Já vám moc děkuji. Úplně mám trému, abych vás nezklamala. Ale v každém případě, paní předsedkyně, já si myslím, že se pokusím vrátit se zase k té věcnější povaze naší diskuse a začnu tím, že bohužel to, jak to teď vypadá s obsazeností ministrů, reprezentuje velmi přiléhavě právě resort spravedlnosti. A já bych byla hrozně ráda, kdyby pan ministr Blažek tady seděl a mohl si vyslechnout některé moje připomínky. Dokonce i ten, který ho nepřímo zastupuje a který tady byl několikrát velmi kladně citován, vaším prostřednictvím, paní předsedkyně, pan poslanec Haas tady není. Není tady ale ani můj milý kolega, jak on vždycky, zdůrazňuje milá Helenko Válková, tak milý kolega Jakub Michálek, který nás všechny zvedá ze židle a potom ta diskuse už vůbec není věcná. A to je taky právník. Takže se moc ráda, že tady sedí pan ministr Šalomoun, který si jistě vyslechne některé připomínky a bude je, věřím, jak už v minulosti ve spolupráci na zákoně o dětském ochránci práv neboli dětském ombudsmanovi prokázal, přesně tlumočit panu ministru Blažkovi.
Začnu tedy, když už jsem začala jím, tak tady mám jednu kritickou připomínku, že my pochopitelně jsme už dávno chtěli poslat na projednání náš návrh, kterým byl návrh nového zákona o dětském ombudsmanovi. Do Poslanecké sněmovny jsme ho tedy poslali, abych byla přesná, ale doufali jsme, že bude posunut do dalšího čtení. Nestalo se tak i s ohledem na všechny krize, které tady byly do hloubky zmíněny, od ekonomických počínaje, přes zahraničněpolitickými konče. Tak nakonec jsme se shodli na tom, že uděláme raději novelu zákona o veřejném ochránci práv, kde by se stal dětský ombudsman jedním z jeho zástupců, ale se samostatnými kompetencemi. A já to tady říkám jako příklad dobré spolupráce. A kdyby ta spolupráce vypadala i v jiných oblastech tak, jak vypadala s panem ministrem Šalomounem a doufám, že nebude mít nějaký personální problém, když ho tady takhle pochválím ve své koalici, no tak bych měla velmi obtížnou situaci a možná, že bych si říkala, ta nedůvěra opravdu v té mé oblasti je podložená? Protože tam se prokázalo, že když se chce, tak se opoziční známá kritická poslankyně, která si podala svůj samostatný návrh, dá do pracovní skupiny, tak to nemusí dopadnout dobře. Ale dopadlo to dobře, protože ta poslankyně věcně, argumentačně souhlasila s některými připomínkami a nakonec podpoří tady ve Sněmovně ten návrh, který přijde, doufejme, co nejdříve právě z pera pana ministra Šalomouna, respektive jeho týmu.
Ale abych nebyla taková příliš pozitivní, pomalinku se i jeho, i ve vztahu k němu teď pomalu přecházím ke kritice, protože to trvá moc dlouho, on to velmi dobře ví. Má problémy se vypořádat v rámci připomínkového řízení s některými připomínkami. No a chce to trošku odvahy. Vždycky ten, který dělá legislativu, tak má těžkou situaci, protože je v podstatě, je to takový zvláštní resort, a když už dá samostatný zákon nebo návrh novely určitého zákona, který už tady existuje, tak samozřejmě čelí i připomínkám mnohem lépe legislativně vybavených resortů. Na jedné straně to chápu, jako opoziční poslankyně kritizuji, že to trvá tak dlouho, že i přes ty různé kompromisy zatím děti dětského ombudsmana nemají a že na něj čekáme marně už několik let.
A k tomu bych jenom řekla ještě poslední poznámku. Doufám, že svůj slib tedy splní a že do konce roku budeme mít návrh novely zákona o veřejném ochránci práv, který zavádí tu instituci dětského ombudsmana, tady ve Sněmovně a budeme moci o ní diskutovat.
Ale samozřejmě respektujeme fakt, standardním výkonem státní moci by měla být zastupitelská demokracie, a ta přímá demokracie prostřednictvím celostátního referenda by měla být jenom omezená na ty nejdůležitější - a doplňková, hlavně výjimečná - otázky, které připustíme, vnitřní a zahraniční politiky. A pochopitelně nesmí narušovat naše mezinárodní závazky. Nic. Leží to tady bez ohledu na to, že bychom rádi tu důvěru našim občanům my jako opozice dali. V tomto směru jsme zajedno s SPD, že zákon o celostátním referendu by měl dát možnost vyjádřit se našim spoluobčanům. Rozcházíme se v tom rozsahu přípustných otázek, kdy SPD upozorňuje, že zásadně by umožnila hlasovat o všech otázkách. My se držíme našich mezinárodních závazků, takže samozřejmě o některých otázkách, jako například vystoupení z NATO a podobně, bychom tuto možnost tedy neumožnili. Ale to neznamená, že by nemohl tento tisk být postoupený a diskutovaný v rámci legislativních debat v Poslanecké sněmovně.
Pak tady máme, a to bych tedy, kdybych na to zapomněla, tak myslím si, že bych měla velký problém právě u té seniorské generace, která se na nás hromadně obracela. Je to opravdu maličkost a jsem zvědavá, jak to dopadne. Sněmovní tisk 451. To už se týká legislativy, která není tedy v kompetenci ministra spravedlnosti, ale ministra vnitra o občanských průkazech, kde samozřejmě nechápeme, a já jsem také reprezentant té starší generace, proč je nutné v dobách krize investovat miliardy do zrušení rodných čísel a jejich nahrazení nějakým identifikátorem.
Takže jsme udělali aspoň takový pokus odvrátit tuto skutečnost tím, že by se posunula účinnost na relativně bezpečný rok 1. ledna 2029, protože do té doby předpokládám, že tady bude určitě jiná vláda a hlavně budeme mít, doufejme, lepší ekonomické podmínky, než abychom utráceli miliardy na různé technologické vymoženosti, které ve skutečnosti nepotřebujeme. A ty problémy a důvody, které jsou prezentovány, mě opravdu nepřesvědčily. A senioři, s kterými jsem v kontaktu a nejsou to stovky, to jsou tisíce seniorů, kteří se ptají a říkají, proč musíte do tohohle investovat? Vysvětlete jim to. Já myslím, že vysvětlovat nic nemusím, že je to vysvětlené, je to nějaká politická mantra a věcně mně nikdo nezdůvodní, že v této situaci ekonomické musíme investovat do rušení rodných čísel, respektive jejich náhrady. Sice modernějším a sofistikovanějším, nicméně bezprostředně ne více využitelným způsobem.
