Mě trošku mrzí, že bude ty velmi kritické připomínky poslouchat paní ministryně obrany při veškerém respektu k ní. Tak přece jenom jako já nerozumím přesunům vojenských sil mimo třeba Evropskou unii i v rámci Evropské unie, tak asi ona nebude rozumět přesně některým argumentům, které budu říkat. A vůbec se nedivím, že pan ministr Blažek tady není. (Ministryně Černochová z místa: Je nemocen.) Opravdu se tomu vůbec nedivím, protože pan ministr Blažek by v případě, kdyby byl nemocný třeba, jak mně napovídá paní ministryně obrany, tak by určitě se mohl postarat o to, aby tento bod se dneska neprojednával. A já, milé kolegyně a milí kolegové, to neoddrmolím tak jako paní zpravodajka, při vší úctě k ní, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, aby tomu nikdo nerozuměl. Protože to je komplexní novela - mimochodem tady máme sněmovní tisk, který jsme až do druhého čtení projednali se souhlasem všech opatrovnických soudů v minulém období a je pod číslem 40 z roku 2021,čili jeden z prvních sněmovních tisků. 

Ale to samozřejmě se nemohlo projednat, protože tady vznikala nová komplexní rozvodová novela, a já si dovolím vám, stejně jako bylo v prvním čtení, kdy jsem bohužel nedostala žádnou odpověď věcnou na své dotazy, které jsem adresovala panu přítomnému, tehdy ministrovi Blažkovi i paní zpravodajce. Nedostala jsem odpovědi, ale možná že je dostanu dneska. Je druhé čtení, takže já vás seznámím s tím, jak - a tady pozor, to není jedna opatrovnická soudkyně, to není jeden opatrovnický soudce, to není část opatrovnických soudců. To jsou připomínky, které třeba byly tlumočeny vůči jednotlivým pozměňovacím návrhům i vůči komplexní novele jako takové v rámci jednání ústavně-právního výboru, v září, na podvýboru pro justici, v listopadu. Prezentovali je jako například zástupci Kolegia předsedů krajských soudů. Čili ty připomínky - kdy jindy než teď a právě tady na tomto místě - by neměly zaznít. S ohledem na to, že se jedná o zásadní připomínky, a moje vlastní připomínky, které jsem prezentovala na ústavně-právním výboru a které také si můžete, myslím, přehrát nebo přečíst v záznamu z prvního čtení, nebylo na ně reagováno a nebudu plýtvat vaším drahocenným časem tím, abych je tady opakovala, tak budu číst a budu vás seznamovat jenom s těmi připomínkami, s kterými jste se jako nečlenové ústavně-právního výboru seznámit nemohli a které z celkem pochopitelných důvodů tady paní zpravodajka, která je jednou z klíčových předkladatelů této novely, podílela se na ní - a hlavně jednoho pozměňovacího návrhu, který je více než kontroverzní, více než kontroverzní, řekněme, heslo dovolání, zúžení jeho přípustnosti, zpřísnění podmínek, zrušení povinnosti zdůvodnit alespoň stručně zamítnutí dovolání, tak pochopitelně s těmi připomínkami vás neseznámila. Já nicméně s těmi připomínkami souhlasím.

Takže opakovaně se někteří soudci, kteří mají agendu opatrovnictví, buď v rámci specializovaných senátů na úrovni krajských soudů nebo městských soudů, vyjadřovali a říkali, že v zásadě, a to asi potvrdí i paní zpravodajka, nejsou proti reformě, říkejme jí komplexní rozvodová reforma, pokud bude rozumná, pokud opravdu dojde k urychlení rozvodového řízení a zjednodušení. A v tomto směru s nimi souhlasím. Reformy je třeba, máme rozvodové řízení zbytečně dlouhé a určitě by bylo namístě jí (jej) reformovat. Znovu připomínám, teď už asi zbytečně, že tady je sněmovní tisk číslo 40, na kterém byla v minulém volebním období naprostá shoda.

Takže já třeba začnu tím, že budu tlumočit obavu předsedů a předsedkyň, které jí vyjádřili na našem jednání podvýboru pro justice 4. listopadu 2024. No, paní ministryně obrany, já chápu, že to není právě ve vašem portfoliu, takže vás to asi nezajímá, co říkali ústy paní předsedkyně Krajského soudu v Plzni příslušní soudci, předsedové krajských soudů. Takže vás si dovoluji upozornit, že oni říkali a oni jasně konstatovali, že s touto reformou obecně by neměli problém za předpokladu, kdyby byla po stránce legislativní i věcně dopracovaná tak, aby to nekomplikovalo opatrovnické řízení. Konkrétní připomínky zazněly a jsou zaznamenány.

Já si dovolím vám teď znovu přečíst například - ne shrnutí připomínek, které dělal Městský soud v Praze a které víceméně se staly i součástí obsahově těch připomínek, které tam byly tlumočeny 5. listopadu, které vlastně se stále opakují, ale stručnější vyjádření, které je, myslím, výstižnější, než abych ho tady komentovala nějak příliš.

Čili za prvé se setrvává na kritice (v?) kvalitě jazykového zpracování, upozorňuje se na gramatické nedostatky - nebudu je tady číst, je to na dvě stránky - nebyly odstraněny. Z hlediska věcného soudci setrvávají na stanovisku, že změnu týkající se rozvodu manželství, respektive spojení řízení o tomto s řízením o úpravě poměrů ke společnému nezletilému dítěti manželů pro dobu po rozvodu - a teď cituji příslušné ustanovení - nepovažuji za správnou, a to zejména v případě rozvodů sporných. Takováto právní úprava již v minulosti existovala a byla dle našeho názoru zcela správně nahrazena právní úpravou stávající s odůvodněním zvýšení ochrany dítěte v souvislosti s rozvodem. A v tomto ohledu upozorňuji, že jistě existují i opatrovničtí soudci, kteří právě souhlasili a podporovali komplexní reformu, která je obsažena v našem sněmovním tisku číslo 40, a byli by i pro to, aby se udělala jiná reforma, ale ne taková, jakou tady máme teď na stole.

