Jak jsem se vyjádřila krátce před svým jmenováním ministryní, jsem velmi otevřená různým iniciativám a sdružením, neboť občanskou společnost chápu jako jeden ze základních pilířů demokratického systému. Vážím si i aktivit sdružení Vraťte nám stát. V této situaci ale nemohu přehlédnout, že jednou z hlavních tváří této iniciativy je právě JUDr. Marvanová. Na otevřený dopis proto nahlížím jako na dopis, jehož impulsem byly podstatně zkreslené nebo nepravdivé informace šířené právě od paní Marvanové.
Kategoricky odmítám jakékoli spekulace, ale i pouhé náznaky informací, že bych měla být pod vlivem jakékoli mafie, natož pak mafie justiční, insolvenční nebo exekutorské. Všechny indicie, uvedené v dopise, které by mému propojení s mafií měly nasvědčovat, jsou hrubě zkresleny a bohužel patrně i účelově šířeny.
JUDr. Marvanová má nepochybně dlouholetý a oprávněný kredit bojovnice proti korupci. V průběhu uplynulých 25 let jsme spolupracovaly na prospěšných tématech. Po zkušenostech s jejím působením na Ministerstvu spravedlnosti, kde naše funkce vyžadovaly velmi úzkou spolupráci, jsem však poznala i její negativní stránku. Neměla jsem dosud zapotřebí tyto skutečnosti jakkoli sdělovat veřejnosti. Po mediálních vystoupeních doktorky Marvanové v tomto týdnu a po stupňujícím se šíření nepravdivých informací o dění na Ministerstvu spravedlnosti, jsem však nucena celou záležitost veřejně vysvětlit.
Byla to právě doktorka Marvanová, kdo na podzim jako první dostal nabídku od pana předsedy Babiše vykonávat post ministryně spravedlnosti. Odmítla. Bylo by zajímavé slyšet její názor, proč odmítla a přišla tak o možnost prosazovat protikorupční změny podle svých představ a na svoji odpovědnost.
Když jsem dostala nabídku vykonávat funkci ministryně já, nebyla jsem s tím ztotožněná. Jako politikou netknutá akademička jsem raději upřednostňovala práci poslankyně se zaměřením na legislativu blízkou mé dosavadní profesi (trestní právo). Byla to ovšem opět paní Marvanová, která mě přesvědčila a nabídla mi, že na oplátku opustí advokacii a z pozice 1. náměstkyně mi jako právník, který má zároveň zkušenosti z vrcholné politiky i ze světa médií, bude nápomocna v organizačních i odborných věcech.
Považuji za svou chybu, že jsem neodhadla ambice paní doktorky Marvanové a nereflektovala rozdílnost našeho jednání, uvažování a postupu. Kdybych jí měla charakterizovat, popsala bych jí jako ambiciózního střelce, který svět dělí výlučně na černou a bílou a nekoordinovaně, zato bleskově, vystřeluje jeden šíp za druhým, bez ohledu na to, že vedle terče může zasáhnout i kolemjdoucího. Já jsem naopak celoživotní akademička, která je zvyklá k důležitým rozhodnutím ponechat si delší časový prostor pro zvážení všech pro a proti a která je přístupná k dialogu. Po několika měsících na Ministerstvu spravedlnosti, kdy paní Marvanová využívala svých kontaktů s politiky, jednala za mými zády a absolutně nerespektovala svou pozici podřízené, jsem dospěla k závěru, že naše spolupráce v těchto funkcích zkrátka není možná.
Jako ministryně jsem zodpovědná za chod celého úřadu, za fungování justice i za politickou roli ve vládě. Nyní chápu, proč paní Marvanová funkci ministryně odmítla a stejně tak odmítla nést za chod Ministerstva spravedlnosti přímou odpovědnost. Stejně tak já odmítám být loutkou kohokoli, ať už jde o kterékoli zájmové lobby nebo o mé podřízené.