Tak, a to jsem se dotkla jenom některých otázek z oblasti legislativy, ke kterým jsem se chtěla vyjádřit. Ale já bych využila tohoto místa, i vrátím se zase kam jinam než k resortu spravedlnosti, právě do té oblasti praxe. A v té oblasti praxe, protože současně jsem předsedkyní toho podvýboru pro justici, tak tam je mnoho neřešených otázek a já si nejsem jistá, že Ministerstvo spravedlnosti využívá všech svých možností, které má k dispozici proto, aby některé věci, které tam nejsou v pořádku, napravilo. Samozřejmě to trvá všechno dlouho, vím to jako bývá ministryně spravedlnosti velmi dobře. Ale ty signály přicházejí příliš pomalu. A tady platí jeden princip.
Ministr spravedlnosti odpovídá i za fungování Vězeňské služby. Počíná to generálním ředitelstvím, končí to jednotlivými věznicemi. Přečtěte si monitoring Českého helsinského výboru, poslední, který vyšel, kde jednu oblast po druhé podrobují po návštěvě deseti věznic, tuším, osmi až deseti, zhruba třetiny českých věznic, mám jich kolem 30, svému, myslím si, docela objektivnímu, je tam i pochvala, zkoumání. Není to opravdu dobrý obrázek. To, co se tam vytýká, je nedostatek zdravotnické péče, nedostatek odborných pracovníků, přeplněné věznice. Kapacita v současné době je přes 97 %. Pak se má pracovat s těmi odsouzenými. A samozřejmě, že ta možnost změnit tento neuspokojivý stav je právě prostřednictvím odšpuntování - dovolte mi trochu s nadsázkou říci - té trestní represe v tom smyslu, že udělám novely, které mně umožní, abych při opakovaném selhání alternativních sankcí neukládala příliš, nepřeměňovala některé tresty alternativní, to znamená nespojené s odnětím svobody na nepodmíněné tresty, abych daleko více využívala institutu podmíněného propuštění a abych jako ministr spravedlnosti zajistila jednotnost a předvídatelnost těchto institutů. To znamená, aby se podmíněné propuštění někde v Karlových Varech, a to dávám příklad, teď fakt nevím, jak tam přesně je, výrazně nelišilo to procento úspěšně vyřízených žádostí od toho, co se děje třeba v Opavě nebo v Ostravě. Bohužel tomu tak není. Této oblasti není věnována dostatečná pozornost.
A mně ale mrzí, protože nerada kritizuji někoho, kdo tady není, že tady není opět pan ministr Blažek, který by mi řekl: Ale, paní poslankyně Válková, ono to tak není. Tvrdím, že to tak je a mám na to tvrdá statistická data. A v této ekonomické situaci ještě v rámci konsolidačního balíčku připustí, aby mu jeho kolega, pan ministr Stanjura, uložil, že má redukovat počet odborných pracovníků ve věznicích? To už tomu opravdu nerozumím. Ráda bych slyšela od něj tady na místě, že to tak není, že to vyvrací, že tam bude dost lidí, kteří budou pracovat s těmi, kteří byli - věřím, z 90 % nebo z 95 % - po zásluze odsouzeni a vykonávají si tam trest. Ale to procento recidivy po propuštění je tak vysoké právě proto, že se tam s nimi dostatečně nepracuje.
A na obranu vězeňské služby - ani pracovat nemůže, protože tam není dostatek odborného personálu. A to jako ministr spravedlnosti kdybych měla dát všanc své křeslo, tak si dupnu na tu vězeňskou službu. Teď nechci říct, že vyměním ředitele, už bych postupovala asi jinak a podle správného právního předpisu a neříkám, že by současného pana generálního ředitele bylo potřeba vyměnit, ale rozhodně jsem ten, který nese politickou odpovědnost za stav současných českých věznic. To mu nikdo neodpáře. A on bude ten, který tady bude stát a bude muset poslouchat kritiku opoziční poslankyně a jeho výzvu a jeho otázku, proč jste s tím nic, pane ministře Blažku, neudělal? Nebo co jste udělal? A to se mi vůbec nelíbí. A v kontextu s tím, co jsem říkala, že nechal padnout trestní řád, že neprosadil reformu, která měla být tedy nějakou náhradou, nějakou náplastí, měla být určitým komplexem návrhů, jak novelizovat vybrané trestně procesní instituty, zrychlit trestní řízení, udělat ho spravedlivějším, rozdělit ty zvlášť závažné zločiny a procesní řízení o nich vedené od těch bagatelních. Tak bohužel nic takového se nestalo. Ani v médiích se nesetkávám - jenom občas - s nějakou připomínkou. A říkal to i tady pan poslanec Michálek, že se na tom pracuje. A jsme v polovině volebního období.
Takže využívám, doufám, že nezneužívám, ale využívám tohoto pultíku k tomu, že jako opoziční poslankyně říkám: Pane ministře Blažku, nemáte už moc času. Vím, o čem hovořím, a v oblasti spravedlnosti musíte zrychlit. Pokud nezrychlíte, nesplníte nejenom své programové prohlášení, ale zklamete i naději, kterou do vás jako do zkušeného pragmatického ministra spravedlnosti vkládali vaši voliči, a tím i důvěru do toho, že strana, která vás tedy nominovala a vlastně navrhla úspěšně na ministra spravedlnosti, je ta správná.
Nechci jít tak daleko, protože já se radši držím těch odbornějších témat. Nicméně si myslím, že na tomhle pomyslném smyslu slova si můžete zlámat vaz. V závorce, mně se to stalo jednou. Nepředložila jsem zákon o státním zastupitelství po roce, co jsem na něm pracovala. U nás ty podmínky byly dosti přísně nastavené. Vy už máte dva roky. Sice jsem tady zaslechla konečně ta novela tady je od pana poslance Michálka, to potvrzuji, jsem zpravodajkou, jenom ne úplně nejvýznamnější, nebo ne úplně klíčové změny, já je tam v rámci těch svých pozměňovacích návrhů uplatním. Ale to je novelička, to je novelička, to je novelka, to není žádná koncepční velká novela. Ale myslím si, že pro současnou dobu to státnímu zastupitelství jako fungování bude stačit, a do té jinak rozjitřené doby ještě dělat reformu státního zastupitelství, to asi by byl příliš velký krok. Já jsem to chtěla udělat, chtěla jsem zrušit vrchní státní zastupitelství. Chápu, že na to není vhodná chvíle.
