Když jsme jako Aliance národních sil vyzývali občany před říjnovými volbami, aby pojali tyto volby jako referendum a podle toho i volili (s přihlédnutím k problémům, které nás v r. 2018 čekají, a tedy i s přihlédnutím k volebním programům jednotlivých politických stran), nebyli jsme vyslyšeni. Vše mělo údajně vyřešit referendum, jak slibovali někteří, přičemž všichni věděli, že není ani projednán a schválen zákon o obecném referendu ani chuť vládnoucích stran jakékoliv smysluplné referendum v celostátním měřítku umožnit. Výsledek je tomu adekvátní a možnost nápravy této velké chyby velmi omezená.
S narůstajícím časem od voleb do poslanecké sněmovny v říjnu 2017 stále více našich občanů dochází k poznání, že výsledky docílené v těchto volbách nebyly z nejlepších. Teď nesměřuji k protestům některých občanů v ulicích či jinde, kteří nejsou ochotni (jako „správní demokraté“) respektovat výsledky těchto demokratických voleb, nýbrž k potřebě řešit v letošním roce hned několik zásadních problémů, které nepočkají.
Nejedná se o nic menšího, než je připravovaný podpis smluv Dublin IV a Globální kompakt k migraci a dále pak ratifikace již podepsané smlouvy Istanbulská úmluva, která mj. legalizuje krádeže dětí z našich rodin (viz případ dětí pí Michalákové v Norsku). Jde přitom o zcela zásadní smlouvy, které určí do budoucnosti podobu naší země, příp. přivodí zánik našeho státu, národa, jazyka, rodiny, křesťanského základu státu, kultury, našich zvyklostí. To vše v době, kdy stále nemáme stabilní vládu, kdy politické strany místo vážných jednání o způsobu řešení uvedených problémů napříč politickou scénou (půjde přece o každého z nás) se spíše handrkují o posty a některé i o své politické přežití.
- zavázali našeho představitele, který bude jednat v Bruselu na vrcholné úrovni o smlouvě Dublin IV., aby tuto smlouvu odmítl podepsat. A to s upozorněním, že pouhý nesouhlas s přerozdělovacím mechanismem v této smlouvě zakotveným podle usnesení poslanecké sněmovny ze dne 17.1.2018 je nedostatečný a krom toho navíc ještě opřen o chabý argument poukazující na princip subsidiarity (viz výzva poslancům). Na některé další zásadní body z této smlouvy (ztráta našich hranic, převedení celé agendy s migranty z pravomoci vlády na neziskovky apod.) poslanecká sněmovna nereagovala vůbec. Patrně jí nevadí;
- vyzvali prezidenta republiky k odstoupení od smlouvy Globální kompakt k migraci, jak to učinil již prezident Trump za USA či příslušní představitelé Švýcarska, Dánska či Maďarska;
- odmítli ratifikovat již podepsanou Istanbulskou úmluva a zabránili jejímu vstupu v platnost na našem území;
- v případě, že budou k těmto krokům cítit potřebu opřít se o většinový názor našich občanů, poslanci sami iniciovali k těmto otázkám ad hoc referendum tak, jak to učinili při našem vstupu do EU. Řešení prostřednictvím projednání a schválení zákona o obecném referendu s ohledem na časový skluz v jeho přípravě a na blížící se termíny k jednotlivým smlouvám nelze již využít.
POUZE DVA POSLANCI (KDU-ČSL a KSČM) odpověděli a ještě velmi stroze. U obou jejich odpověď svědčila o tom, že si výzvu buď vůbec nepřečetli anebo neporozuměli psanému textu. První poslanec signatáře stručně poučil, že se de facto vůbec nic neděje, takže apel je úplně zbytečný a druhý pak zase „já budu hlasovat ve smyslu Vašich návrhů, tak co ještě po mně chcete“. Tedy absolutní nepochopení smyslu naší výzvy směřující k tomu, aby poslanci namísto alibistického odškrtnutí, jak (a zda vůbec) kdo z nich hlasoval či hlasovat bude, začali dělat v parlamentě naši pronárodní politiku! Přitom jak sněmovna, tak i senát zazlívají prezidentu M. Zemanovi, že se zabývá českou pronárodní politikou, zatímco sami pouze politikaří či spíše pletichaří. A podlézavé nadbíhání zájmům a požadavkům zahraničních subjektů, ať již z Bruselu či ze zámoří není politikou a již vůbec ne politikou pronárodní.
