Dovolte mi úvodem velmi poděkovat Poslanecké sněmovně za to, že tento bod předřadila a pevně zařadila právě na dnešní odpoledne, na termín velmi symbolický pro obsah našeho návrhu, lépe řečeno i vašeho návrhu, protože se pod tuto novelu podepsalo celkem 101 poslankyň a poslanců.
Jak možná víte, v Izraeli se nepřipomíná Den holokaustu jako v Evropě a jinde ve světě u příležitosti osvobození koncentračního tábora Auschwitz, ale v Izraeli se připomíná Den holokaustu v souvislosti s vypuknutím povstání ve varšavském ghettu. Vzhledem k tomu, že židovský kalendář je proti našemu pohyblivý, tak tohle výročí připadlo právě na včerejšek a včera v poledne se život v Izraeli zastavil v poledne na dvě minuty, aby si lidé připomněli Den holokaustu, neboli Jom ha-šoa.
Shodou náhod se včera připomínalo také 102. výročí první moderní genocidy, tedy genocidy Arménů v Osmanské říši, přičemž tato genocida byla v zásadě laboratoří budoucího holokaustu.
Náš návrh počítá se zařazením dvou nových významných dnů do českých kalendářů. Je to 9. březen na připomínku největší masové vraždy československých občanů v historii. K ní došlo v noci z 8. na 9. březen 1944 v koncentračním táboře Auschwitz II - Birkenau a během této hrůzné noci bylo zavražděno 3791 /nebo někdy se uvádí 3792/ mužů, žen a dětí.
Tím druhým významným dnem, který chceme zařadit do českých kalendářů, je potom statečný boj sedmi československých vojáků, výsadkářů, v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze 18. června 1942 proti stonásobné přesile příslušníků zbraní SS a gestapa.
Předkladatelé vnímají oba dny jako velmi významné a symbolické pro naše moderní dějiny a fakt, že se dosud tyto události v českých kalendářích neobjevují, považují za dluh všem hrdinům druhé světové války.
Jak jsem již řekl, návrh podepsalo 101 poslankyň a poslanců. Předkladatelé navrhují projednání této novely v režimu § 90, proti čemuž jsem zatím nezaznamenal veto žádného poslaneckého klubu, za což velmi děkuji. Mohli bychom se tedy s touto materií vypořádat již dnes v prvém čtení.
Je třeba zmínit, že vláda vyslovila s tímto návrhem souhlas a zároveň poslala předkladatelům dvě drobné připomínky, které se týkají řekněme českých termínů a obecně terminologie našeho návrhu. S jedním se dá bezpochyby souhlasit, druhý bych si dovolil velmi krátce okomentovat. Nebudu opravdu zdržovat, protože bych poněkud popřel smysl projednávání zákona podle § 90.
Ta první připomínka vlády se týká toho, že používáme termín Auschwitz II - Birkenau, nikoliv český zavedený pojen Osvětim - Březinka.
Dovolil bych si za předkladatele trvat na německém pojmu hned z několika důvodů. Ve světové odborné literatuře se začíná výrazně uplatňovat proti národním jménům těchto míst - jak možná víte, tak především Polsko se brání označování koncentračního tábora Auschwitz jako Osvětim či jiným slovanským názvem, protože jde zároveň o dosud fungující polské sídlo a UNESCO se rovněž rozhodlo používat pro název koncentračního tábora právě německý termín, aby bylo zřejmé, že šlo o nacistický koncentrační tábor.
Druhou připomínku vlády jsem schopen plně respektovat. Vláda doporučila do budoucna přejmenovat tento významný den jako Den památky obětí vyhlazení rodinného tábora v Auschwitz II - Birkenau a společně s tím do budoucna přejmenovat již existující významný den 10. červen na Den památky vyhlazení obce Lidice.
Abychom dnes mohli pokračovat podle § 90, dovolil bych si navrhnout, že se domluvím se zpravodajem nebo zpravodajkou Senátu, kde bychom tuto změnu mohli operativně provést a potom tady zákon společně dokončit.
Jak jsem slíbil, že nebudu dlouhý, doufám, že jsem nebyl.