Jak již bylo uvedeno, rozdělení rozvodového a opatrovnického řízení má své opodstatnění, ať již z důvodu rozdílnosti zásad je ovládajících, projednací versus vyšetřovací, či participačních práv dítěte na řízení, které bude prostřednictvím listin v řízeních mu doručovaných seznámeno nejen se skutečnostmi jej se bezprostředně týkajících, ale nadbytečně, též s informacemi z manželského soužití jeho rodičů. Vynechám další připomínky - navrhovaná právní úprava se prezentuje, to považuji za důležité, protože to tam opakovaně zaznívalo, a mně opravdu, ani zpravodajko, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, nejde o to, abych říkala, že naše reforma rozvodového řízení, sněmovní tisk číslo 40, je o mnoho lepší, jednodušší, přehlednější, akceptovatelnější. Mně jde o to, aby nedošlo k tomu, na co upozorňuje řada opatrovnických soudců, a totiž, že vaše právní úprava, váš návrh se sice prezentuje zájmem na dosažení zrychlení procesu rozvodu manželství a úpravy poměrů nezletilého dítěte pro dobu po (rozvodu), faktem ale je, že zrychlení řízení o rozvod manželství by prospěla v prvé řadě možnost rozhodnout o tomto případě v takzvaném smluveném rozvodu manželství bez jednání, obzvláště za situace, kdy navrhované znění § 389 pro tento případ připouští upuštění od výslechu účastníků. V takovém případě však jednání v řízení o rozvod smluveného manželství zcela postrádá opodstatnění, není-li nařízeno za účelem nákladného setkání právních zástupců rozvádějících se manželů před soudem.

Pokud jde o zastoupení dítěte kolizním opatrovníkem, budu o tom ještě hovořit ve svém pozměňovacím návrhu, který jsem podala, protože jsem upozornila už v rámci prvého čtení, že se budu snažit, protože vím - a je to demokratické, v právním státě jistě správně, že kdo zvítězí a má většinu, tak rozhoduje - a protože vím, že nás zase přehlasujete, tak jsem říkala, že se pokusím alespoň zachránit to, co se dá svými pozměňovacími návrhy, ty jsem také předložila. A tady reaguji na zastoupení dítěte kolizním opatrovníkem (v) řízení o úpravě jeho poměrů, kdy jsem dostala připomínek strašně moc, z městského soudu, z krajského soudu, kdy vlastně vracíme do hry takzvaného kolizního opatrovníka - my tomu říkáme opatrovník správně tím termínem, zákonem, ale všichni ví, kdo to je kolizní opatrovník - který podle navrhované úpravy vlastně by vypadl, ledaže by soud došel k závěru, že opatrovníka jmenuje, je-li zapotřebí k ochraně zájmů nezletilého - už vidíme, jak to budou opatrovnické soudy zkoumat, anebo když samo dítě o to požádáno.

Tak to také se mně zdá opravdu velmi zvláštní a výjimečný případ, že by samo dítě o to žádalo. Čili vracíme tu úpravu do té původní. Je to pozměňovací návrh, který jsme zpracovali spolu s panem poslancem Alešem Juchelkou, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo.

Potom pokud jde o prozatímní úpravu poměrů, to je § 465a až § 465i, zákon zvláštního řízení soudního. Samu myšlenku speciální úpravy, píší tady soudci, předběžného opatření vydávaného v řízeních ve věcech péče o nezletilé, považujeme nadále za přínosnou v tom směru, že k návrhu umožňuje předběžně upravit péči a výživné až po provedeném jednání, kdy budou pro rozhodnutí k dispozici důkladnější zjištění.

Přínosné je pak i pravidlo obsažené v § 465d odst. 2, týkající se opakovaných nedůvodných návrhů na vydání tohoto prozatímního rozhodnutí, když toto pravidlo v ostře konfliktních řízeních umožní rychlejší postup soudu.

Čili vidíte, že to jsem uvedla úmyslně jako příklad toho, že jsou opatrovnické soudy konstruktivně schopny ocenit zrychlení nebo zjednodušení toho opatrovnického řízení, když to je v zájmu dítěte.

Pak bych mohla uvést ještě další případy, i když třeba jsou zde připomínky k § 502 odst. 5, kdy zákonodárce by si měl ujasnit, zda má soud o nařízení výkonu rozhodnutí rozhodnout bezodkladně, či do dvou měsíců. Mezní dvouměsíční lhůtu za bezodkladné rozhodnutí považovat rozhodně nelze, ač z navrženého znění se takový výklad podává.

V podstatě ten velký nedostatek tohoto návrhu, navrhované právní úpravy je, že umožňuje vícerý výklad. Na to jsem se právě ptala už v rámci prvního čtení, jak to budete, paní zpravodajko, vykládat? Mě by tedy skutečně to zajímalo, jestli mezní dvouměsíční lhůta za bezodkladné rozhodnutí, jestli to je opravdu mezní a jestli tam ty dva měsíce podle vás hrají roli, nehrají roli, a jestli tedy vychází to znění, které navrhujete, nebo jestli se dá to znění, které se navrhuje, takto vyložit.

Upozorním ještě... Nebo náklady. ty já sama nepovažuju za tak klíčové.

Možná že ještě jedno ustanovení je třeba zmínit. V praxi může vyvolat při navrhované koncepci péče obou rodičů problémy navrhované znění ustanovení § 768 odst. 2 věta druhá - pracující se nahrazuje slovem pečuje-li, lze předpokládat, že dle navrhované úpravy budou o dítě pečovat oba rodiče, byť u jednoho z nich může být péče stanovena ve velmi nízkém rozsahu. To by bylo možná dobré, paní zpravodajko, tady ještě jednou vysvětlit, protože v tom prvním čtení jsem byla odkázána na druhé čtení, kdy bude dostatek prostoru pro to, dovysvětlit a zdůvodnit navrhovanou právní úpravu a tím odstranit třeba i pochybnosti, jak jste viděla, zrovna těch konstruktivních, vstřícných soudců, kteří jenom si nevědí rady, jak to navrhované znění vyložit.

