Za sedm měsíců provedlo tehdy letectvo NATO 30 tisíc takzvaných misí - tedy náletů, při nichž na lybijské území popadalo přes 50 tisíc bomb a raket. Všechny tam leží doposud!
Libye byla před svým napadením státem, který měl „vysokou úroveň hospodářského růstu a vysoké ukazatele lidského rozvoje“ (jak dokumentovala v roce 2010 Světová banka). Libyjský plán na vytvoření nezávislých ekonomických orgánů Africké unie s vlastními svrchovanými investičními fondy byl zničen. USA a Francie se totiž dohodly, že tento velkolepý libyjský plán na vytvoření africké měny - jako alternativy k dolaru a CFA franku, uvalenému na 14 bývalých afrických kolonií – zablokují válkou.
Státní investiční libyjské fondy, 150 miliard dolarů investovaných do zahraničí libyjským státem a „zmrazených“ v předvečer války, 16 miliard EUR blokovaných v Evropské bance a dalších 10 miliard v jiných bankách EU náhle a navždy prostě zmizely. Nyní se vrcholně pokrytecká EU na berlínské konferenci zavázala poskytnout Libyi tzv. „schopnost budovat národní instituce, jako je ropná společnost, centrální banka a investiční orgán“. To vše v rámci tzv. „strukturálních ekonomických reforem“. Jinými slovy jde o privatizaci veřejných společností – tedy o jejich ukradení západními nadnárodními koncerny. Záměrem je tak legalizovat dnešní libyjský systém.
Kromě ropných rezerv (největší v Africe) a zemního plynu je ve hře i životodárná voda – nyní dražší než ropa. Konkrétně jde o tzv. Nubian aquifer, který tehdejší libyjský stát kdysi vybudoval k přepravě vody. Je to přes 1300 studničních potrubí vedených v poušti a do pobřežních měst.
V Berlíně se tedy „hraje“ o kontrolu celého libyjského území, které má primární geostrategický význam. Je třeba si uvědomit, že v roce 1954 tam USA nainstalovaly svou hlavní leteckou základnu ve Středozemním moři na Wheelus Field, nedaleko Tripolisu, a to s bombardéry vyzbrojenými jadernými hlavicemi. A proto je dnes jedním z hlavních cílů ruské politiky v Libyi zabránit opětné instalaci vojenských základen USA / NATO.