Zaslali jsme proto dotyčným poslancům další dopis, kde detailněji objasňujeme obsah a smysl naší výzvy. Zatím bez reakce z jejich strany. Čas zbývající k dohodě v těchto záležitostech napříč politickou scénou se ale přitom neúprosně krátí.
Zásadním problém je přitom nedostatečná informovanost našich voličů. Využíváme proto této příležitosti, abychom alespoň v záležitosti předmětných smluv jejich informovanost zvýšili. Jaké máme za této situace možnosti?
Tak tedy:
A/ nepodepsat Dublin IV, odstoupit od Globálního kompaktu
Tím ale jen dočasně oddálíme řešení problému, EU na nás bude tlačit ve věci přijímání migrantů, jakož i v dalších otázkách dále, zastaví nám dotace. Nemůže ale po nás vymáhat pokutu za neplnění něčeho, k čemu jsme se smluvně nezavázali;
nebo
B/ až nám EU zastaví dotace při postupu podle A/, zastavit platby z ČR do Bruselu, kterou jsou daleko větší. Dohnat celou věc do stádia, kdy budeme z EU vyloučeni;
nebo
C/ rezignovat, přijmout migranty, být nadále v EU a stát se oním „pevným jádrem“ a tedy i součástí připravovaného evropského islámského chálifátu (platit jim Kč 21.000,- měsíčně na osobu + další benefity, a to na úkor příjmů našich občanů, do doby, než nás to při uvažovaných množstvích migrantů řádově výše než byly původní kvóty ekonomicky zničí)
nebo
D/ vystoupit z EU a postupně se v rámci možností postavit ekonomicky a politicky opět na vlastní nohy. Program k tomuto účelu byl již zpracován. Podle názoru ANS tento krok nelze již více oddalovat, školné, které jsme jako občané a země zaplatili za naši hlou-post a naivitu v r. 1989, je i tak již příliš vysoké.
V takovém případě je zřejmé, že je třeba postupovat ve spolupráci s některými dalšími zeměmi, jako jsou země V4, příp. Rakousko, Itálie, Slovinsko, Chorvatsko a možná i Bulharsko. Těmito směry by měla být napřena i diplomatická aktivita našich představitelů. Pak bude možné vybudovat novou Evropu na křesťanských základech (což nemá nic společného s Novou Evropou podle představ globalistů prezentovaných A. Merkelovou). Tato alternativa tedy sleduje záchranu alespoň části křesťanské Evropy za situace, kdy některé západoevropské země se již evidentně zachránit nedají.
Je zřejmé, že:
- alternativa A/ je pouze dílčí řešením přechodného charakteru a problém migrace ve vztahu k ČR neřeší. Pomůže nám nanejvýš získat určitý čas pro realizaci alternativy B/ nebo D/, pokud se pro některou z nich rozhodneme;
- faktický výběr z pohledu dlouhodobějšího řešení tedy zůstává mezi alternativami B/ - D/;
- ideálním řešením v daném případě by bylo vyhlášení ad hoc referenda. S jeho vyhlášením však nelze s ohledem na časové termíny otálet. Vyhlášení takové referenda musí ale předcházet řádná informační kampaň, které však za současné situace nejsou mainstreamové sdělovací prostředky schopné. Namísto podávání objektivních informací se totiž již dávno soustředily na provádění propagandy v cizím zájmu.
Budeme proto informovat naše občany pomocí navazujících článků v internetových novinách a pořadů na internetovém rádiu Svobodný vysílač. Uvítáme přitom též podporu dalších internetových novin a příp. i některé televize. Celá problematika je natolik vážná, že by to měly pochopit a v tomto vyjít vstříc.