Myslím si, že z hlediska... Nebudu číst už ani repliku třeba městského soudu, který se tady k tomu vyjadřuje. Dostali jste ji, máte ji k dispozici. Vůbec nic se nezměnilo, žádný pozměňovací návrh v tomto směru nezlepšil tu situaci a zůstává stále sporné třeba znění § 469 odst. 4, které, představuje zásadní změnu a její přínos je přinejmenším diskutabilní s ohledem na skutečnost, že nelze předjímat, jak se řízení původně zahájené ve vzájemné shodě rodičů vyvine. Je třeba minimálně klást důraz na jednoznačnou právní úpravu. Doporučuji vám i změnu. Soud však dítěti opatrovníka podle odst. 1 jmenuje, jestliže by mohlo dojí ke střetu zájmů. Já jsem to ošetřila jinak tím pozměňovacím návrhem. Ale chci tím říci, že mě trošku zklamalo, a jsem velmi věcná, že jste nereagovali na tyto připomínky vůbec, jako kdybyste je nedostali. Aspoň já jsem z toho měla ten velmi výrazný pocit.

Mám tady samozřejmě připomínky potom ještě k tomu zásadnímu pozměňovacímu návrhu, který jste tam vložili, a já vám hned teď řeknu, kdy tam byl vložen. Je to návrh dovolání, který byl vložen 10. října do systému, kdy já bych řekla, že jde opravdu o přílepek věcně, byť takový, že bych asi nežalovala, nepodávala tedy stížnost k Ústavnímu soudu, jako to bylo v případě střetu zájmů, protože tam můstek je. Tímto pozměňovacím návrhem by se vlastně umožnilo, aby se mohlo v opatrovnickém řízení dovolání podávat. Takže řekněme při (se?) zamhouřenýma oběma očima, při znalosti praktik, které jsou v této Sněmovně, tak si myslím, že ještě by to prošlo, že to tedy přílepek není. Ale je to něco, co se, a také jsme k tomu dospěli v ústavně-právním jednání (výboru?) při projednávání toho pozměňovacího návrhu, nejenom snese, ale zaslouží si označení reformy. Jde o reformu dovolání, jde o úplně jiný princip, kterým se vypořádává soud, Nejvyšší soud, s dovoláním, a cenu, kterou za to zaplatí, je, že se bude takto vypořádávat i s dovoláním v opatrovnických řízeních.

Já vám to říkám proto takhle, abyste tomu rozuměli, že v tom, jak to tady přednesla paní zpravodajka, paní poslankyně Decroix, tak samozřejmě to řekla správně po té věcné stránce jako zpravodajka a i jako autorka toho pozměňovacího návrhu, ale obávám se, že dosti nesrozumitelně. Takže já se vám pokusím teď vysvětlit, o co tam vlastně jde. Nejdříve spatra svými vlastními slovy a pak přečtu některá vyjádření.

Nejde tam o nic více a o nic méně, než že Nejvyšší soud může odmítnout dovolání prakticky vždycky, pokud to nebude důležité, významné a potřebné z hlediska sjednocení judikatury a naplní to ta příslušná dovolací... a nenaplní to ty důvody, které jsou uvedeny v občanském soudním řádu a které stanoví, v jakých případech je přípustné dovolání a v jakých nikoliv. A když to zamítne, tak to nebude muset ani zdůvodňovat, jenom odkáže na příslušný paragraf, příslušný odstavec a příslušné písmenko.

To je obrovská změna, to už jsme potom si přiznali i na ústavně-právním výboru, i proto jsme to také přerušili, což jsem byla velmi ráda, protože jsem měla možnost svolat podvýbor pro justici, kam jsem si pozvala skutečně reprezentativní zastoupení justice včetně České advokátní komory, včetně zástupce Ústavního soudu, zúčastnil se toho přímo pan předseda Ústavního soudu doktor Baxa, včetně zástupců některých významných advokátních kanceláří. A aniž bych parafrázovala nepřesně jejich výhrady, tak já je tady přečtu, abyste si všichni mohli dobře promyslet, jestli pro takovou reformu zvednete ruku, či nikoliv. Já si totiž myslím, že tento pozměňovací návrh je neústavní, je protiústavní, skončí u Ústavního soudu, protože neumožní těm účastníkům, když nebude vůbec zdůvodněno to zamítnutí, a i tady se snažím o to, protože vím, že nemáme tolik hlasů, abych aspoň tento stav opravila, a opravila ho způsobem, který je jediný možný, čili svým pozměňovacím návrhem, kterým vracím do hry alespoň stručné odůvodnění.

Představte si, že Nejvyšší soud - já teď mluvím trošku jako ke studentům a omlouvám se všem právníkům, kteří to vědí - má dvě kolegia, trestní kolegium a civilní kolegium, a ta rozhodují o dovolání. Trestní kolegium musí minimálně stručně zdůvodnit, když zamítá dovolání. Civilní kolegium podle tohoto návrhu by to vůbec nemuselo dělat. Tak to už je jenom z hlediska systémového pod jednou institucí velmi zvláštní. A zeptejte se soudců z trestního kolegia, co si o tom myslí. To je řečnická otázka.

A pokud jde tedy o tu věcnou stránku a proč si myslím, že to je neústavní návrh pozměňovací. Samozřejmě těžko říkat předem - a ani já nemám nějakou kouli, abych věděla, jak to dopadne u Ústavního soudu, ale vsadím se s každým v tomto sále, že určitě ústavní stížnost bude podána. Pochybuju, že by se nenašel jeden advokát, který by toho nevyužil. A obávám se - a obávám se opět kvůli zpochybňování našich zákonodárných... Koneckonců víte, že jsem úplně marně apelovala, když se měnily platy soudců, a říkala jsem - nedělejte to, u soudců to neprojde, bude to neústavní, protiústavní. Květnový nález - budeme o tom za chvilku hovořit - zrušil tuhle partii. Už taky mám trochu zkušenosti, tak dovedu dohlédnout ta rizika. Neříkám, že tady to vím samozřejmě, ale tenkrát jsem si byla ne téměř jistá, ale na 90 % jistá, že to takhle dopadne. A pak jste to nechali úplně volně plynout... Ale já k tomu vystoupím, až budeme ten příští návrh projednávat, teď jsme v časové nouzi a ještě nás budete tlačit, abychom něco zrychlovali, což pochybuju, že se podaří, protože jste měli na to času dost.

