Vážené dámy a pánové!
Předně mně dovolte, abych poděkoval panu doktorovi Havlíčkovi za pozvání na vaše sympozium; velký dík hlavně za to, že tady mohu vystoupit. Nebojte se, mám před vámi respekt, a rozum mně velí být stručný. Po pravdě, přišel jsem spíš poslouchat.
Pár poznámek k tématu dnešní konference, tedy Ústava „de iure“ a „de facto“, ovšem mám.
Pojmenuji častý problém názorově spřízněných legislativců, ke kterým patřím: narážíme na limity některých mezinárodních smluv a ustanovení, které vznikly v jiné době a neodpovídají realitě současného globalizovaného světa.
Tak třeba Úmluva o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce jiných osob z roku 1951. Většina z původních asi 70 států, které úmluvu podepsaly, od ní odstoupilo. My na ni lpíme. To nám svého času, kdy byla prostituce opravdu značný problém, znemožnilo tuto odvěkou – řekněme profesi – regulovat. To je ale jenom perlička …
Skutečný problém představují některá ustanovení Listiny základních práv a svobod, která přejímá i česká Ústava. Například čl. 9 odst. 1 – „nikdo nesmí být podroben nuceným pracím anebo službám“.
Vzpomínám, jaké potíže přinesla jeho interpretace, když jsme se pokoušeli navázat vyplácení sociálních dávek na veřejně prospěšné práce anebo veřejnou službu.
Anebo právo na svobodu vyznání, o kterém pojednávají články 15 a 16 trestního zákoníku.
Co všechno široký výklad těchto článků pokryje – vzpomenu jenom šátkovou kauzu na Střední zdravotní škole … soud s paní ředitelkou školy, která měla pošlapat svobodu vyznání žaček ze Somálska a z Afghánistánu, začal minulý týden.
Jsou to sice hezké deklarace, ale práva jako taková musí být akceptována všeobecně. Stejně, jako další vysoce humánní legislativní normy.
Pokusím se o definici:“ Jednostranně aplikovaná a soustavně neoplácená humanita vede k rozmělnění tradičních hodnot, což může přinést destrukci celého státního systému.“
Evropské právo je založeno – mimo jiné – na ochraně slabších, zranitelných lidí, kteří se dostávají na okraj společnosti. V poslední době je tato ochrana dovedena ad absurdum. Jako zákonodárci jsme téměř bezradní jak přinutit zdravé lidi v plné síle živit se prací a neparazitovat na solidaritě – na sociálních dávkách.
Uvedu jedno číslo z návrhu státního rozpočtu na rok 2017 – na dávky pomoci v hmotné nouzi požaduje Ministerstvo práce a sociálních věcí 11. 648.740.353 korun českých; skoro o jednu miliardu víc, než loni…
Lidí na sociálních dávkách přibývá – přestože se ekonomice daří, přestože klesá nezaměstnanost a nabídka ta trhu práce převyšuje poptávku.
Parazitní způsob života se dnes přenáší v určitých skupinách obyvatel z generace na generaci.
Každý pokus něco na tom změnit naráží na úřad veřejné ochránkyně práv, anebo na rozhodnutí Ústavního soudu – abychom si rozuměli – já to těmto institucím až tak nevyčítám – ony se jenom drží platných zákonů a pravidel.
Je to bludný kruh.
Uvedu příklady:
Věřitelé se nemohou domoci pohledávek, zatímco jejich dlužníci jsou chráněni možností oddlužení.
Učitelé jsou šikanováni svými žáky – brání-li se, mohou být propuštěni z práce.
Lékaři se bojí operovat před tím, než si vytvoří právní alibi pro případ komplikací.
A konečně – i rodiče aby se báli potrestat své děti … může jim na dveře zaklepat sociálka.
Neříkám, že je třeba obrátit smysl Listiny práv a svobod na hlavu. Bylo by ovšem na místě alespoň je s rozumem aplikovat.
K Ústavě samotné – možná vám bude moje první úvaha o ni připadat jako trochu vytržená z kontextu… později pochopíte …
Myslím, že by naše Ústava měla ve své preambuli definovat co je to vlastně evropská - česká kultura a jaké jsou její hodnoty. Dokonce si myslím, že tyto hodnoty je nutné nadsadit nad všechny ostatní.
Snad nejpřijatelnější se mi jeví formulace z nezdařeného pokusu o přijetí Smlouvy o evropské ústavě, která neprošla Evropským parlamentem a ratifikačním procesem v jednotlivých státech v roce 1992.
