ZÁKON
ze dne ………………………………… 2016,
kterým se mění zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Změna zákona o církvích a náboženských společnostech
Zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 4/2003 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 495/2005 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 428/2012 Sb., zákona č. 303/2013 Sb. a zákona č. 192/2016 Sb., se mění takto:
V Části první, Hl. II., § 6 odstavec 2 zní:
„(2) Duchovní, kazatelé a propagátoři církví a náboženských společností ze zahraničí jsou povinni před kazatelskou činností, misijní činností i před jinými formami veřejného vystupování a propagace svých myšlenek v ČR, absolvovat poučení o právním, kulturním a zvykovém prostředí ČR, přičemž ohlašovací povinnost na jejich působení v ČR, na Ministerstvo kultury ČR, má organizátor uvedených činností. Po poučení jsou duchovní, kazatelé a propagátoři církví a náboženských společností ze zahraničí povinni podepsat čestné prohlášení, že nebudou vyvíjet na území ČR činnost v rozporu s těmito normami. Poučení, včetně čestného prohlášení, absolvují na Ministerstvu kultury ČR.“.
V Části první, Hl. III., § 14 se doplňuje nový odstavec 8, který zní:
„(8) Ministerstvo kultury provádí poučení duchovních, kazatelů a propagátorů církví a náboženských společností ze zahraničí, které chtějí v modlitebnách i jiných prostorách veřejně vystupovat. Poučení zahrnuje seznámení s právním, kulturním a zvykovém prostředí ČR. Součástí poučení je čestné prohlášení jeho absolventa. Povinnost absolvovat poučení a podepsat čestné prohlášení se netýká duchovních, kazatelů a propagátorů církví a náboženských společností, které získaly oprávnění ke zvláštním právům podle § 7 odst. 1 zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění pozdějších předpisů.
V Části první, Hl. VI., § 22 se doplňuje odstavec 5, který zní:
„(5) Ministerstvo kultury zahájí správní řízení o zrušení registrace církvi anebo náboženské společnosti, která umožní kazatelskou, misijní, anebo jinou veřejnou činnost osobě ze zahraničí, která neabsolvuje na Ministerstvu kultury ČR poučení o právním, kulturním a zvykovém prostředí v ČR a nepodepsala příslušné čestné prohlášení.“.
V Části první, Hl. VII., § 27 se odst. 8 zrušuje.
Dosavadní odst. 9 se označuje jako odst. 8.
Čl. II
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.
Důvodová zpráva
Obecná část
Zhodnocení platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Zkušenosti ze západní a severní Evropy ukazují, že je nutné účinně čelit radikalizaci evropských islámských obcí. K té přispívají hlavně duchovní ze zemí ortodoxního – wahhábitského a salafistického islámu. Některé státy, jako například Dánsko, anebo Rakousko, přijímají legislativní opatření k účinnější státní kontrole radikálních kazatelů. Doporučujeme proto podobné řešení i pro ČR.
Novela řeší i další problém – zatím nekontrolovatelný příliv peněz z bohatých muslimských zemí do islámských obcí v Evropě.
Chceme také předejít nepříjemnému překvapení, že by současná anebo jiná vláda nepostupovala standardní procedurou pro přiznání zvláštních práv pro církve a náboženské společnosti. Pokládáme za systémové opatření odebrat Ministerstvu kultury, respektive Vládě ČR, ustanovení o mimořádném přiznání zvláštních práv.
Předpokládaný hospodářský a finanční dosah, zejména na státní rozpočet, rozpočty krajů a obcí
Vzhledem k tomu, že poučení o právním, kulturním a zvykovém prostředí ČR, včetně podepsání čestného prohlášení, absolvují duchovní a kazatelé ze zahraničí na Ministerstvu kultury ČR s pověřeným zaměstnancem ministerstva, znamená navrhovaná novela zákona zanedbatelnou zátěž pro státní rozpočet, bude se jednat o administrativní náklady.
Navrhovaná právní úprava nemá dopady na rozpočty krajů a obcí.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Navrhované řešení je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Navrhované řešení je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.
Zvláštní část
K čl. I bodu 1
Předkladatelé zákona touto úpravou chtějí eliminovat riziko, že duchovní, kazatelé a propagátoři církví a náboženských společností ze zahraničí, se při svých vystoupeních nedostanou do rozporu s právními, kulturními a zvykovými normami platnými v ČR.
K čl. I bodu 2
Tímto opatřením předkladatelé zavádí povinnost Ministerstvu kultury ČR provádět poučení duchovním, kazatelům a propagátorům církví a náboženských společností ze zahraničí. Rozsah a formu poučení si stanoví Ministerstvo kultury svým vnitřním předpisem. Povinnost absolvovat poučení a podepsat čestné prohlášení se netýká duchovních, kazatelů a propagátorů církví a náboženských společností, které získaly oprávnění ke zvláštním právům podle § 7 odst. 1 zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění pozdějších předpisů. “.
K čl. I bodu 3
Předkladatelé zákona tímto ustanovením řeší sankci za porušení navrhovaných změn.
K čl. I bodu 4
Předkladatelé tímto návrhem ruší možnost získání oprávnění ke zvláštním právům podle § 7 odst. 1 církvím a náboženským společnostem.
V Praze dne 15. srpna 2016
Zdeněk Soukup v. r.