A já asi skončím ten svůj projev právě ještě jednou připomínkou, a ta se týká tedy také problematiky Ministerstva spravedlnosti. Hrozně mě mrzelo, že ministr spravedlnosti připustil pragmaticky, i když dobře, stejně jako já, ví, že to je velmi riskantní cesta, aby se do konsolidačního balíčku dostalo i to - a dokonce tady pan poslanec Michálek, vaším prostřednictvím, paní předsedkyně, řekl, že platy soudců jsou - přitom mi vážně nadzdvihlo, adekvátní, no spíše více než adekvátní, tak to vůbec by neměl hodnotit, jakože může říkat cokoliv, ale měl by si uvědomit ty důsledky s tím spojené, to zpochybňuje výkon justice. Tak jestli to takhle je, dobře, tak ať to pan ministr Blažek řekne. Ať řekne, že prostě souhlasí s tím, aby ty platy soudců se zmrazily až snížily. Tam nebudu chodit do těch detailů, že vlastně se snižuje ta platová základna, ze které se potom vypočítává respektive ten koeficient z těch tří na 2,85. Prostě výsledek je, že budou mít méně, než bez toho zásahu a uspoříme zanedbatelnou částku. A samozřejmě se mě to dotklo jako někoho, kdo kdysi, před těmi lety, asi v roce 2014 s nimi udělal dohodu a dal jim čestné slovo - to jsem byla ještě naivní, že už se do toho sahat nebude. Takže se do toho sáhlo opakovaně, i když přímo odpovědnost za to nemám, mrzí mě to doteď, že jsem tenkrát tak hloupě to slovo svoje dala. A teď on připustí v rámci konsolidačního balíčku, že tedy se opravdu sáhne na platy soudcům, kteří samozřejmě logicky podají žalobu k Ústavnímu soudu, s rizikem, že to dopadne pro ně dobře.
Myslím s rizikem samozřejmě v uvozovkách. A bez uvozovek, s velkým rizikem pro nás pro všechny, že to dopadne pro ně dobře, protože výsledek bude, že budeme muset doplácet, tenkrát šlo skutečně o miliardy. Teď by to nebyly ty miliardy, protože by šlo o relativně krátkou dobu. Ale je otázka, kdy toto bude Ústavní soud řešit. Věřím, že velmi brzy. Takže ministr spravedlnosti, který toto připustí z pragmatických důvodů, nepřesvědčí svého kolegu ve vládě o tom, že je to cesta takzvaně do pekla. To je ministr, kterého bych se ráda tady zeptala, jestli si myslí, že si naši důvěru, že bude dělat nepopulární, ale nutné kroky a neohánět se tabulkou, že soudní funkcionář má více, předseda Nejvyššího soudu, než premiér, to je trošku populistický argument, protože justice je nezávislá právě proto, že není závislá na moci výkonné, respektive teď konkrétně moc zákonodárná zasahuje, byť zprostředkovaně do těch garancí, tak jestli by mi vysvětlil, proč tedy tu odvahu v sobě nenašel, i když to atraktivní není. Ministři musí dělat často nepopulární opatření.
Myslím, že pan ministr financí Stanjura by vám o tom mohl povídat. Takže já jsem se probrala některými tisky, které zvláště mě tíží a na nich jsem chtěla demonstrovat to, že pan ministr spravedlnosti Blažek, tomu musí zvonit v uších, to se omlouvám, že bohužel ale mu to nemůžu klást jako konkrétní otázky mu osobně, nevyužívá své kompetence a že nenaplňuje to očekávání, kdy já, když byl jmenovaný do té funkce, tak jsem si říkala dobře, to bude... sice je to koaliční ministr, není to náš ministr, ale v té oblasti spravedlnosti určitě využije té příležitosti a nějakou pomyslně rýhu do té oblasti legislativy, kterou má pod svou gescí, udělá a zanechá za sebou nějaké větší kodifikační dílo. Kéž by to bylo i menší, a kéž by některé věci opravdu pod jeho velením ten odbor legislativní připravil. A kéž by se soustředil více na řízení v oblasti vězeňství a na to, aby zajistil dostatek finančních prostředků pro fungování, které odpovídá evropským standardům.
Úplně na závěr vám řeknu jenom jak vypadá třeba taková interpelace a odpověď. Já si nemůžu stěžovat, já když pošlu písemnou interpelaci, což už tedy posílám, tak dostanu vždycky velmi obsáhlou odpověď Ministerstva spravedlnosti, se kterou jsem relativně spokojena, byť samozřejmě ten výsledek je vesměs, proč to nejde. Ale jsou tam rozebrány podrobné argumenty. Já jsem nicméně pochopitelně v některých věcech taková nepříjemná, když vidím například judikaturu, která je v zájmu těch nejzranitelnějších, jako například poskytování peněžité pomoci dětským obětem sexuálních napadení. A v této souvislosti jsem podala jednu interpelaci, bylo to... vteřinečku, 15. června 2023. Poskytování peněžité pomoci dětským obětem sexuálních napadení a pan ministr mi odpověděl hned 5. července 2023. Obsahem té mé interpelace bylo, že jsem odkázala, podle mého názoru, velmi nešťastnou novelizaci zákona o obětech trestných činů, která už neumožňuje, aby tu chybějící právní úpravu nahradilo judikaturní rozhodnutí, a to skutečně v minulosti tak bylo.
A tyto dětské oběti sexuálního napadení pro zhoršení své sociální... nebo takhle. Jako kompenzaci své zhoršené sociální situace, ke které velmi snadno může dojít a dochází v praxi, dostaly peněžitou pomoc. Říkám to teď svými slovy, mám to tady asi na čtyřech listech, ale nebudu zdržovat. Ale proč vám to říkám? Protože pan ministr mně tady napsal, když já jsem chtěla vědět, co k tomu udělá, jestli skutečně je připravený nějaký legislativní návrh, který by nevyhovující a nezdařenou novelizaci napravil. Tak odpověď pana ministra byla: Výklad, který časem beze změny právní úpravy zaujal Nejvyšší správní soud, který přiznával těmto obětem jakoukoliv škodu, pokud o ní bylo rozhodnuto soudem, a tak se odchyloval od začátku zamýšleného smyslu těchto ustanovení, na což reagovala vláda předložením návrhu, který následně byl tedy přijat, a to je ta nešťastná novela, kde jsem zdůraznili ryze procesní charakter tohoto ustanovení, tak samozřejmě, že i ta stávající úprava není neměnitelnou.
Může se o tom vést diskuse. I o účelu, o okruhu příjemců, to je zajisté legitimní. A samozřejmě probíhá jednání s vládní zmocněnkyní pro lidská práva, to je Klára Šimáčková Laurenčíková, kdy bylo dohodnuto, že toto téma bude dále projednáváno.
Ale jak říkám, tady bych byla ve vztahu ke své agendě trošku na pochybách, jestli je to na nedůvěru, nebo nikoliv, pokud jde o legislativu.
Kde je to horší, to je rezort spravedlnosti, protože tam to začíná tím, že na schůze ústavně-právního výboru pan ministr Blažek nechodí. Jednou, pokud si pamatuji, na začátku volebního období před dvěma lety přišel, ale jinak za sebe posílá náměstky, politické náměstky - velmi loajální a musím říci, že jsou kompetentní ve většině případů, zodpoví naše otázky, ale bohužel to velice často končí tím, že řeknou: tohle ještě musíme probrat na Ministerstvu spravedlnosti, v závorce: rozhodne to ministr spravedlnosti. A ten, chce se mi říci, skoro navzdory relativně dobrým vztahům opoziční poslankyně ke koaličnímu ministrovi ze zásady ignoruje schůze ústavně-právního výboru a výsledek je potom takový, že v lepším případě si myslíme, že si neuvědomuje význam takové své přítomnosti, a v horším případě, že tím něco chce říci, že v podstatě je to takový arogantní přístup.