Vrátím se k tomuto tisku. Co říkala třeba Česká advokátní komora, která zpočátku relativně měla stanovisko, že snad by se to nějak dalo. Tak připomínky vám přečtu, protože znám kolegy, a možná že by měli potom pocit, že jsem si vybrala jenom ty nejkritičtější partie. Takže připomínky...

Ale já teda teď přeruším, protože bych byla ráda, kdyby zpravodajka anebo ministryně byly přítomny za stolkem aspoň tedy. Já vím, že to je nudné možná a že jsem možná věcně hodně kritická, ale na druhé straně si myslím, že to je chyba pana ministra spravedlnosti, že se nepostaral o to, aby tady mohl být přítomen, protože já být ministryní obrany a poslouchat věcné připomínky, které dává Česká advokátní komora za Ústavní soud, za advokátní kanceláře, no, tak já bych se asi taky minimálně nudila a úplně chápu, že tady paní ministryně není. Čili, pane místopředsedo, já poprosím o přerušení do okamžiku, než se dostaví příslušný ministr.

Dobře, tak jestli je to jenom biologická pauza, to chápu, obzvlášť jako žena to chápu a samozřejmě budu hovořit až poté, co se dostaví, protože si myslím, že by si to měla paní ministryně všechno poslechnout, já jí to potom můžu i předat, protože ona bude potom tlumočit, co jsem tady říkala, panu ministrovi Blažkovi. A myslím si, že ten stenozápis nikdy se nečte dobře, aspoň mně se dobře nečte, takže ho chci toho ušetřit a nebudu zase tady povídat nějaké...

Kdybyste byl tak laskav, tak bych byla ráda, protože jinak tady budu číst... Já teda můžu přečíst něco...

Já teda mezitím budu mluvit...

Není to úplně problém, jsme zvyklí o jednom paragrafu přednášet tři hodiny. Já tady zatím můžu udělat takový přehled pro kolegyně a kolegy, který možná by tady jinak zaniknul, já se ke každému tomu návrhu potom přihlásím.

Já jsem se snažila zlepšit se svými kolegy spoluautory ten předložený návrh s tím, že tam jednak zavádíme nesporný rozvod, který by usnadnil v případech dětí, které jsou buď zletilé už, nebo vůbec neexistují, to manželství rozvést před notářem, když to řeknu velmi, velmi zjednodušeně, za určitých podmínek. Pak to dovolání tedy, kde vracím zpátky aspoň stručné zdůvodnění, stejně jako je to v § 265 i) trestního řádu. Pak samozřejmě je tady návrh můj pozměňovací, kde se mění účinnost. Pak navracíme opatrovníka, takzvaného kolizního opatrovníka, do hry. No, myslím si, že to jsou takové ty SOS návrhy.

Jinak jeden z těch návrhů si osvojil ústavně-právní výbor k mému příjemnému překvapení, který jsem tam podávala a který se v podstatě týkal také zlepšení té situace pro opatrovnické soudce, aby měli jistotu, a pro ty děti, v případě, že se dohodnou manželé, tak aby mohl určit výživné ten soudce, což tam nebylo. Takže to jsou všechno věci, které si myslím, že posunuly určitým způsobem tu navrhovanou právní úpravu a že pro ně můžeme zvednout ruku. Pokud ani pro tyto návrhy pozměňovací ruku nezvednete a schválíte si to v tom původním znění, včetně toho pozměňovacího návrhu, který zavádí tedy ex lege možnost zamítnout ten návrh, když to není nutné, zamítnout to dovolání, když to není nutné ke sjednocení judikatury a tak, jak jsem o tom hovořila, ale opakování matka moudrosti, nezdůvodnit ani to zamítnutí, no tak to už je vaše odpovědnost a já budu se zájmem sledovat, jak si s tím opatrovničtí soudci poradí.

I kvůli tomu, protože předvídám, jak to asi dopadne ve třetím čtení, tak jsem navrhla, aby se účinnost posunula alespoň. Původně to mělo 1. ledna 2025 - nesmysl. Absolutní nesmysl. Pak paní zpravodajka dala 1. 7. 2025 - podle mě malý nesmysl. Nestačily by. 1. ledna 2026 - nedá se nic dělat, budou se muset přizpůsobit. Máme tady znění, které pokud bude schválené, nabyde účinnosti a budou mít rok soudy na to, aby všechno připravily. A to zase musím říci, že soudy, když jsou donuceny i úpravou, která se třeba minimálně části z nich nelíbí, tak přesto to udělají. To znamená, v rámci svých možností ten systém potom - nebudu tady malovat nějaké dramatické zhroucení systému - určitě bude fungovat. Jestli to bude ve prospěch dětí. Já si myslím, že ne, hlavně kdyby prošlo to dovolání v té podobě, v jaké je, protože tam samozřejmě předvídám spíš horší scénář. Ale zase - je to na vás, na Sněmovně, jsme demokraticky zvolení poslanci a poslankyně.

Ale já už tady začínám, pane místopředsedo, hovořit o svém mandátu a ústavně-právních mantinelech, protože čekám pořád... (Ministryně Černochová mezitím přišla do sálu a teď se přihlásila, že je zde.) A výborně, takže já začnu. Paní ministryně jenom, já jsem čekala kvůli tomu, že bych byla ráda, abyste si poslechla autentické znění připomínek České advokátní komory, které tady přečtu, které jsem dostala doručené a které jsme projednali na podvýboru pro justici. Je to i nazváno Připomínky k pozměňovacímu návrhu poslankyně Evy Decroix, k vládnímu návrhu, kterým se mění zákon číslo 89/2012, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, náš tisk 728. A zdůraznila jsem, že znám své kolegy a kolegyně advokáty, a možná že by mně měli za zlé, kdybych to jenom parafrázovala. Čili já vám přečtu ty jejich připomínky. A sami si z toho dovoďte závěr, jestli Česká advokátní komora, která sdružuje advokáty, a musím říci, že i když se mi nelíbí někdy jejich stanoviska, třeba vůči advokátním úschovám to nebylo ze začátku úplně to, co jsem očekávala, a posunuli jsme se a trvalo to dost dlouho, ale díky pozměňovacím návrhům nakonec, s kterými potom souhlasil i pan ministr Blažek, jsme se posunuli myslím k bodu, který je velmi dobrý a bude i hlavně pro ty, kteří budou dávat advokátní úschovy, přínosný. Tak vždycky je dobré vědět, že je advokáti respektují, většina z nich. 

