Téměř všechny strany tzv. alternativy chtějí kapitalistickou společnost a setrvat v EU i v NATO, být součást Západu – pouze vše chtějí jen nějak opravit. Řeči o referendu o vystoupení z EU jsou pouhým chlácholením. Za stávající Ústavy totiž takové referendum není možné a navíc čl. 50 Lisabonské smlouvy o žádném referendu ani nehovoří, lze to udělat přímo – rozhodnutím vlády nebo parlamentu! Představitelé naprosté většiny tzv. alternativních stran vůbec nechápou podstatu stávajícího politického a ekonomického systému, který nás vede do propadliště existence! Jsou to jen pouzí „opraváři“. Jsou to de facto béčka stávajících parlamentních stran s fakticky stejným programem, který se liší jen v margináliích, ale vůbec ne ve své podstatě. Chtějí zachovat stávající systém. Nechtějí systémovou změnu. Jsou prosystémoví, a proto jsou zváni do médií. V podstatě jsou systémem skrze média pěstováni jako náhradníci, když odejdou jejich tzv. „prvoligoví političtí koně“ a bude potřeba systémová náhrada. Tito tzv. alternativní, leč systémoví politici, se tak stávají veřejně známými a lid do nich vkládá mylnou naději, že něco změní. Nezmění. Chtějí totiž úplně totéž, co stávající parlamentní politici. Chtějí udržet tento kapitalistický systém a naše členství v EU a v NATO.
Představitelé politických stran, které jsou skutečně ALTERNATIVNÍ (protože ve svých programech navrhují změnu systému) nejsou nikdy zváni nejen do mainstreamových, ale ani do mnohých soukromých alternativních, médií, aby nedej bůh nevešli ve známost, anebo , aby se lidé neseznámili s jejich programy a argumenty. Nikdy jim není dán prostor, aby své názory mohli vysvětlit.
A volič už jen podle tohoto může poznat, kdo je a kdo není skutečná alternativa.