Mléko se do Česka díky dotacím vyplatí dovézt od štědře dotovaných zemědělců francouzských, evropští vinaři vyrobí více vína, než jsou schopni prodat, a tak se přebytky dotovaných evropských vín předestilují na líh. Z českých a moravských polí mizí cibule a brambory, protože větší dotace na tyto produkty získávají pěstitelé rakouští. Novou truhlárnu i s příslušnou technikou si nepostaví ten truhlář, který je pracovitější, ale ten, který umí lépe zadministrovat příslušné žádosti. Nejdráže bydlí ti nejchudší a jejich příspěvky na bydlení končí v kapsách ubytovatelů. Na solární panely se vyplatí svítit žárovkou a generovat dotovaný elektrický proud. Ještě pořád to dává někomu smysl?
Více peněz do svých rozpočtů nezískají ty obce, které je více potřebují, ale ty, které umí lépe žádat. Kritériem získání peněz tak není skutečná potřeba či naléhavost, ale schopnost úřednického výkonu.
Evropské fondy, Norské fondy, ministerské fondy, ROPy a IROPy, fondy krajských úřadů, fondy obcí, i fondy hejtmanů, starostů a místostarostů..., to vše se porcuje, rozděluje a přerozděluje.
Dotace do měst zbavily zastupitele a potažmo i občany jejich svobodné vůle. Finanční prostředky se neinvestují tam, kde jich je potřeba, ale podle toho, na co jsou vypsány dotace. Politici se prsí získáním dotačních prostředků, jako by je dávali ze svého. Armády úředníků pracují na straně příjemců a neméně úředníků se namáhá na straně těch, co dávají.
A tak se nabízí otázka, co by se stalo, kdyby se žádné dotace obcím nerozdělovaly, ale celková suma peněz by byla rozpočítána podle tak jednoduchého klíče, jakým je například počet obyvatel. Rozdělení finančních prostředků do všech českých měst a obcí by tak mohl zúřadovat jeden počítačově gramotný úředník za jedno odpoledne a zastupitelé obcí by se následně svobodně rozhodli, do čeho takto získané prostředky investují.
Jenom nevím, jakou činností by se zabývali všichni ti úředníci, kteří doposud v potu tváře vyráběli, vyplňovali, zamítali, povolovali, a kontrolovali všechny ty překomplikované dotační žádosti. Nejspíše by se vynořily tisíce nezaměstnaných. Přemítám nad tím, jestli celá ta dotační politika není jen moderní „hladovou zdí“, jejímž hlavním smyslem je vytvořit zdání smysluplnosti úředního šimla a zaměstnat se vzájemně.
Jako jednotlivci mi nezbývá nic jiného, než se podřídit a účastnit se honu na dotace. Zároveň volám: „Prohlédněme, král je nahý“.
Jindřich Vařeka, starosta města