O složení výběrové komise jsem rozhodovala po vzájemné dohodě se svou prvou náměstkyní, k jejímuž výslovnému přání jsem například do jedné výběrové komise nominovala doktorku Ceplovou, ač tato není předsedkyní krajského soudu, jak pro tyto účely dosud bylo vždy v minulosti zvykem. Ve druhé komisi byl předseda krajského soudu v Plzni, dr. Sedláček, kterého jsme nominovala sama. Na ostatních jménech jsme se bezproblémově shodly: předsedkyně Nejvyššího soudu ČR doktorka Brožová, místopředseda NS ČR doktor Fiala a konečně můj náměstek doktor Jäger. Předsedkyní obou výběrových komisí jsem pak sama určila doktorku Marvanovou s důvěrou v to, že bude nestranně a fundovaně výběrové řízení řídit. Nemám tedy sebemenší důvod práce výběrových komisí jakkoliv zpochybňovat, nicméně jsem jako ministryně povinna reagovat i na další informace, které se v průběhu celého výběrového řízení objeví a odstranit tak případné pochybnosti jak o osobě navrženého kandidáta, tak o standartním postupu výběrové komise. Nic více a nic méně nemám v úmyslu a tuto svoji povinnost a zároveň odpovědnost vůči panu prezidentovi, kterému kandidáta na post předsedy krajského soudu navrhuji, bezezbytku splním.
Plně podporuji potřebné změny v oblasti nákladů na exekuce a je nesmyslem, že bych snižování neoprávněně vysokých nákladů bránila. Při řešení otázky, jak snížit nepřiměřené odměny advokátů při vymáhání bagatelních pohledávek se naskytly dvě možnosti – odměny advokátů adekvátně snížit nebo je zcela zrušit. Radikálnější řešení podporuje paní Marvanová. Jako ministryně spravedlnosti jsem ale povinna reflektovat názory z více stran a nakonec jsem se ztotožnila s názorem, že v důsledku úplného zrušení odměn by jednu nespravedlnost vystřídala nespravedlnost druhá. Nepřiznání odměn advokátům v případě pohledávek do 10 tisíc korun by vedlo k situaci, že věřitel, který dluh nezavinil a ve sporu oprávněně uspěl, by musel hradit advokátům jejich odměnu plně ze své kapsy. V praxi by to vypadalo tak, že by se množily firmy a další věřitelé s nevymáhanými pohledávkami v řádů pěti, sedmi nebo devíti tisíc korun. Chtít, aby náklady na jejich vymáhání nehradil dlužník, který dluh způsobil, ale věřitel, mi přijde stejně nespravedlivé jako právě nepřiměřené náklady za exekuce. Ke snižování nákladů na exekuce jsem připravena navrhnout další řešení.
Personální situace na některých odborech Ministerstva spravedlnosti opravdu není ideální. Vztah, jaký měla paní Marvanová s legislativním odborem, byl konfliktní, řada legislativců z odboru kvůli ní odešla. Jak popsal prof. Karel Eliáš v souvislosti s legislativním odborem - nepamatuje si, že by se některý z náměstků ministra choval jako paní Marvanová. Kvituji proto, že nový 1. náměstek JUDr. Robert Pelikán, jenž má podporu i paní Marvanové, hodlá hovořit s některými bývalými úředníky legislativního odboru, kteří v nedávné době z legislativního odboru odešli a hodlá zároveň na tento odbor přivést i nové lidi.
Dovolím si citovat z vyjádření prof. Eliáše: „Myslím, že vývoj událostí v posledních měsících potvrdil, že Hana Marvanová je solitérní bojovník, který se nechce svázat standardy ani konvencemi, a její působení v administrativě ústředního úřadu státu komplikuje život jí i ministerstvu spravedlnosti.“
Z výše uvedeného vyplývá, že za koncem paní Marvanové na ministerstvu nestojí žádná mafie, ale pouze mé rozhodnutí nepokračovat ve spolupráci s někým, kdo přestal být schopen základní komunikace se svým nadřízeným. Mé spory s paní Marvanovou neberu v osobní rovině, mám nicméně čím dál větší obavy, že paní Marvanová to chápe opačně.
Závěrem chci zdůraznit, že jsem připravena pokračovat v práci ministryně v duchu obnovení důvěry veřejnosti v justici i v zavedení nezbytných legislativních opatření. Jsem připravená vyžádat si informace od BIS a na základě nich zvážit i další opatření, např. i navrhované prověrky NBÚ pro soudce a státní zástupce. Neslibuji věci okamžitě, ale mohu se zaručit, že jsem a vždy budu otevřená podnětům i diskusi. Těším se na spolupráci s novým 1. náměstkem JUDr. Pelikánem a beru si z celé této situace ponaučení, že už nesmím podceňovat ani roli médií.
Helena Válková
