Netušil jsem, když jsem v dubnu 2013 na internetu publikoval článek „Pocit minimálního ohrožení“, upozorňující na odtržení naší společnosti od zajištění obrany státu, že o rok později, v rozhovoru pro Českou televizi, budu současným ministrem obrany Martinem Stropnickým nepřímo označen za fantasmagora. Zřejmě měl v té době zcela jiné starosti a ani v duchu si nepřipouštěl, že v roce 2014 bude ministrem obrany České republiky. V žádném případě mu to nemám za zlé, ale i tak mne jeho prohlášení na Žofínském fóru z řady důvodů překvapilo. Je jedním z mála našich politiků, který otevřeně prohlásil:
„V posledních měsících došlo k výrazné proměně bezpečnostního prostředí v Evropě. Rozsáhlý konvenční konflikt v Evropě je ve světle tohoto vývoje možný. Varovací doba klesá. Na vnější ohrožení se musíme připravovat jako na reálnou možnost.“
On, ale i jiní politici, hlavně z tzv. pravé strany politického spektra, se nyní předhánějí, kdo dřív a kdo později, prosadí, tak „nyní“ přece nutné zvýšení výdajů na obranu, které se jim tak úspěšně „dařilo“ tolik let snižovat s prostinkým oddůvodněním – vždyť jsme členy NATO a to nás ochrání. Napadají se navzájem, vinu za daný stav přehazují jeden na druhého.
Všichni, zřejmě z pouhé skromnosti, zamlčují, že do dnešního dne nedokázali projednat a přijmout ani základní dokumenty, které byly v minulých letech k této problematice zpracovány Ministerstvem obrany a které vycházejí z Bezpečnostní strategie ČR (2011).
Jedná se např. o Koncepci aktivních záloh ozbrojených sil ČR, Koncepci mobilizace ozbrojených sil ČR, Koncepci přípravy občanů k obraně státu a další. Pro jejich realizaci je nutné přijmout legislativní změny zákonů, které z nich vyplývají. I když k těmto dokumentům lze mít oprávněné výhrady, je ale nesporné, že se mohou stát východiskem k zajištění obranyschopnosti našeho státu.
Závažnější je, že skoro žádný z politiků a zákonodárců, tak procítěně hovořících o obraně našeho státu, se ani náznakem nezmiňuje o skutečném základu obranyschopnosti státu, kterým je rozvoj hospodářství naší republiky. Jen rozvoj všech druhů našeho průmyslu, dopravy, obchodu, školství, energetické a potravinové soběstačnosti, apod., může zabezpečit získání potřebných finančních a jiných prostředků, ke skutečnému zajíštění obranyschopnosti našeho státu. Pouhé navýšení rozpočtu ministerstva obrany na 1,4 % HDP, zvýšení obranyschopnosti našeho státu v žádném případě nezajistí.
Představy o převedení obrany státu z mírového stavu na válečný, uvedené v Koncepci mobilizace ozbrojených sil ČR, jsou v tomto ohledu velmi nereálné a neúplné. Dojde-li k ohrožení dalších států v Evropě, nebo i ve světě, nedá se předpokládat bezproblémový nákup prostředků, potřebných pro zajištění obranyschopnosti státu, ochranu a zásobování obyvatelstva. O výcviku a zajištění armádních záloh, přípravě obyvatelstva a převedení mírové výroby na válečnou, finančních nákladech apod., ani nemluvě.
Za zcela zásadní problém v naší společnosti pokládám, nutnost změny přístupu všech odpovědných a veřejně činných osob, ale i občanů, ve vztahu k armádě a zajištění obranyschopnosti našeho státu.