K bodům 1 a 2, respektive přeskočím teď zbytečnosti a půjdu jenom... Jádro navrhované úpravy, říká Česká advokátní komora, spočívá - slovy důvodové zprávy - v rozšíření okruhu případů, kdy je možné podat dovolání, a dále v obrácení samotné koncepce přípustnosti dovolání. Hovoříme tedy o tom pozměňovacím návrhu dovolání.

Pokud jde o rozšíření možností podat dovolání, přináší pozměňovací návrh oproti stávající úpravě možnost podat dovolání proti rozhodnutím, výrokům o náhradě nákladů řízení, proti rozhodnutím v rodinněprávních věcech, ve věcech upravených zákonem o registrovaném partnerství a v bagatelních věcech. Tyto změny lze hodnotit kladně, byť u rodinněprávních věcí lze předpokládat, že bude potřeba na Nejvyšším soudu vytvořit nový soudní aparát věnující se záležitostem rodinného práva. Tak s tím nejenže bych neměla problém, naopak bych to velmi vítala. To říkám už já.

Dále cituji: Rovněž nelze přehlédnout i to, že tato úprava povede k prodloužení řízení - to je to, co říkám já, to největší riziko také - což v rodinných sporech nemusí být v zájmu dítěte. Obecně však možnost podání dovolání v rodinných věcech převažuje nad negativy takovéto změny.

Druhým stěžejním bodem pozměňovacího návrhu je obrácení koncepce přípustnosti dovolání, kdy dovolání by nemělo být přípustné ex lege. Čili to obrácení teď je. Nejvyšší soud je musí svým rozhodnutím připustit. Čili teď, když to splníte, tak musí být, a teď je bude muset výslovně svým rozhodnutím připustit. Přičemž přípustnost vysloví jen tehdy, vyžaduje-li to potřeba sjednocení judikatury soudů v otázkách zákonem vymezených. To je ten navrhovaný § 237 odst. 2. Důvodem navrhované změny je potřeba umožnit Nejvyššímu soudu selekci nápadů tak, aby mohl zvládnout vysoký nápad věcí, což je i v té důvodové zprávě, byť se velmi kritizovalo, a uslyšíte to za chvíli ještě, nedostatek těch podkladových údajů a statistik, které by ta tvrzení dokládala a objektivizovala.

Vracím se k citaci: Návrh se tak vrací ke koncepci vyjádřené v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ ve znění, které platilo do 31. 12. 2012 - a my právníci víme, které platilo - kdy toto ustanovení bylo zrušeno nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, spisová značka plénum Ústavního soudu 29/11. Podle tehdejší úpravy Nejvyšší soud připustil dovolání, jen pokud dospěl k závěru, že posuzovaná věc je zásadního právního významu. Podle předloženého návrhu pak Nejvyšší soud také nejdříve zváží význam posuzované věci, neboť dovolání připustí jen, dospěje-li k závěru, že judikaturu v dané věci je třeba sjednotit. To je předložená otázka. Je zásadní pro rozhodování soudu.

Ústavní soud v citovaném zrušovacím nálezu zdůraznil, že pravidla přístupu k vyšším soudním instancím musí být formulována co nejurčitěji tak, aby byla co nejjasněji seznatelná pro jednotlivé osoby. Proto konstrukcí přípustností dovolání vyžadující, aby před odmítnutím dovolání byl proveden jeho věcný přezkum, nelze, a to z ústavních důvodů, regulovat nápad, o nichž má být rozhodováno samotným Nejvyšším soudem. To jsou body 53 a 54 citovaného nálezu.

Ústavní soud také posuzoval, zda uvedená úprava je pro její adresy dostatečně předvídatelná, což by bylo zajištěno nerozpornou judikaturou Nejvyššího soudu, který aplikuje. Na základě empirických dat, která si však opatřil, ukazovala se nejednotnost judikatury Nejvyššího soudu k řešení otázky, na níž přípustnost dovolání závisela. Zásadní právní význam, judikaturní přesah. A proto dospěl Ústavní soud k závěru, že tehdejší § 237 odst. 1 písmenko c) OSŘ byl neurčitou právní normou, která nepředstavuje v možnostech obecné justice - a to je teď to nejdůležitější, milé kolegyně a milí kolegové, je to jeden z principů právního státu - předvídatelné právo, a je tak v rozporu s požadavky principu právního státu. Úprava přípustnosti dovolání je, jak bylo řečeno výše, prakticky stejná jako v bývalém § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ.

Jako důvod pro její přijetí je uvedeno odbřemenění Nejvyššího soudu tak, aby mohl plnit svou funkci sjednocovatele judikatury zásadně ve všech oblastech civilního práva s tím, že se dovolání otevírá i pro věci rodinného práva. Česká advokátní komora píše: Máme za to, že v rámci důvodové zprávy bude proto zapotřebí se vypořádat s argumentací Ústavního soudu v citovaném nálezu, především pokud jde o poukaz na tehdejší absenci nerozporné judikatury Nejvyššího soudu.

A já se tedy znovu ptám v rámci druhého čtení, na které jsem byla odkázána, jestli tedy mě paní zpravodajka, paní poslankyně Decroix tady na mikrofon v rámci druhého čtení ještě před třetím čtením dovede - a asi ano, a já se na to těším - vysvětlit, jak se tedy vypořádala s tou absencí nerozporné judikatury Nejvyššího soudu.

Návrh přitom počítá s výraznějšími omezujícími změnami přípustnosti dovolání oproti situaci do 31. 12. 2012, neboť a) Nejvyšší soud bude rozhodovat o připuštění nebo nepřipuštění dovolání - to je § 237 odst. 1 navrhované úpravy; b) pro přípustnost je nezbytná potřeba sjednocení judikatury soudů - § 237 odst. 2 navrhované nové úpravy; c) je možné odmítnutí dovolání bez uvedení důvodu - § 243c odst. 4 OSŘ. O novele tedy.

