Guelph je velmi hezká, stylová univerzita, která uměla oddělit starou a novou architekturu (má asi 20 000 studentů), v krásném přírodním prostředí mezi velkými kanadskými jezery, nedaleko Toronta. Krajina je beznadějně rovná, ale v tomto ročním období ještě velmi zelená, tedy nepodzimní. Počasí teplé, slunečné, kanadské indiánské léto.
Po návratu do New Yorku odjíždím na večeři pořádanou časopisem The New Criterion v předvečer konference, která má název „Is America Declining?“, což považuji za téma vysoce relevantní. Konzervativní a americky pragmatický, ale současně kulturou velmi intenzivně se zabývající měsíčník občas vidím, a proto jsem očekával, že odpověď šéfredaktora Rogera Kimballa a jeho dalších klíčových spolupracovníků bude ano. Nemýlil jsem se. Chtěli znát můj názor, byl jsem jediným řečníkem na této akci, tak jsem musel říci, že Amerika – viděno od nás, přes Atlantik – už není tím, čím bývala.
V pátek ráno jdu do budovy OSN, kde po Ghaně a Iráku mluvím jménem České republiky. Leckteré prominentní země se prosadily mluvit už dříve, ale dopoledne je určitě lepší než odpoledne a navíc teprve po nás přichází na řadu třeba Japonsko, Izrael nebo Švédsko.
Ve svém projevu se zabývám zejména situací v severní Africe a obhajobou používání jaderné energie. Jsem přesvědčen i o tom, že musí dojít ke změně složení Rady bezpečnosti. Přimlouvám se i za nejednostranné řešení palestinsko-izraelského sporu, který letos v OSN všechna další témata vytlačil na okraj. Musí být nalezeno pro obě strany přijatelné řešení, které nesmí být nadiktováno zvenku.
Pak už jsou jen dvě krátká bilaterální jednání s prezidenty Kypru a Guineje, oběd a cesta na letiště. Noční zpáteční let nás v sobotu ráno vrátí do Prahy.
Václav Klaus, 23. září 2011
Publikováno v deníku Právo dne 24. září 2011.