A když se potom podíváme na výsledky jeho rezortu v oblasti legislativy, přejdu i do jiné oblasti - praxe, ale do oblasti legislativy, tak asi moc nadšení nebudeme. Škoda, že tady není pan poslanec Michálek, vaším prostřednictvím, paní předsedkyně, protože on a Piráti byli ti, kteří se hrdě hlásili k oblasti změny trestní politiky, také sám o tom hovořil - přeplněné věznice, trestní represe se musí změnit, musíme nastolit jiný přístup racionální trestní politiky. Máte to v programovém prohlášení a autoři jsou právě Piráti. Ale dobře, je to programové prohlášení celé vlády. Ten, kdo to měl uvést do praxe, soubor legislativních opatření a vzápětí reformy, které by následovaly a změnily by současnou situaci a neuspokojivou praxi, byl právě pan ministr Blažek. Jaký je výsledek? Návrh nového trestního řádu, který byl na stole a který jsme v Kroměříži podrobili důkladné analýze a diskusi, nakonec byl odsunut s tím, že zatím se ty strany, ty nejdůležitější - státní zástupci, advokáti, soudci - nedohodly, ale od toho je ministr spravedlnosti, aby i s rizikem, že tyto velmi mocné - a poznala jsem to na vlastní kůži - skupiny, které regulujeme bezprostředně přijetím procesních předpisů, protože ony se podle nich potom musí chovat, takže budou když ne nepřátelské, tak nikoliv dobře naladěné, nakloněné Ministerstvu spravedlnosti, což může mít potom řadu ne zrovna příznivých důsledků. Také se každý z nás právníků vrací někam do nějaké profese, třeba se staneme znovu praktikujícími advokáty nebo státními zástupci, to už méně často, ale také si uvědomuji některé politické případy. Čili v podstatě se snažíme vyjít vstříc těmto skupinám, vyslyšet je anebo si prosadit svoji i s rizikem určitých neúspěchů.
Pan ministr Blažek zvolil cestu velmi, bych řekla, takovou diplomatickou, ale podle mého přesvědčení nevhodnou, protože trestní řád a jeho reformu odsunul, přestože měl na to celé jedno volební období. Čili nový procesní kodex v oblasti trestního práva procesního, na který čekají právníci, kteří chtějí zjednodušit, zlevnit, zrychlit hlavně neúnosně dlouhé trestní řízení, říkám to i s tím, že vím, že někdo může oponovat, že ve srovnání s evropskými zeměmi na tom zase tak strašně nejsme, ale mohli jsme být daleko lépe, byl odsunut navzdory tisícům hodin, které se na něm odpracovaly, na příští volební období. Bylo přislíbeno, že se připraví komplexní balík trestně procesních předpisů, novel trestně procesních předpisů, konkrétních ustanovení, která by měla alespoň částečně kompenzovat tu absenci nového trestního řádu, a ten měl být někdy na podzim. My jsme všichni doufali, když jsme si to v dubnu říkali, že v září bude. Pak ticho po pěšině, použiji tento velmi srozumitelný lidový obrat, a když jsem se na to ptala, tak jsem zjistila, že možná něco bude na jaře a možná nebude vůbec nic. Neexistuje žádný časový harmonogram. Mám pocit, že Ministerstvo spravedlnosti ad hoc pracuje na zákonech, které hasí požár, jsou nutné, ale tento balík, který měl kompenzovat absenci nového trestního řádu, je v nedohlednu, a tím pádem - a škoda, že tady není pan poslanec Michálek, vaším prostřednictvím, paní předsedkyně, protože to je věcná kritika, nevím, jak bude zdůvodňovat svým voličům, že k reformě trestní politiky nebo k trestní reformě v oblasti, o které on i sám hovořil, nedošlo a nedojde. Skoro se vsadím, že už to nezvládnou. A vůbec nejsem z toho ráda, protože na klubu ANO, a velmi dobře si to moje kolegyně a kolegové pamatují, jsem vystoupila tenkrát a říkala jsem, můžeme cokoliv kritizovat, ale s tou reformou trestní politiky promítnutou do nového trestního řádu a do souvisejících změn trestního zákoníku a dalších souvisejících předpisů to napsali dobře, a jestli se jim to podaří, tak mně bude líto, že nejsem ministryní spravedlnosti, protože ministr Blažek si udělá ten hluboký zářez na té pomyslné pažbě legislativního revolveru, protože opravdu to bude jako výstřel po desítkách - ne desítkách, ale po zhruba deseti letech konečně něco. To je jako přijetí nového občanského zákoníku, nového trestního zákoníku, tak tohle mohlo být, protože je to hotové. Není. Je to příliš riskantní projekt. Postavily se proti tomu některé právnické profese a on zvolil tu cestu pohodlnější. Ale tím padá část programu, který tam v programovém prohlášení byl, v programu této vlády.
A pak jsou tady... Takže to bych řekla, že to jsou ty absence. Je to velká škoda. Velmi bedlivě sledujeme, co se děje teď třeba v té oblasti, a já skončím tu trestní oblast, která je mi nejbližší, ale třeba v té oblasti redefinice znásilnění, já tomu říkám balík novel nebo balík novelizovaných ustanovení trestního zákoníku a souvisejících trestněprávních a trestně procesních předpisů, který je opravdu co do rozsahu úzký, co do významu a hlavně poselství do veřejnosti nicméně nezanedbatelný také. Také jsme ho už měli mít dávno. Proběhly zde kulaté stoly. Jsou zde určité návrhy. Jsme zařazeni i do pracovních skupin. Tady ano, jinde ne. A stále marně čekáme, kdy konečně dostaneme do Sněmovny návrh, který tady poprvé zvedla moje kolegyně paní ministryně - ano, také bývalá ministryně a moje kolegyně paní poslankyně Táňa Malá, vaším prostřednictvím, paní předsedkyně. Nic. Zatím nic. Takže tady je nedůvěra i moje v tom, jestli něco vůbec takového bude. A to by byla veliká, veliká chyba!
Budu pokračovat dál. Třeba další takovou citlivou problematikou, která už má jenom trestněprávní parametr, ale jde spíše o problematiku civilního práva a souvisejících právních předpisů z oblasti zdravotnického práva - případně podle toho, jak se rozhodneme, to je třeba problematika náhradního mateřství, na které lze hezky demonstrovat, jak to demokraticky vypadá v naší Sněmovně, konkrétně když se připravuje nová právní úprava. Víte, že s paní poslankyní Ožanovou jsme podali návrh, který řešil po dvou letech - ono to bylo více, už za našeho posledního volebního období, tedy za naší vlády jsme zvedali hlasy a říkali jsme, že se tato problematika má regulovat, protože tady probíhá nedovolený - samozřejmě - obchod s dětmi, a právě vzhledem k absenci právní úpravy může probíhat, a že je třeba tedy tu regulaci připravit a co nejdříve schválit.
