Jiřina Jirásková byla skutečnou divadelní herečkou, což není popřeno tím, že je za ní spousta filmů a televizních inscenací. Věděla, že jádro herectví je v poctivém divadelničení, tedy v tom, být každý den „živě“ na jevišti, se svým publikem. To nám všem nesmírně imponovalo. Trochu si vyčítám, že jsem přispěl k tomu, že – ve snaze podpořit mne po onom „sarajevském atentátu“ – byla ochotna angažovat se politicky a kandidovala za ODS do Senátu proti populistickému cestovkovému magnátovi Václavu Fischerovi, se kterým se svým čistým a lidsky poctivým přístupem musela prohrát. Mrzí mne to dodnes.

Mnoho let jsme spolu rádi mluvili, rádi se setkávali a vážili si jeden i druhého. Když byla před několika lety v nemocnici na Karlově náměstí, byl jsem ji navštívit. Nebylo jí po těžké operaci vůbec dobře, ale sestřičky v nemocnici mně říkaly, že se půl hodiny před tím snažila nalíčit, aby vypadala tak, jak dáma vypadat má.

Telefonicky jsem s ní naposledy hovořil v prosinci, když u ní byla Lucie Bílá a dala mi ji k telefonu. Varovala mne předem, že paní Jiřina ztratila veškerý elán a už dále nechce jít. Připravil jsem se na takový rozhovor, ale výsledek byl úplně jiný. Velká herečka (a hlavně velká osobnost) se projevila jako kdykoliv jindy – jasný, silný, zřetelný hlas, plný elánu a radosti z toho, že spolu mluvíme.

Neopustil nás jen jeden člověk, jen jedna velká herečka. S odchodem Jiřiny Jiráskové končí jedna éra naší země, kterou ona s celým svým šarmem tak úžasně reprezentovala.

Václav Klaus, Blesk, 17. ledna 2013