Právě odmítnutí přípustnosti dovolání bez byť stručného odůvodnění - proto to vracím svým pozměňovacím návrhem - považujeme pro budoucí praxi za velmi problematické a přikláněli bychom se k možnosti alespoň stručného odůvodnění obsahujícího odkazy na prejudikaturu. Jako pravděpodobný postup se jinak jeví to, že neúspěšní dovolatelé se budou obracet se stížnostmi na Ústavní soud, neboť jim nebudou zřejmé ani rámcové důvody, proč se Nejvyšší soud odmítl jejich dovoláním zabývat. To je prostě... Já už to slyším teď.

Paní zpravodajko, paní kolegyně, milá paní poslankyně Decroix, vy to neslyšíte, že řada advokátů už teď zpochybňuje tu potenciálně budoucí právní úpravu? (Předsedající: Mým prostřednictvím.) Budeme zase čekat na Ústavní soud? Jdu k věci.

Pozměňovací návrh rovněž opomíjí judikaturu Ústavního soudu, ze které plyne, že přípustnost dovolání zakládá i rozpor s nálezy Ústavního soudu, rozsudky ESLP nebo SDEU, což tady zase jsou citace ústavních nálezů, nebudu vás zdržovat. Když už se má zákon měnit, doporučujeme jej o toto doplnit, jinak hrozí riziko, že Nejvyšší soud bude argumentovat novelou, která se stane účinnou po citované judikatuře Ústavního soudu, a tedy derogací jejich závěrů.

K bodu 4 - odstavec druhý navrhovaného § 240a je nejasný. Takže vy navrhujete pro Advokátní komoru nejasné ustanovení. Je-li dovolání přípustné i proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž tento soud zruší rozhodnutí soudu první instance a věc vrací, postupuje věcnému příslušnému soudu nebo řízení zastaví, činí tak proto, že nejsou dány zákonné důvody pro uvedený postup. Text, podle něhož lze v těchto případech dovolání podat pouze z důvodů, že k rozhodnutí soudu prvního stupně nebyly dány zákonné důvody, nic k důvodům pro podání dovolání nedodává.

Není také jasné, jak má soud, jemuž byla věc vrácena nebo postoupena, postupovat, je-li dovolání podáno. Má tedy řízení přerušit a počkat na výslech dovolacího řízení, nebo má jednat, jakmile mu věc doputuje? Pokud bude jednat a dovolací soud v průběhu této doby dovolání připustí a ve věci rozhodne, co se bude s řízením u soudu prvního stupně dít? Je chvályhodné, že navrhovaná právní úprava se snaží omezit soudní ping-pong, ale je třeba vyřešit i uvedené otázky, popřípadě zvolit řešení jiné, které tyto otázky otevírat nebude. To jenom cituji stanovisko České advokátní komory. To jsme slyšeli ve zkrácené podobě - já ho mám tady písemně - právě na projednání podvýboru pro justici. O tom jsem hovořila na ústavně-právním výboru a žádný takový pozměňovací návrh s výjimkou toho mého, který vrací alespoň stručné zdůvodnění, podán nebyl. Proč?

K bodu 10. Podle § 243c odst. 4 může být usnesení o odmítnutí dovolání nebo o zastavení dovolacího řízení odůvodněno pouze odkazem na ustanovení zákona, podle nichž bylo rozhodnuto. Důvodová zpráva k tomu říká jen tolik, že jde o kruciální bod navrhované úpravy umožňující Nejvyššímu soudu selekci či filtraci nápadů, neboť jinak by Nejvyšší soud nemohl zvládat vysoký nápad věcí. Má jít o přístup, který volí i právní řády mnoha evropských zemí. Odůvodnění odmítnutí dovolání jen na odkaz na příslušné ustanovení zákona je pochopitelné a patrně bez problémů v případech, kdy jde o nepřípustnost podle § 238. Tam jsou důvody pro odmítnutí jasně dány a rozhodnutím se dovolání odmítá, je přezkoumatelné.

Problematické je však navrhované řešení ve vztahu k úpravě o vyslovení nepřípustnosti na základě úvahy dovolacího soudu, jak je právě navrhováno v tom § 237 odst. 2, na který tady i paní zpravodajka správně upozornila. Je to kruciální ustanovení. Jak bylo řečeno v připomínce k bodu 1, dovolatel nemůže předvídat, zda Nejvyšší soud dospěje k závěru, že věc, kterou mu dovolatel předkládá, je věcí nezbytnou ke sjednocení judikatury. Je-li dovolání odmítnuto, nedozví se z odůvodnění nic, neboť v něm bude jen odkaz na ustanovení OSŘ, které úvahu Nejvyššího soudu o přípustnosti dovolání umožňuje. Přitom požadavek odůvodnění rozhodnutí v případech, kdy je dovolání odmítnuto, je podle Ústavního soudu jedním z požadavků zabezpečujících naplnění principu spravedlivého procesu, na němž stojí právní stát. Teď tady jsou vyjmenované ty nálezy, hlavně ten jeden nález, kde Ústavní soud zdůrazňuje právo dovolatele na spravedlivý proces a vyvozuje tam určité závěry.

Já vás opravdu nechci zdržovat, ale tohle jsme všechno podrobně opakovaně probírali. Takže závěr. Česká advokátní komora, poslední její věta. Z hlediska právní jistoty a předvídatelnosti navrhované úpravy by bylo třeba, aby navrhovaný text alespoň přesněji vymezil případy, kdy k odůvodnění dovolání bude stačit jen odkaz na příslušnou právní úpravu s tím, že v ostatních případech bude třeba alespoň stručné odůvodnění, tedy s poukazem na prijudikaturu Nejvyššího soudu nebo nálezy Ústavního soudu. Upozorňuji, že jsem včera dala takovýto pozměňovací návrh, protože jsem stále čekala, že se toho ujme tedy nějaká poslankyně nebo poslanec - protože nechci být teď adresná - z koalice, ale už jsem nemohla čekat déle, protože tedy to stručné zdůvodnění tam je. Přihlásím se k tomu pod číslem 5542, protože jinak ta neústavnost podle mě tam bude velká.