Pak jsme už nevydrželi a podali jsme trošku, bych řekla, takový testovací návrh v tom smyslu, že jsme škrtli jednu větu v paragrafu 804 občanského zákoníku a já jsem tam samozřejmě podtrhla tu nutnost té trestní regulace, čili kriminalizovat to chování, které vede k tomu, že se umožňuje obchodovat s bříšky náhradních matek, ale hlavně potom s výsledkem, čili s dětmi. Nebudu tady teď rozvádět konkrétní důvody, které jsou, myslím, docela dobře popsané v té důvodové zprávě a které jsem i pro naše poslance a poslankyně z klubu ANO ještě velmi srozumitelnou formou převyprávěli. A výsledek? Vytvoří se pracovní skupina na Ministerstvu spravedlnosti, kde vůbec nejsme přizváni s argumentací, že to je, slyšíte dobře, že to je problematika, která je veskrze apolitická, že ty názory jsou zastoupené, že i v koaličních stranách jsou jiné názory, rozdílné napříč politickým spektrem, a že tam všichni jsou.
A my se nikdy nevlamujeme, já tedy určitě ne, protože té práce je tady dost i tak, do pracovních skupin, kde se o nás třeba nestojí. Nicméně tohle nás překvapilo a myslím si, že třeba s paní poslankyní Ožanovou anebo s paní poslankyní Šufanovou (Štefanovou?), která je lékařkou za SPD, jako hlasy za opozici, která ale právě proto, že je to téma, které jde nad politiku a je veskrze odborné, by se rády podílely... No, tak nám bylo odpovězeno, že tedy tam v té pracovní skupině je dostatek reprezentantů ze strany koaličních stran. Já si myslím, že v tomto ohledu ze mě teď nemluví nějaká zatrpklost, protože pokud to dobře kolegyně a kolegové odpracují, tak mi to maximálně potom zlepšíme pozměňovacími návrhy svými, bude-li třeba vůbec.
Nicméně ta argumentace je na pováženou a to nejhorší, proč o tom hovořím a proč mám nedůvěru, že teď resort spravedlnosti zvládává zcela své úkoly, je termín, kdy tato pracovní skupina vytvořená odborníky, o kterých vůbec nepochybuji, ale právě proto, že je to složité téma, jak jsem opakovaně zaslechla i v jiných souvislostech, tak má ten první nástřel předložit problematiky, kde víme, ať se zeptají Národní centrály pro boj s organizovaným zločinem, že probíhá dál nedovolený obchod s dětmi, které vzešly z toho náhradního mateřství koncem května 2024. Tak kde to jsme? Kde to jsme? My jsme to včera probírali i na petičním výboru, kde naštěstí bylo přijato usnesení, které navrhl pan Hayato Okamura, pro které jsme i my hlasovali. Aby se, v závorce laskavě, Ministerstvo spravedlnosti trošku, aby akcelerovalo, tam jsme to formulovali, urychlilo práce na přípravě nové právní úpravy. Ale přitom tady leží návrh, který kdybyste vzali a svými pozměňovacími návrhy upravili, tak ho můžeme projednat v příštích měsících. Kolik dětí do té doby, teď to řeknu trošku populisticky, ale bude zašantročeno za hranice naší republiky, než se zmůžeme na novou právní úpravu. A já se cítím za to spoluodpovědná.
Takže to je jenom takový střípek, takový konkrétní problém, na kterém chci demonstrovat to, že Ministerstvu spravedlnosti v oblasti legislativy se moc nedaří. Nedaří se mu plnit čas, nedaří se mu odvážně prosazovat reformy a nedaří se mu často i zapojovat v té konečné fázi do toho legislativního procesu opoziční poslance, kteří by se mohli na některých pracích podílet.
Na druhé straně sama jsem byla informována a Ministerstvo spravedlnosti mi vyšlo vstříc, když jsem se potřebovala vypořádat s některými argumenty, které, abych byla spravedlivá, které byly obsaženy, respektive změnami, ale potřebovala jsem věcné argumenty legislativy, které byly obsaženy v mých pozměňovacích návrzích. Takže to není jenom černo, černo, černo, černo, malinko bílé. Je tam toho bílého také dost. Ale ministr spravedlnosti je figura, je persona, je funkcionář, který má obrovské kompetence a podle mého názoru je v té oblasti legislativy využívá nedostatečně. Čili ten můj postoj a proč budu hlasovat pro nedůvěru je právě daný konkrétními projekty, které vidíme. A to bych mohla mluvit třeba o lobbismus (lobbismu?) také byl vrácený k přepracování číslo jedna sněmovní tisk, čili úplně na začátku volebního období. Do současné doby tady nic nemáme. Těch příkladů je celá řada. Mě třeba hrozně mrzí jeden tisk, který přece jenom vám tady alespoň trošku přiblížím, je to sněmovní tisk 40, kde nám bylo také řečeno dokonce Ministerstvem spravedlnosti, legislativou za ještě předcházející vlády, že je v pořádku a v podstatě jsme ho jenom nešťastnou souhrou náhod nestačili projednat v tom minulém volebním období. Týká se to změny právní úpravy, která je obsažena v občanském zákoníku ve věcech péče o nezletilé pro případ rozvodu. Chtěli jsme, aby ta nová právní úprava více posílila konsenzuální prvky při řešení záležitosti toho nezletilého dítěte, aby se inspirovala více těmi úspěšnými Cochemskými dohodami, aby preferuje jednoznačně dohodu rodičů o poměrech dítěte jako primární a neopomenutelný způsob jejich úpravy a s tím související změny.
Je to naprosto logické, zjednodušující a zrychlující celé to opatrovnické řízení. Ne, protože to vzešlo z dílny, respektive podepsáno kromě mě Patrikem Nacherem, Markem Novákem, Janou Hanzlíkovou, Zuzanou Ožanovou, Taťánou Malou, nebudu dál pokračovat, prostě poslanci opoziční strany hnutí ANO. Takže tento návrh, který už dávno mohl být projednaný a mohl usnadnit současné opatrovnické řízení, byl dán k ledu a rodí se za velkých porodních bolestí, legislativních. Nový koncept, se kterým nikdo nebyl zatím podrobně seznámen. Nevíme vůbec, jestli projde, a pokud jsem byla informována, tak ti, kteří by ho měli v praxi potom aplikovat říkají, nebude to jednoduché, protože buď to bude reforma, která se bude muset otestovat, anebo to bude, pokud dojde k těm kompromisům, které se rýsují, něco takového jako mezi. Takže takové řešení asi také není optimální. Je sněmovní tisk 40. Musela jsem ho tady vzpomenout, protože je to také takový majáček v té oblasti těch projektů, které jistě Ministerstvo spravedlnosti by nerozporovalo, ale trvá to příliš dlouho, když si to samostatné sousto ukousne. A do té doby, než nám předloží svůj návrh a je to také svým způsobem trochu arogantní vůči té práci, kterou my jsme odvedli v tom minulém volebním období, protože ti samí lidé z legislativy nám tenkrát tvrdili, že je všechno dobře promyšlené a propracované a že je škoda, že ten návrh neprošel.
