Odůvodnění prezidenta republiky:
Využívám pravomoci dané mi článkem 50 Ústavy České republiky a vracím
Poslanecké sněmovně zákon ze dne 6. září 2012, kterým se mění zákon č.
40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé
další zákony. Zákon mi byl doručen 7. září 2012.
Poslanecký návrh se snaží řešit přeplněnost českých věznic. To je samo o
sobě chvályhodné. Nemohu však souhlasit s nastolením takové praxe, kdy o
tom, kdo bude předčasně propuštěn a kdo nikoli, budou rozhodovat
ředitelé věznic a soudy jejich rozhodnutí jen potvrzovat. To by
znamenalo popření předvídatelnosti trestního práva, relativizaci systému
trestů a vnesení voluntarismu do justičních mechanismů.
Za zásadně sporné považuji v tomto smyslu ustanovení nového § 88 odst. 2
zákoníku: "Jestliže odsouzený za přečin prokázal svým vzorným chováním a
plněním svých povinností, že dalšího výkonu trestu není třeba, může ho
soud podmíněně propustit na svobodu i předtím, než vykonal část trestu
odnětí svobody vyžadovanou pro podmíněné propuštění podle odstavce 1.
Soud nevyhoví návrhu ředitele věznice na podmíněné propuštění
odsouzeného na svobodu, jen je-li zjevné, že by odsouzený po propuštění
na svobodu nevedl řádný život." Vágní pojmy jako „vzorné chování“ nebo
„je zjevné, že by… nevedl řádný život“ snad mohou mít uplatnění v
kázeňské praxi, nikoli ale v trestním právu.
Krajně sporné je i ustanovení nového § 196a: "Pachateli trestného činu
zanedbání povinné výživy (§ 196) může soud uložit jako přiměřené omezení
a přiměřené povinnosti uvedené v § 48 odst. 4 i přiměřené omezení, aby
se zdržel řízení motorových vozidel. Toto přiměřené omezení soud uloží
zejména tehdy, je-li důvodná obava, že povinnost uhradit dlužné výživné
bude mařena nebo ztěžována."
Nerozumím tomu, jakou souvislost má řízení motorových vozidel s
neplacením alimentů, naopak se domnívám, že znemožnění používání
motorových vozidel může ztížit výdělečné možnosti a tedy i schopnost
platit výživné. Toto ustanovení považuji za nesmyslné, kontraproduktivní
a diktované pouze podprahovými emocemi. Volání po takovém trestu lze
pochopit, nelze ale pochopit, jak takovému volání může vyjít vstříc
Poslanecká sněmovna.
Jsem přesvědčen, že problém přeplněnosti věznic bychom se měli snažit
řešit nejprve využitím již existujících zákonů a změnou zaběhlé justiční
praxe při ukládání trestů, nikoliv ukvapenými novelami trestního řádu,
které hrozí existující systém dále zkomplikovat a učinit jej méně
přehledným a důvěryhodným.
