Tedy 1): navrhuji vypuštění oprávnění ochránce podávat návrhy k Ústavnímu soudu. Já jsem to zdůvodňoval v podstatě tím, že takové oprávnění v těch zemích, kde bychom si měli brát příklad, to znamená v Anglii, to znamená ve Švédsku, kde v roce 1802 tento institut vznikl, v podstatně nic takového nemají. Já bych ještě uvedl jeden vlastně údaj. Je to v podstatě - tuto možnost má ombudsman nebo kdokoli, když získá možnost nebo když získá podporu nejméně 41 poslanců či 17 senátorů. Já si myslím, že to je dostatečná možnost a přístup k tomu, aby v podstatě ten ombudsman uplatnil v podstatě své právo nějakým způsobem se ozvat.
Dále vypuštění ochránci práv činit úkon v soudních řízeních a antidiskriminačních věcech. To znamená ta veřejná žaloba. To jsem uváděl, opět že to opakuji, že to s výjimkou Slovenska tuším v žádném jiném státě není. Pan Dienstbier, nikoliv vaším prostřednictvím, já se na něj můžu obracet přímo, říkal, že má nějaké jiné poznatky, možná, že nám potom tady svěří ty své zkušenosti a poznatky o tom, kde jinde to v podstatě přijali.
Dál se jedná v bodu 3): zachování povinnosti ochránce prokazovat k podání žaloby závažný veřejný zájem. To znamená v dosavadní části čtvrté článek 5 v bodě 1 se slovo "shledá" nahrazuje slovem "prokáže". Na to chci zvlášť upozornit.
A dále v bodě 4): vypuštění oprávnění ochránce vůči zaměstnavatelům a dalším soukromým osobám. To jsem také zdůvodnil, protože v podstatě to znamená - ten můj návrh - to, že bychom se měli vrátit k té původní podstatě toho, proč vlastně ombudsman někdy kolem toho roku 1802 ve Švédsku vznikl, to znamená, že to byla taková ochrana před zvůlí nebo špatnými rozhodnutími státní správy a lidosprávy.
Já bych chtěl říci v té souvislosti, že se mi tak zdá, že - a jsem o tom přesvědčen - že ten ombudsman je u nás v podstatě dosti silný a netřeba ho posilovat. Ta ochrana lidských práv, jak jsem si nechal zpracovat určitý materiál od Parlamentního institutu, řekl bych, že velké státy mají povětšinou koordinační orgán, který je umístěn v blízkosti předsedy vlády a v čele tohoto orgánu stojí takzvaný jako nižší ministr. To je dejme to v Německu nebo ve Velké Británii. U nás vidíme, že máme silného ombudsmana a ještě také poměrně silného ministra. V ostatních velkých státech mají zvláštní vládní orgán pro lidská práva, například ve Francii, Polsku, Španělsku, Itálii a nemají tam - v podstatě tento orgán řídí někdo z pověření buď vlády anebo v podstatě to řídí nějaký úředník. V menších státech, mezi které je třeba zařadit i Českou republiku, v podstatě neexistuje žádný koordinující orgán. Jednotlivá lidská práva jsou zařazena do pravomoci běžných ministerstev, v některých případech jsou ty lidskoprávní pravomoci zdůrazněny tím, že je vykonává v rámci rezortní ministerské pravomoci určitý relativně oddělený úřad - ve Švédku nebo ve Finsku. Abych to shrnul a nepokračoval dál - v podstatě někde mají buď silného ombudsmana nebo silného ministra. To většinou v těch největších státech. U nás máme silného a stále sílícího ministra a máme i silného a podle představ toho návrhu silného ombudsmana. Jaksi nám prostě v tom našem malém státečku ty úřady trošku bobtnají. Takže to je asi tak zdůvodnění toho, proč jsem v podstatě navrhl ten pozměňovací návrh. On ten pozměňovací návrh je v podstatě součástí usnesení - nebo z větší části je součástí usnesení - ústavněprávního výboru, čehož si velice považuji. Nicméně nejsou tam zahrnuty veškeré ty body, například tam není ten bod 3). A já si myslím, že stojí za úvahu se zamyslet nad tím i v podstatě ten bod 3) nebo ten odstavec 3) nějakým způsobem upravit. Proto se nespolehnu jenom na v podstatě na to, že je to obsaženo v usnesení ústavněprávního výboru, ale podám ten pozměňovací návrh kompletní ještě celý a požádám vás o jeho podporu.
Děkuji.