Navážu tím, co bych právě byla ráda, kdyby paní ministryně obrany potom tlumočila ještě jednou panu ministru spravedlnosti, který dostal včas upozornění - jehož část tedy tady přečtu - předsedy Ústavního soudu, z čehož si dovozuji, že opravdu pravděpodobnost, že by tato část této novely mohla být zrušena, pokud bude podána ústavní stížnost, není úplně nízká. Posuďte sami. Dovozuji, že ta pravděpodobnost není nízká. Budu opatrná, protože samozřejmě Ústavní soud je soud, který nás někdy také překvapuje svými rozhodnutími. Ale poslechněme si, jaké stanovisko k tomu zaujímá předseda Ústavního soudu.

Závěrem končí tím, že věří, že všechny ty skutečnosti vezmeme v úvahu. Takže on se na vás obrátil, reaguje na dopis, kterým, pane ministře spravedlnosti - teď chci říct, prostřednictvím paní ministryně obrany - jste Ústavní soud informoval o pozměňovacím návrhu předloženém poslankyni Evou Decroix k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon číslo 89/2012, občanský zákoník, zase ve znění pozdější předpisů, a tak dále. Teď je tady to podstatné. Pozměňovací návrh - čili to je ten číslo 5117 ze dne 10. října 2024 - by podle vás vedl k zásadním změnám dovolacího řízení v civilních věcech. Obrátil jste se proto na Ústavní soud s žádostí o sdělení, zda pozměňovací návrh považuje za přínosný - čili pan předseda Baxa mluví za Ústavní soud - a zda přináší vhodné a systémové řešení.

Následující argumenty jsou odrazem diskuse pléna Ústavního soudu, jemuž jsem vaši žádost předložil k posouzení. Je mou povinností především připomenout, že Ústavní soud ani já se v tuto chvíli nemůžeme vyjadřovat k hypotetické otázce, zda by přijetí navržené úpravy civilního dovolání bylo z hlediska procedurálního i obsahového v souladu s ústavním pořádkem. Čili můžu říct, že si myslím, že není, ale Ústavní soud nesmí a říká to jasně. V této odpovědi se proto budu věnovat jiným aspektům pozměňovacího návrhu a zvažovaných změn v úpravě civilního dovolání. Přípravě každého právního předpisu, jakož i jeho pozdějších změn, by mělo předcházet nejen jasné vymezení účelu zamýšlené právní úpravy, ale i detailní analýza právního a skutkového stavu v oblasti práva, které se změny týkají. Součástí takové analýzy by mělo být bezpochyby i zhodnocení nezbytnosti navrhovaných změn.

Odůvodnění pozměňovacího návrhu v úvodu deklaruje, že jeho smyslem je rozšíření přípustnosti dovolání ve věcech rodinného práva.

Jak je vám ovšem známo, pozměňovací návrh neusiluje... (Silný hluk v sále.) Já počkám možná chvilku. Jak je vám ovšem známo, pozměňovací návrh neusiluje o pouhé otevření této oblasti, dosud vyloučené z dovolacího řízení. Okruh rozhodnutí, proti nimž by bylo možné dovolání podávat, by se rozšířil velmi významně. Kromě - to je důležité také zdůraznit - věcí rodinného práva, by se tato možnost otevřela například u značné části takzvaných bagatelních sporů o peněžité plnění mezi 10 000 až 50 000 korunami, u rozhodnutí o nákladech řízení či u rozhodnutí odvolacího soudu, která ruší rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrací k dalšímu řízení, jakož i o část rozhodnutí odvolacího soudu, kterými se odvolací řízení nekončí. To je ten navržený § 238.

Současně by rozšíření znamenalo vyšší zátěž na soudy prvního stupně a to i proto, že řízení v nižších stupních jsou v rodinných věcech od soudních poplatků zásadně osvobozena a bez povinného zastoupení advokátem. To by pro dovolací řízení platit podle návrhu nemělo? Soudy prvního stupně by nově rozhodovaly o osvobození od soudních poplatků a více o ustanovení advokáta.

Z odůvodnění je bohužel patrná podmíněnost rozšíření přípustnosti dovolání v rodinných věcech zavedením zcela jiné koncepce celého dovolání v civilních věcech. S dodatkem, že pokud by se tak nestalo - citace - přineslo by pouhé otevření dovolání i pro oblast rodinného práva potřebu personálního doplnění Nejvyššího soudu o soudce, asistenty a další personál, což by následně vedlo k nutnosti zajistit pro Nejvyšší soud novou budovu, včetně nového vybavení.

Bez těchto opatření by došlo k výraznému prodloužení délky dovolacího řízení a následně k postupnému zahlcení a kolapsu Nejvyššího soudu. Vedle vyšších nároků na státní rozpočet by takový přístup přinesl i další negativní důsledky spojené s příliš vysokým počtem soudců Nejvyššího soudu a ve výsledku by nevedl k požadovanému cíli, nezajistil by jednotu rozhodování. To tady cituje argumenty Nejvyššího soudu, respektive zdůvodnění toho pozměňovacího návrhu paní poslankyně Decroix vaším prostřednictvím, pane místopředsedo.

Klíčová pasáž odůvodnění se tak opírá o pouhé odhady a předpoklady, které však nejsou doprovázeny čísly ani fakty. Zásadní tvrzení o možném kolapsu Nejvyššího soudu není podloženo žádnými konkrétními údaji. To nebudu komentovat, to píše Ústavní soud. Množství dovolání, o nichž bude Nejvyšší soud rozhodovat, může v důsledku navržené úpravy nominálně skutečně významně narůst - to si myslíme všichni -, neboť okruh rozhodnutí, u kterých má nově být dovolání objektivně nepřípustné, má být relativně úzký. Souběžně se proto navrhuje zcela obrácená koncepce přípustnosti dovolání, než je tomu dosud. Dovolání by nebylo přípustné, už po x-té tady říkám, ex lege. Záleželo by na tom, jestli jej Nejvyšší soud svým rozhodnutím přípustí. Pokud nikoliv, odmítl by jej Nejvyšší soud ve zdůvodnění pouze odkazem na příslušné ustanovení zákona.

Ústavní soud dále pokračuje: Jde o změny natolik zásadní povahy, že by znamenaly faktickou rekodifikaci dovolání v civilních věcech. Přinesly by změnu omezení přístupu jednotlivce k soudní ochraně před nejvyšší soudní instancí, která neexistuje ani v řízení o trestním dovolání před Nejvyšším soudem, ani - a to si musíme říct, to je důležité, protože ti se o to pokusili jednou a neskončilo to dobře - v řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem, ani v řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem.

