Jaromír Dušek v České televizi pravil, že: „Pravicoví poslanci spatlali zákon a pak ho neuměli opravit“, aby zdůvodnil stávku. Tento výrok je opravdu politováním hodným ztráty paměti a soudnosti. Stačí se podívat na to, kdo tento zákon schválil.
Zajímavé je rovněž opakované tvrzení, že odborové organizace nedostaly zákon k připomínkování. To jsem také několikrát v médiích slyšel. To je opravdu pikantní tvrzení, uvážíme-li že v oranžových barvách sedí v zákonodárných lavicích nejméně čtyři bývalí či současní vysocí odboroví funkcionáři. Mám na mysli pány Škromacha, Zapletala, Ratha a zde přítomného pana místopředsedu Štěcha. Nemýlím-li se, všichni pro tento zákon hlasovali. Vnitřní problémy s nedostatečnou komunikací a odtržení vlastních lídrů od odborových mas by si odborářští funkcionáři měli řešit doma za zavřenými dveřmi a neobtěžovat jimi veřejnost.
Od odborového vůdce Pomajblíka jsme v televizi slyšeli, že „koneckonců státní správu a samosprávy si platíme, aby reagovaly na krizové situace.“ Měl na mysli to, že jistě se vyřeší, když vlaky nepojedou. Státní správu i samosprávy si opravdu daňoví poplatníci platí. Stejně tak jako docela slušně připlácejí na to, aby fungovala veřejná doprava. Rád bych věřil tomu, že se na železnici vybere aspoň tolik daní, kolik se jich tam v provozních a investičních dotací každoročně nasype. V tomto smyslu je Pomajblíkův argument řečí o provaze v domě oběšencově. České dráhy i další veřejné dopravní podniky jsou totiž notoricky prodělečnými společnostmi, které opakovaně a po léta nejsou schopné nabídnout konkurenceschopný produkt, aby jejich hospodářství skončilo alespoň na nule. Vyhrožování stávkou musí každého rovněž vést k úvaze, zda je rozumné, aby miliardové dotace do železnic nadále polykal nereformovaný moloch Českých drah.
Připomínám v této souvislosti nedávnou neúspěšnou Jančurovu bitvu o právo být alespoň osloven při zadávání veřejných přepravních zakázek rozdělovaných sociálními demokraty na kraje. Odborářský vůdce Pejša v televizi řekl: „My jsme stávkovali za 90% zaměstnanců v České republice. Jinde možná z jiných odborových úst jsem slyšel, že se stávkou souhlasí 4,5 milionů českých pracujících.“ Bez dalších komentářů se chci pouze zeptat, kolik členů mají odborové organizace, za které pánové mluví, a kde berou přesvědčení, že reprezentují miliony lidí v naší zemi.
Pánové Hašek a Paroubek se tento týden sešli se šéfem odborů v brněnském Dopravním podniku Otakarem Mokrým, který po setkání pro novináře řekl – cituji z Mladé fronty: „Nejde jenom o benefity, ale ze strany pravicové politické garnitury je to cílený útok. Vedou ho, aby oslabili odbory.“ O něco dál si potom povzdech. „Jako by nás dost neomezoval Zákoník práce.“.
Ze zkušenosti brněnského exprimátora chci vyjádřit hluboké přesvědčení, že zájmem široké brněnské veřejností nejsou fungující a silné odbory v Dopravním podniku města Brna, ale fungující a pokud možno levná doprava ve městě. Většinu Brňanů asi zajímá spíše to, jestli i nadále každá desátá koruna města půjde na trvale prodělečný Dopravní podnik. Primitivní předvolební oranžovo-rudý populismus odborového bosse je totiž po Brně nerozveze. A pokud si odboráři stěžují na zákoník práce, já to chci učinit také, protože jeho rigidita a neflexibilita při navazování a rozvazování pracovních poměrů dopadá právě na ty, které hlasitě hájí. Často z úst odborových bossů zaznívaly upomínky na nemravné benefity zlotřilých českých politiků.
Nepřipojím se ani k těm, kteří populisticky hlásají, že poslanci a senátoři by měli mít méně, pokud možno nic. Nechci ani hájit výši platů českých politiků, soudců volených i jmenovaných představitelů české veřejné správy. Na výši jejich platů je dobře vidět a politici mají po mém soudu správně povinnost své příjmy zveřejňovat.
Táži se tady, na kolik průhledné jsou příjmy významných odborových bossů, hájících velmi hlučně prosté, obyčejné lidi práce – jejich slovy. Navíc chci říci, že přijímám svůj díl odpovědnosti za stav české politické scény a chci se zeptat, zda odboroví vůdci přijímají svůj díl odpovědnosti za stav Českých drah.
Z pochopitelných důvodů budu tedy hlasovat proti. I proto, že na rozdíl od veřejných prodělávajících podniků každý zaměstnanec v privátní sféře nemůže dostat plat ani výhody, na které si nevydělá.
Závěrem své řeči chci zdůraznit, že má slova se týkala pouze aktivistických dopravních odborových bossů, nikoli těch, na které se často bez mandátu odvolávají.
