dovolte mi, abych Vás dnes již podruhé přivítal na Pražském hradě a vyjádřil potěšení z toho, že mohu dnes i já – po šesti letech od mé státní návštěvy Portugalska a to při stejné příležitosti – hostit prezidenta Portugalské republiky. 

Naše země, vážený pane prezidente, sice dělí poměrně velká vzdálenost, ale je mnoho věcí, které nás spojují a které z nás činí přátele a spojence. A není to pouze světově proslulá krása obou našich hlavních měst. 

Pokud jde o rozlohu a počet obyvatel jsou Česká republika a Portugalsko zeměmi obdobné velikosti. Obě mají bohatou historii a obě se po staletí musely vyrovnávat s vlivem velkého souseda či dalších velmocí. Jsou zeměmi, kterým historie přinesla nejen velké a slavné chvíle, ale i období stagnace, úpadku a promarněných příležitostí. V minulém století obě naše země prožily dlouhá desetiletí v nesvobodě a politickém útlaku, který měl sice rozdílné příčiny, ale obdobné důsledky. Oběma se nám v krátké době podařilo tato nešťastná období překonat a znovu se zařadit mezi vyspělé evropské demokracie. Dnes jsme spojenci v Severoatlantické alianci a partneři v Evropské unii.           

Země Evropské unie, stejně jako většina světa, se potýkají s následky finanční krize a s ní spojené ekonomické recese. Tato krize také obnažila a vyostřila mnohé problémy dnešního modelu evropské integrace. Ukazuje se, že ambice přeměnit Evropskou unii v centralizovaný superstát narážejí na realitu rozdílných národních zájmů členských zemí, na značné ekonomické rozdíly mezi nimi, na absenci společné identity a solidarity a na demokratický deficit evropských institucí. Problémy, kterým dnes čelí společná měna jsou výrazem problémů, na něž mnozí léta upozorňovali, ale které byly ignorovány. Před Evropskou unií dnes stojí úkol nikoliv pouze stabilizovat krizí zasažené hospodářství členských zemí, ale i redefinovat dlouhodobou strategii evropské integrace a dát jí realistický směr a obsah. 

Jsem přesvědčen, že východiskem nemůže být umělé a urychlované budování dalších nepřehledných byrokratických a nikomu neodpovědných evropských struktur, či sepisování dalších a dalších nových smluv a iniciativ, které si shodou náhod často dávají do svého názvu jméno Vašeho krásného hlavního města. Z historie víme, že klíčem k prosperitě je především svobodná aktivita lidí, jejich odvaha, odhodlání, pracovitost, podnikavost a kreativita, nikoliv dotace, regulace a omezení. Odvážní portugalští  mořeplavci  otevřeli lidstvu nové obzory a v 15. století učinili z Vaší země velmoc. Dnešní Evropa také potřebuje otevřít svůj prostor svobodné aktivitě lidí. To je podle mého názoru jediná správná a možná „lisabonská“ strategie. 

Vážený pane prezidente, jsem rád, že jsou bilaterální vztahy našich zemí bezproblémové, že se rozšiřuje spolupráce v hospodářské oblasti i kultuře, že stále více lidí přijíždí od nás k Vám a opačně za poznáním i odpočinkem. Věřím, že tomu tak bude i v budoucnu, neboť vztahy mezi Českou republikou a Portugalskem mají dobrý základ. 

Dovolte mi, abych pozvedl číši a připil na úspěšnou budoucnost těchto našich vztahů, na šťastnou budoucnost Vaší země a na zdraví Vás a Vašich blízkých. 

Václav Klaus, Státní večeře, Rudolfova galerie, Pražský hrad, 15. dubna 2010