Odůvodnění prezidenta republiky:
Využívám pravomoci dané mi článkem 50 Ústavy České republiky a vracím
Poslanecké sněmovně zákon ze dne 26. října 2012, o audiovizuálních
dílech a podpoře kinematografie a o změně některých zákonů (zákon o
audiovizi).
Formálně jiný, ale ve své podstatě velmi podobný zákon jsem vrátil
Poslanecké sněmovně již v roce 2006. Tehdy šlo o zákon z 25. dubna 2006,
kterým se mění zákon č. 241/1992 Sb., o Státním fondu České republiky
pro podporu a rozvoj české kinematografie, ve znění pozdějších předpisů,
a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších
předpisů. Tento zákon nakonec přijat nebyl.
Své stanovisko jsem od té doby nezměnil.
Stále se domnívám, že filmový průmysl je standardním obchodním
odvětvím, nikoli veřejným statkem, který by měl být financován z
veřejných zdrojů, tedy i z prostředků těch, kteří by je sami na tento
účel dobrovolně nedali. I nadále se domnívám, že pokud si parlament
myslí opak, pak má být záměr podporovat kinematografii porovnáván s
jinými veřejnými zájmy v rámci sestavování státního rozpočtu a nemá být
financován z mimorozpočtových zdrojů a tím privilegován oproti jiným
veřejným výdajům.
I nadále považuji za neobhajitelné a nijak neodůvodněné, že stát tímto
způsobem hodlá podporovat podnikatele ve filmovém průmyslu a ne
například českou hudbu, české výtvarné umění či architekturu, českou
literaturu, české divadlo anebo český sport. Stále nevidím žádný důvod,
proč by právě filmoví producenti a další podnikatelé v kinematografii
měli být privilegováni oproti jiným, srovnatelným oborům.
Přesto, že organizace financování filmového průmyslu prostřednictvím
Státního fondu kinematografie je v novém zákoně propracovanější a sám
Fond má nově podléhat přísnější veřejné kontrole, než tomu bylo podle
zákona, který jsem vrátil před šesti lety, jde spíše o technická dílčí
vylepšení. Sama podstata zákona zůstává chybná. Domnívám se, že
skutečným problémem současné české kinematografie není ani tak
nedostatek financí - i za málo peněz lze natočit velmi dobrý film - ale
spíše nedostatek tvůrčí invence.
Jsem přesvědčen, že Sněmovna by se nad přijatým zákonem měla ještě jednou zodpovědně zamyslet.