Volně interpretuji, co se navrhovalo – evropská kultura vychází z řecké filozofie, římského práva, judaistického a křesťanského odkazu a z tradic humanismu“.
Pro takový zásah do Ústavy bude třeba dojít k širšímu konsensu. Pokud vím, tak se v Poslanecké sněmovně formuje skupina, která změnu v uvedeném směru připravuje. Rád ji podpořím.
A teď konečně proč o tom mluvím a proč cítím potřebu takové ústavní změny. Dostávám se k zásadnímu problému současnosti, k migrační krizi a k postupné islamizaci Evropy. Dnes už je nad slunce jasnější, že pří řešení tohoto problému totálně selhal koncept, založený na multikulturalismu.
Realita migrační krize rozsoudila – mám-li použít právní příměr – spor dvou velkých politických teoretiků konce 20. století.
Francis Fukuyama předestřel ve svém díle Konec dějin celkem optimistickou vizi ukončení konfrontace dvou ideologií. Predikoval konec bipolárního světa a harmonický vývoj v duchu liberální demokracie.
Potom vyšla nejprve jako článek, později v knižním provedení vize Samuela Huntingtona. Její titul plně vypovídá o obsahu – Střet civilizací. Huntington předpovídá, že rozpory ideologické nahradí rozpory kultur.
Bohužel, události posledních let ukázaly, že pravdu má Huntington. Před dvaceti lety by nikdo nečekal, jak tragický a krvavý může takový střet být. Chladný kalkul nahradil fanatismus.
Do Evropy, na Americké kontinenty, do Austrálie – zkrátka do všech bohatších zemí se valí masy imigrantů. Budou sílit.
Ukončení válek, před kterými prchají, je sice složitý, ale reálný úkol. Téměř bezmocní jsme proti další příčině toho, že se milióny lidí dávají do pohybu. Jsou to klimatické změny, populační exploze a fakt, že původní domovy lidem nenabízí dostatek vody a potravin.
Migranti si do nových domovů ovšem přinášejí své zvyky, svůj životní styl, kterého se nechtějí vzdát. Nechtějí se vzdát ani svých právních systémů. Ty jsou v mnoha případech v kolizi s právním pořádkem euro – amerického civilizačního okruhu, založeného na solidaritě, toleranci, vzájemné úctě, rovnosti partnerů – to všechno formulované v četných mezinárodních dokumentech, opět například v Listině základních práv a svobod.
Jak se ovšem dohodnout s nositeli kultury, a teď prozradím, že mám na mysli především islám – kultury, co prosazuje dominantní postavení vyznavačů jediného náboženství nad ostatními. Jak se dohodnout s kulturou, která neuznává rovnost mezi mužem a ženou?
Jak se dohodnout s těmi, kteří po vzoru svého proroka vyžadují – kamkoliv přijdou – možnost provozovat polygamii a uzavírat sňatky s dětmi… Jak se vyrovnat s těmi, kteří rozněcují nenávist a přímo útočí na nás, co vyznáváme jiné hodnoty.
Je možný kompromis?
V některých evropských státech se zmíněné projevy tolerují s tím, že se jedná o kulturní zvyklosti. A tak doporučují svým ženám, aby se oblékaly střídmě a neprovokovaly, ruší se Vánoce - ty prý také provokují, zavádí se do škol pozitivní osvěta agresivní a vetřelecké kultury …
To bolí … ale zatím nezabíjí. Každopádně ústupky nikam nevedou, jenom vyvolávají další požadavky.
Jak se ale vyrovnat s požadavkem imigrantů aby – prozatím – většinová společnost tolerovala jejich právní systém – připouštějící vraždy ze cti, ospravedlňující sexuální násilí na „domorodých“ ženách.
Oni o to vlastně nežádají, oni se neptají – oni tak žijí třeba v no go zónách, kam státní moc nedosáhne, kde je bezmocná.
Nejenom radikální muslimové, ale i jejich umírnění souvěrci usilují o paralelním zavedení práva šaría.
Billy Warner, uznávaný odborník na muslimskou civilizaci vypočítává jeho hlavní principy:
Neexistuje svoboda vyznání
Neexistuje svoboda slova
Neexistuje svoboda myšlení
Neexistuje svoboda uměleckého projevu
Neexistuje rovnost mezi muži a ženami
Nemuslimové nemají stejná práva, jako muslimové
Na místě je otázka – jsou Tyto principy slučitelné s naším právním systémem?