Další tisk tam samozřejmě vím, že to může vyvolat politickou odezvu v tom smyslu, že to nezapadá ani náhodou do programového prohlášení současné vlády, ale právě ty změny, ta ekonomická krize a i ta zahraniční situace a i řadu takových změn, které tady řešíme a které sice nejsou naprosto klíčové, ale zajímají určité skupiny našich spoluobčanů a spoluobčanek, třeba komunitu LGBT+, by se nám řešily mnohem snadněji, pokud bychom alespoň pustili do prvního čtení sněmovní tisk 420 o celostátním referendu, na kterém v minulosti mimochodem velmi efektivně spolupracovali právě Piráti a který tady byl předložený a který tady také poměrně dlouho leží. Chápu, že je to tisk, který zasahuje do ústavy a mění určitý způsob politiky v oblasti, myslím, i parlamentního rozhodování, protože naplňuje článek 2 odstavec 2 Ústavy České republiky, který vlastně vychází z myšlenky, že demokracie není úplná, není-li součástí toho ústavního systému možnost, aby o některých základních otázkách spolurozhodovali občané.
Ale samozřejmě respektujeme fakt, standardním výkonem státní moci by měla být zastupitelská demokracie, a ta přímá demokracie prostřednictvím celostátního referenda by měla být jenom omezená na ty nejdůležitější - a doplňková, hlavně výjimečná - otázky, které připustíme, vnitřní a zahraniční politiky. A pochopitelně nesmí narušovat naše mezinárodní závazky. Nic. Leží to tady bez ohledu na to, že bychom rádi tu důvěru našim občanům my jako opozice dali. V tomto směru jsme zajedno s SPD, že zákon o celostátním referendu by měl dát možnost vyjádřit se našim spoluobčanům. Rozcházíme se v tom rozsahu přípustných otázek, kdy SPD upozorňuje, že zásadně by umožnila hlasovat o všech otázkách. My se držíme našich mezinárodních závazků, takže samozřejmě o některých otázkách, jako například vystoupení z NATO a podobně, bychom tuto možnost tedy neumožnili. Ale to neznamená, že by nemohl tento tisk být postoupený a diskutovaný v rámci legislativních debat v Poslanecké sněmovně.
Pak tady máme, a to bych tedy, kdybych na to zapomněla, tak myslím si, že bych měla velký problém právě u té seniorské generace, která se na nás hromadně obracela. Je to opravdu maličkost a jsem zvědavá, jak to dopadne. Sněmovní tisk 451. To už se týká legislativy, která není tedy v kompetenci ministra spravedlnosti, ale ministra vnitra o občanských průkazech, kde samozřejmě nechápeme, a já jsem také reprezentant té starší generace, proč je nutné v dobách krize investovat miliardy do zrušení rodných čísel a jejich nahrazení nějakým identifikátorem.
Takže jsme udělali aspoň takový pokus odvrátit tuto skutečnost tím, že by se posunula účinnost na relativně bezpečný rok 1. ledna 2029, protože do té doby předpokládám, že tady bude určitě jiná vláda a hlavně budeme mít, doufejme, lepší ekonomické podmínky, než abychom utráceli miliardy na různé technologické vymoženosti, které ve skutečnosti nepotřebujeme. A ty problémy a důvody, které jsou prezentovány, mě opravdu nepřesvědčily. A senioři, s kterými jsem v kontaktu a nejsou to stovky, to jsou tisíce seniorů, kteří se ptají a říkají, proč musíte do tohohle investovat? Vysvětlete jim to. Já myslím, že vysvětlovat nic nemusím, že je to vysvětlené, je to nějaká politická mantra a věcně mně nikdo nezdůvodní, že v této situaci ekonomické musíme investovat do rušení rodných čísel, respektive jejich náhrady. Sice modernějším a sofistikovanějším, nicméně bezprostředně ne více využitelným způsobem.
Tak, a to jsem se dotkla jenom některých otázek z oblasti legislativy, ke kterým jsem se chtěla vyjádřit. Ale já bych využila tohoto místa, i vrátím se zase kam jinam než k resortu spravedlnosti, právě do té oblasti praxe. A v té oblasti praxe, protože současně jsem předsedkyní toho podvýboru pro justici, tak tam je mnoho neřešených otázek a já si nejsem jistá, že Ministerstvo spravedlnosti využívá všech svých možností, které má k dispozici proto, aby některé věci, které tam nejsou v pořádku, napravilo. Samozřejmě to trvá všechno dlouho, vím to jako bývá ministryně spravedlnosti velmi dobře. Ale ty signály přicházejí příliš pomalu. A tady platí jeden princip.
Ministr spravedlnosti odpovídá i za fungování Vězeňské služby. Počíná to generálním ředitelstvím, končí to jednotlivými věznicemi. Přečtěte si monitoring Českého helsinského výboru, poslední, který vyšel, kde jednu oblast po druhé podrobují po návštěvě deseti věznic, tuším, osmi až deseti, zhruba třetiny českých věznic, mám jich kolem 30, svému, myslím si, docela objektivnímu, je tam i pochvala, zkoumání. Není to opravdu dobrý obrázek. To, co se tam vytýká, je nedostatek zdravotnické péče, nedostatek odborných pracovníků, přeplněné věznice. Kapacita v současné době je přes 97 %. Pak se má pracovat s těmi odsouzenými. A samozřejmě, že ta možnost změnit tento neuspokojivý stav je právě prostřednictvím odšpuntování - dovolte mi trochu s nadsázkou říci - té trestní represe v tom smyslu, že udělám novely, které mně umožní, abych při opakovaném selhání alternativních sankcí neukládala příliš, nepřeměňovala některé tresty alternativní, to znamená nespojené s odnětím svobody na nepodmíněné tresty, abych daleko více využívala institutu podmíněného propuštění a abych jako ministr spravedlnosti zajistila jednotnost a předvídatelnost těchto institutů. To znamená, aby se podmíněné propuštění někde v Karlových Varech, a to dávám příklad, teď fakt nevím, jak tam přesně je, výrazně nelišilo to procento úspěšně vyřízených žádostí od toho, co se děje třeba v Opavě nebo v Ostravě. Bohužel tomu tak není. Této oblasti není věnována dostatečná pozornost.