Strašení našich občanů o propuknutí hluboké krize u nás kvůli odchodu západních firem z ČR po příp. Czexitu je nepravdivé. Řekněme si při této příležitosti alespoň ve stručnosti proč:
- ČR není V. Británie, naše ekonomická činnost je založena do značné míry na výrobě a exportu, nefungujeme tedy jako finanční středisko, které lze snáze přesunout do jiné destinace;
- případné sankce ze strany EU vůči ČR by postihly současně i zahraniční firmy, které zde dnes mají své montovny či další továrny a firmy. Pro dodávky výrobků a zboží jsou důležité i dopravní vzdálenosti. Naše poloha a kvalifikovaná pracovní síla jsou pro ně často nenahraditelné;
- krmelec, který jsme pro zahraniční firmy vytvořili v ČR, hned tak jinde nenajdou. A tak lze pokračovat.
Je však třeba upozornit na to, že ke značnému úbytku pracovních míst v ČR v blízké budoucnosti začne skutečně docházet (a první vlaštovky v tomto směru již k nám i dorazily, viz úbytek pracovních míst ve Škodě Mladá Boleslav).
Příčinou toho ale není a ani nebude Czexit, jak záměrně mylně uvádějí některé subjekty u nás, nýbrž nástup průmyslové revoluce 4.0. Stačí se podívat na videa kolující po Internetu, jak dnes vypadá výroba automobilů v továrně Mercedes či Volkswagen v Německu (velké haly s pracujícími roboty, téměř žádní pracovníci). Stačí se i podívat na prognózy blízké budoucnosti, kdy mají být klasické automobily nahrazovány elektromobily. Stačí připomenout naši jednostranně orientovanou průmyslovou výrobu právě na osobní auta. Podle zahraničních odborníků jsme v současnosti z pohledu nástupu nové průmyslové revoluce 4. nejzranitelnější země na světě.
Němečtí a další cizí podnikatelé začali s náhradou lidské práce roboty především tam, kde ji mají nejdražší, tedy doma. Rychle však přijdou na to, že roboty, které nahradí lidskou práci (byť stále ještě špatně placenou) u nás, mohou instalovat rovněž doma. Zvláště v situaci, kdy EU hovoří o harmonizaci daní v celé EU. ČR se tedy nebude moci podbízet zahraničním podnikatelům již ani z hlediska výše daní (poté, co jí odpadne možnost mzdového dumpingu).
A na tento vývoj se musíme jako stát připravit, což v rámci EU, kde máme přidělenou roli kolonie, není myslitelné. Souvisí to nejen s tvorbou zdrojů k vyplácení minimálního (nepodmíněného) garantovaného měsíčního příjmu pro naše občany, nýbrž i s přípravou značných změn v investicích do české ekonomiky s orientací na vlastní výrobu s vyšší přidanou hodnotou a se zajištěním financování těchto investic z alternativních zdrojů. To se bez pomoci českého státu neobejde. Musí ale začít, již nyní je ve skluzu.
Tolik alespoň základní informace, vážení občané, další budeme postupně zveřejňovat.
Zvažujte a vybírejte nejvhodnější alternativu velmi pečlivě, jde skutečně o osudovou volbu, kdy nebude podle všech předpokladů možnost opravy.
A zejména naléhejte na Vaše poslance, aby začali jednat v uvedených otázkách aktivně, a to na podporu českých národních zájmů. Uvedené usnesení poslanecké sněmovny ze 17.1.t.r. takovým není, ve své podstatě zajišťuje pouze alibi pro poslance, že „dělali, co mohli“, nicméně Evropský soudní dvůr rozhodl jinak. Výsledkem bude islamizace ČR.
A je na nás občanech, zda k tomu budeme pouze trpně přihlížet či zda se tomu ještě včas postavíme.
Jaroslav Tichý a Vladimíra Vítová / www.aliancens.cz