Čekám vaši námitku – proč o tom ten poslanec mluví – migrace zatím v Česku není problém…
Upozorňuji, že je to strkání hlavy do písku.
Kdo sleduje summity Evropské rady, ví, že ještě zdaleka nepominuly snahy bruselské administrativy vnutit jednotlivým státům kvóty anebo jiné přerozdělovací mechanismy na migranty. Snad jenom mění slovník. V posledním dokumentu Evropské komise, který jsme projednávali na sněmovním Výboru pro Evropské záležitost, už se kvótám neříká kvóty, ale “flexibilní solidarita“.
Německo, Rakousko i další státy přitvrzují v imigrační politice. Neúspěšní žadatelé o azyl budou hledat šanci v okolních státech
Evropská komise neustále zkouší alternativu za kvóty – sjednocení azylové a sociální politiky. To znamená vyplácení sociálních dávek ve stejné výši ve všech státech. Tím pádem by se Česká republika, kde se žije poměrně levně, stala pro migranty velmi zajímavou destinací.
Musíme být prostě připraveni na všechno. Inicioval jsem v parlamentu ustavení Platformy zákonodárců pro zachování evropské kultury a jejích hodnot. Zatím se k ní přidalo přes 40 poslanců, senátorů a jeden europoslanec. Odhaduji, že sympatie k Platformě chová asi 75 procent poslanců. Z opatrnosti je ovšem nechce deklarovat. Cítím v tom vliv nedůvěry stranických sekretariátů.
Platforma má smysl edukační – přenáší všem zákonodárcům informace o vývoji migrace. Začíná také vyvíjet potřebnou činnost legislativní. Já sám jsem nedávno předložil k projednání novelu zákona o církvích a náboženských společnostech, podle které by měl stát získat kontrolu nad duchovními ze zahraničí.
Reaguji tak na zkušenost západoevropských států s radikálními duchovními, vysílanými z arabských zemí. Novela platí pro církve, které ještě nezískaly zvláštní práva, tedy mají pouze první stupeň registrace …
Dál připravujeme zákon, který by zajistil státu dohled nad financováním netradičních církví ze zahraničí. Dost důležitý střet se odehraje kolem přijetí novel stavebního zákona a zákona o pohřebnictví … asi víte, o čem mluvím.
Možná vám připadají naše legislativní iniciativy a záměry malicherné a zbytečné. Bohužel – žijeme v realitě „našeho národního sportu“ – nerespektovat a obcházet zákony. Především zákony příliš obecné. Jako příklad bych uvedl zákon o církvích a náboženských společnostech. Pro porušení paragrafu 356 trestního zákoníku o podněcování k nenávisti už mělo být podle mého názoru dávno zahájeno správní řízení o zrušení registrace s Ústředím muslimských obcí.
Dvakrát jsem v tom směru interpeloval ministra kultury Daniela Hermana. Dvakrát záležitost odkázal na šetření policie, ke kterému nikdo nedal podnět. Prostě některé právní normy je třeba upřesnit. Specifikovat.
Mimochodem – když mluvím o nerespektování, obcházení a ohýbání zákonů, tak v tom nejsme sami. Připomenu jak se Německo, Francie, Švédsko a další západoevropské země postavily k Dublinským a Amsterodamským ujednáním … jak si přizpůsobují potřebám své azylové zákony … A jaký paradox – ti, kteří jmenované normy respektují, jako například maďarský premiér Viktor Orbán, si vyslouží až nevybíravou kritiku.
Ale realita migrační krize nutí k hledání východisek i další země. Dánský premiér Lars Loke Rasmussen před několika dny dokonce připustil, že bude třeba revidovat Ženevskou konvenci o pomoci uprchlíkům. Je jich prostě moc. A náruč solidarity bohatších zemí není tak široká, aby pojmula všechny.
A tak bych mohl o radostech a strastech života zákonodárce pokračovat, ale obávám se, že jsem vyčerpal přidělený čas.
A toho se nám, dámy a pánové, nedostává. Někde poblíž Tripolisu se možná právě v tuto chvíli naloďují na gumové čluny další stovky migrantů, které čeká v Evropě většinou deziluze a nás - Evropany … čekají důsledky jejich nevyhnutelné radikalizace. Mimochodem – nedopouštím se šíření poplašné zprávy?