A mně ale mrzí, protože nerada kritizuji někoho, kdo tady není, že tady není opět pan ministr Blažek, který by mi řekl: Ale, paní poslankyně Válková, ono to tak není. Tvrdím, že to tak je a mám na to tvrdá statistická data. A v této ekonomické situaci ještě v rámci konsolidačního balíčku připustí, aby mu jeho kolega, pan ministr Stanjura, uložil, že má redukovat počet odborných pracovníků ve věznicích? To už tomu opravdu nerozumím. Ráda bych slyšela od něj tady na místě, že to tak není, že to vyvrací, že tam bude dost lidí, kteří budou pracovat s těmi, kteří byli - věřím, z 90 % nebo z 95 % - po zásluze odsouzeni a vykonávají si tam trest. Ale to procento recidivy po propuštění je tak vysoké právě proto, že se tam s nimi dostatečně nepracuje.
A na obranu vězeňské služby - ani pracovat nemůže, protože tam není dostatek odborného personálu. A to jako ministr spravedlnosti kdybych měla dát všanc své křeslo, tak si dupnu na tu vězeňskou službu. Teď nechci říct, že vyměním ředitele, už bych postupovala asi jinak a podle správného právního předpisu a neříkám, že by současného pana generálního ředitele bylo potřeba vyměnit, ale rozhodně jsem ten, který nese politickou odpovědnost za stav současných českých věznic. To mu nikdo neodpáře. A on bude ten, který tady bude stát a bude muset poslouchat kritiku opoziční poslankyně a jeho výzvu a jeho otázku, proč jste s tím nic, pane ministře Blažku, neudělal? Nebo co jste udělal? A to se mi vůbec nelíbí. A v kontextu s tím, co jsem říkala, že nechal padnout trestní řád, že neprosadil reformu, která měla být tedy nějakou náhradou, nějakou náplastí, měla být určitým komplexem návrhů, jak novelizovat vybrané trestně procesní instituty, zrychlit trestní řízení, udělat ho spravedlivějším, rozdělit ty zvlášť závažné zločiny a procesní řízení o nich vedené od těch bagatelních. Tak bohužel nic takového se nestalo. Ani v médiích se nesetkávám - jenom občas - s nějakou připomínkou. A říkal to i tady pan poslanec Michálek, že se na tom pracuje. A jsme v polovině volebního období.
Takže využívám, doufám, že nezneužívám, ale využívám tohoto pultíku k tomu, že jako opoziční poslankyně říkám: Pane ministře Blažku, nemáte už moc času. Vím, o čem hovořím, a v oblasti spravedlnosti musíte zrychlit. Pokud nezrychlíte, nesplníte nejenom své programové prohlášení, ale zklamete i naději, kterou do vás jako do zkušeného pragmatického ministra spravedlnosti vkládali vaši voliči, a tím i důvěru do toho, že strana, která vás tedy nominovala a vlastně navrhla úspěšně na ministra spravedlnosti, je ta správná.
Nechci jít tak daleko, protože já se radši držím těch odbornějších témat. Nicméně si myslím, že na tomhle pomyslném smyslu slova si můžete zlámat vaz. V závorce, mně se to stalo jednou. Nepředložila jsem zákon o státním zastupitelství po roce, co jsem na něm pracovala. U nás ty podmínky byly dosti přísně nastavené. Vy už máte dva roky. Sice jsem tady zaslechla konečně ta novela tady je od pana poslance Michálka, to potvrzuji, jsem zpravodajkou, jenom ne úplně nejvýznamnější, nebo ne úplně klíčové změny, já je tam v rámci těch svých pozměňovacích návrhů uplatním. Ale to je novelička, to je novelička, to je novelka, to není žádná koncepční velká novela. Ale myslím si, že pro současnou dobu to státnímu zastupitelství jako fungování bude stačit, a do té jinak rozjitřené doby ještě dělat reformu státního zastupitelství, to asi by byl příliš velký krok. Já jsem to chtěla udělat, chtěla jsem zrušit vrchní státní zastupitelství. Chápu, že na to není vhodná chvíle.
A já asi skončím ten svůj projev právě ještě jednou připomínkou, a ta se týká tedy také problematiky Ministerstva spravedlnosti. Hrozně mě mrzelo, že ministr spravedlnosti připustil pragmaticky, i když dobře, stejně jako já, ví, že to je velmi riskantní cesta, aby se do konsolidačního balíčku dostalo i to - a dokonce tady pan poslanec Michálek, vaším prostřednictvím, paní předsedkyně, řekl, že platy soudců jsou - přitom mi vážně nadzdvihlo, adekvátní, no spíše více než adekvátní, tak to vůbec by neměl hodnotit, jakože může říkat cokoliv, ale měl by si uvědomit ty důsledky s tím spojené, to zpochybňuje výkon justice. Tak jestli to takhle je, dobře, tak ať to pan ministr Blažek řekne. Ať řekne, že prostě souhlasí s tím, aby ty platy soudců se zmrazily až snížily. Tam nebudu chodit do těch detailů, že vlastně se snižuje ta platová základna, ze které se potom vypočítává respektive ten koeficient z těch tří na 2,85. Prostě výsledek je, že budou mít méně, než bez toho zásahu a uspoříme zanedbatelnou částku. A samozřejmě se mě to dotklo jako někoho, kdo kdysi, před těmi lety, asi v roce 2014 s nimi udělal dohodu a dal jim čestné slovo - to jsem byla ještě naivní, že už se do toho sahat nebude. Takže se do toho sáhlo opakovaně, i když přímo odpovědnost za to nemám, mrzí mě to doteď, že jsem tenkrát tak hloupě to slovo svoje dala. A teď on připustí v rámci konsolidačního balíčku, že tedy se opravdu sáhne na platy soudcům, kteří samozřejmě logicky podají žalobu k Ústavnímu soudu, s rizikem, že to dopadne pro ně dobře.
Myslím s rizikem samozřejmě v uvozovkách. A bez uvozovek, s velkým rizikem pro nás pro všechny, že to dopadne pro ně dobře, protože výsledek bude, že budeme muset doplácet, tenkrát šlo skutečně o miliardy. Teď by to nebyly ty miliardy, protože by šlo o relativně krátkou dobu. Ale je otázka, kdy toto bude Ústavní soud řešit. Věřím, že velmi brzy. Takže ministr spravedlnosti, který toto připustí z pragmatických důvodů, nepřesvědčí svého kolegu ve vládě o tom, že je to cesta takzvaně do pekla. To je ministr, kterého bych se ráda tady zeptala, jestli si myslí, že si naši důvěru, že bude dělat nepopulární, ale nutné kroky a neohánět se tabulkou, že soudní funkcionář má více, předseda Nejvyššího soudu, než premiér, to je trošku populistický argument, protože justice je nezávislá právě proto, že není závislá na moci výkonné, respektive teď konkrétně moc zákonodárná zasahuje, byť zprostředkovaně do těch garancí, tak jestli by mi vysvětlil, proč tedy tu odvahu v sobě nenašel, i když to atraktivní není. Ministři musí dělat často nepopulární opatření.
Myslím, že pan ministr financí Stanjura by vám o tom mohl povídat. Takže já jsem se probrala některými tisky, které zvláště mě tíží a na nich jsem chtěla demonstrovat to, že pan ministr spravedlnosti Blažek, tomu musí zvonit v uších, to se omlouvám, že bohužel ale mu to nemůžu klást jako konkrétní otázky mu osobně, nevyužívá své kompetence a že nenaplňuje to očekávání, kdy já, když byl jmenovaný do té funkce, tak jsem si říkala dobře, to bude... sice je to koaliční ministr, není to náš ministr, ale v té oblasti spravedlnosti určitě využije té příležitosti a nějakou pomyslně rýhu do té oblasti legislativy, kterou má pod svou gescí, udělá a zanechá za sebou nějaké větší kodifikační dílo. Kéž by to bylo i menší, a kéž by některé věci opravdu pod jeho velením ten odbor legislativní připravil. A kéž by se soustředil více na řízení v oblasti vězeňství a na to, aby zajistil dostatek finančních prostředků pro fungování, které odpovídá evropským standardům.
Úplně na závěr vám řeknu jenom jak vypadá třeba taková interpelace a odpověď. Já si nemůžu stěžovat, já když pošlu písemnou interpelaci, což už tedy posílám, tak dostanu vždycky velmi obsáhlou odpověď Ministerstva spravedlnosti, se kterou jsem relativně spokojena, byť samozřejmě ten výsledek je vesměs, proč to nejde. Ale jsou tam rozebrány podrobné argumenty. Já jsem nicméně pochopitelně v některých věcech taková nepříjemná, když vidím například judikaturu, která je v zájmu těch nejzranitelnějších, jako například poskytování peněžité pomoci dětským obětem sexuálních napadení. A v této souvislosti jsem podala jednu interpelaci, bylo to... vteřinečku, 15. června 2023. Poskytování peněžité pomoci dětským obětem sexuálních napadení a pan ministr mi odpověděl hned 5. července 2023. Obsahem té mé interpelace bylo, že jsem odkázala, podle mého názoru, velmi nešťastnou novelizaci zákona o obětech trestných činů, která už neumožňuje, aby tu chybějící právní úpravu nahradilo judikaturní rozhodnutí, a to skutečně v minulosti tak bylo.
A tyto dětské oběti sexuálního napadení pro zhoršení své sociální... nebo takhle. Jako kompenzaci své zhoršené sociální situace, ke které velmi snadno může dojít a dochází v praxi, dostaly peněžitou pomoc. Říkám to teď svými slovy, mám to tady asi na čtyřech listech, ale nebudu zdržovat. Ale proč vám to říkám? Protože pan ministr mně tady napsal, když já jsem chtěla vědět, co k tomu udělá, jestli skutečně je připravený nějaký legislativní návrh, který by nevyhovující a nezdařenou novelizaci napravil. Tak odpověď pana ministra byla: Výklad, který časem beze změny právní úpravy zaujal Nejvyšší správní soud, který přiznával těmto obětem jakoukoliv škodu, pokud o ní bylo rozhodnuto soudem, a tak se odchyloval od začátku zamýšleného smyslu těchto ustanovení, na což reagovala vláda předložením návrhu, který následně byl tedy přijat, a to je ta nešťastná novela, kde jsem zdůraznili ryze procesní charakter tohoto ustanovení, tak samozřejmě, že i ta stávající úprava není neměnitelnou.
Může se o tom vést diskuse. I o účelu, o okruhu příjemců, to je zajisté legitimní. A samozřejmě probíhá jednání s vládní zmocněnkyní pro lidská práva, to je Klára Šimáčková Laurenčíková, kdy bylo dohodnuto, že toto téma bude dále projednáváno.
Pověřil svého náměstka, aby se se mnou spojil ve věci připravované novelizace. Samozřejmě novelizace nikde, téma se rozplynulo, někde se možná projednává. Já o tom nevím, asi dvakrát jsem na to upozorňovala. Nám zase nezbude než bez legislativního aparátu připravit návrh novely, který se ale obávám, pokud se za něj nepostaví právě pan ministr spravedlnosti Blažek na jednání vlády, jenom kvůli tomu - stejně jako to bylo u toho zrychlení opatrovnického řízení a ten sněmovní číslo 40 nebo u náhradního mateřství a budou odkazovat, že oni přece včas a lépe nežli my připraví novelu, která se tady potom projedná a schválí.
Tak, pane ministře, máte na to dva roky a já budu první, která bude konstruktivně spolupracovat jako opoziční poslankyně, vysvětlovat svým kolegyním a kolegům, proč je třeba zvednout ruku pro váš koaliční návrh, ať už se to bude týkat oblasti reformy trestního práva, uvolnění věznic, sjednocení určitého typu rozhodování nebo se to bude týkat problematiky náhradního mateřství, alias já říkám, nedovoleného obchodu s dětmi. Nebo jak jsem tady naposledy právě četla, té problematiky peněžité pomoci, která by měla překlenout tu tíživou situaci, do které dostává řada dětských obětí sexuálních trestných činů.
To jsou přece alarmující otázky, které bychom tady měli řešit. A vaše ministerstvo má ty kapacity a legislativu, která to může dělat. Pokud my to tady trošku amatérsky někdy na koleně - protože ta legislativní specializace, my to napíšeme sice ten návrh i právníci, a to vám potvrdí třeba předseda ústavně-právního výboru Radek Vondráček - ale pak potřebujeme ještě někoho - a samozřejmě si někoho takového seženeme - kdo nám to zkontroluje, opraví a vlastně dovede do té finální, komplexní, už i legislativně korektní podoby. Ale nemáme těch kapacit tolik, abychom kompenzovali činnost celého jednoho resortu.
Vy musíte určitě stanovit priority, všechno se zvládnout nedá. Já jsem, přiznám se, ztratila v tom, co je vaší prioritou. Rozhodně tedy to není oblast trestního práva, to už jsem pochopila, ale i jiné oblasti, o kterých tady hovořili kolegové - s výjimkou tedy té oblasti insolvencí, kde jsme ale spojili síly - tak pokulhávají. Čili byla bych ráda, kdybyste pochopil, proč teď zvednu ruku pro nedůvěru. Je to nedůvěra v poločase. Vím, stejně jako mnoho mých kolegyň a kolegů, že nakonec to s vysokou pravděpodobností ustojíte. Takže budiž to varováním a určitým mementem, že máte ještě dva roky času a řada věcí z té oblasti legislativní, které má v gesci Ministerstvo spravedlnosti, se zvládnout dá, ale měl byste se dostavovat na jednání ústavně-právního výboru, měl byste více sjednocovat aplikační praxi, měl byste se více stavět za ty, které řídíte i ty, které neřídíte, to znamená soudce. Protože právní úprava, která teď bude, byla schválená - a já doufám, že Senát ji ještě reviduje - tak nesvědčí o tom, že byste v tomto směru byl tím ideálním ministrem spravedlnosti. Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců ANO.)