Koncepční změna pravidel, jimiž se řídí přístup k Nejvyššímu soudu, by měla vzejít z procesu odrážejícího význam řádného fungování nejen této instituce, ale i všech dalších vrcholných soudů. Měla by tedy být výsledkem široké odborné diskuse, opírat se o objektivní údaje o dosavadním stavu a potřebě jeho změny a především o kvantifikovanou, ověřitelnými údaji podloženou predikci, co navržená změna přinese, mimo jiné i v oblasti personální a organizační, a jaký bude mít dopad na délku řízení. Pozměňovací návrh bohužel výsledkem takového odpovědného a systémového přístupu není. Předně se neopírá o žádnou analýzu současného stavu dovolacího řízení. Odůvodnění návrhu neuvádí, jaké je aktuální zatížení soudkyň a soudců civilního kolegia Nejvyššího soudu a jaká je délka dovolacího řízení. Pro srovnání konkrétními číselnými údaji o nápadu a zatížení přitom byly v minulosti podloženy například i mnohem méně závažné reformy kasačního řízení, jak jsem o tom hovořila, na Nejvyšším správním soudě, které vyústily v zavedení institutu odmítnutí pro nepřijatelnost pouze ve věcech mezinárodní ochrany a později k jejímu rozšíření do dalších samosoudcovských agend. Původně na té... To nebudu.

Odůvodnění pozměňovacího návrhu ovšem neobsahuje žádné údaje o aktuální či očekávané zátěži Nejvyššího soudu při zachování současné úpravy dovolání. Je-li aktuální stav neudržitelný, tak jak se píše v tom odůvodnění... (Hluk v sále.) Pane místopředsedo, já vím, že mluvím dlouho, ale já chci všem zprostředkovat ta jednání z ústavně-právního výboru i z toho podvýboru pro justici, tak myslím si, že ti, kteří - ano, poslanci a poslankyně, které to nezajímá, tak můžou přece jít do předsálí, ať to můžu... (Předsedající: Určitě ano.) Děkuju.

Děkuju, pane místopředsedo. Pozměňovací návrh není opřen ani o žádnou ověřitelnou predikci, co navrhované změny přinesou. Nevyčísluje v trendech uplynulých let, kolik věcí okresní, krajské a vrchní soudy ve všech civilních agendách rozhodují, jaký počet meritorních a nemeritorních rozhodnutí vydávají, v kolika věcech jsou podávány řádné opravné prostředky, s jakým výsledkem je o nich rozhodováno, jakou část z nich bude nově možné napadnout dovoláním, a tedy ani to, jaký nárůst počtu dovolání na Nejvyšším soudu lze očekávat. Namísto alespoň kvalifikovaného odhadu se v odůvodnění pozměňovacího návrhu uvádí toliko to - a teď citace z odůvodnění: lze důvodně předpokládat, že otevření dovolání i pro oblast rodinného práva přinese ve srovnání výrazně větší, to je s tou novelou 404/2012 Sb., nárůst počtu dovolání.

Prosím vás, nejde jenom o názor předsedy Ústavního soudu. Je to, jak on sám píše, výsledek diskuse pléna Ústavního soudu. Musím tedy s politováním konstatovat, že požadavek na koncepční změnu dovolání se opírá toliko o spekulativní a nijak nevyčíslený předpoklad, co způsobí otevření dovolání v rodinněprávních věcech, tedy jen v jedné oblasti, kde bude nově dovolání možné podávat. Jak by se projevily navrhované změny ve svém souhrnu, nechává pozměňovací návrh zcela bez odpovědi. On se zabývá skutečně jenom tímhle, i když otevírá daleko více agend, jak tady bylo už i v tom stanovisku České advokátní komory, které jsem si dovolila přečíst celé, uvedeno.

Současně při argumentu potřebnosti otevření dovolání pro rodinné věci se pomíjí, že konkrétně u věcí péče soudu o nezletilé jde často spíše než o správnost správního posouzení, a to je důležité zdůraznit, o dostatečnost či správnost skutkových zjištění, což se míjí se zachovaným jediným dovolacím důvodem, který je právní posouzení věci.

Pozměňovací návrh se nezabývá dopadem na fungování civilní justice jako celku. Nepřináší zásadní odpověď na otázky, jaká je nyní celková délka řízení, jak se na ní podílí jeho jednotlivé fáze, a především jaký dopad na délku řízení bude mít navržená úprava. Důvodová zpráva zcela pomíjí riziko, že rozšířená možnost podávat dovolání, mimo jiné třeba proti zrušujícím rozhodnutím odvolacích soudů, povede, a to už opakovaně a ještě jednou to tam budu číst, k prodloužení celkové délky řízení. Měnit jen jeden z mimořádných opravných prostředků bez toho, že by byla vyhodnocena efektivita celého systému, všech řádných i dalších mimořádných opravných prostředků ve všech civilních agendách řízení před soudy v České republice, je velice riskantní a neodpovědné. Nesystémovost navržené opravy dovolání je patrná i při srovnání s fungováním kasační stížnosti či ústavní stížnosti. Usnesení o odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost i usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost se odůvodňují a musí být přijata jednomyslně. V praxi nevyužívané ustanovení, které umožňovalo Nejvyššímu správnímu soudu usnesení odmítající kasační stížnost pro nepřijatelnost neodůvodňovat, bylo dokonce v nedávné době zákonodárcem, námi, zrušeno.

V rozporu s tímto trendem usiluje pozměňovací návrh o zavedení možnosti neodůvodňovat odmítnutí dovolání a současně ruší požadavek jednomyslnosti při odmítnutí pro nepřípustnost. Neodůvodněné odmítnutí pro nepřípustnost by tedy bylo možné i přes nesouhlas jednoho z členů senátu. Návrh vyvolává i další interpretační otázky neobjasněné v odůvodnění, například zda potřeba sjednocení judikatury soudu představuje novou podmínku přípustnosti dovolání, či jen formulační upřesnění dosavadní úpravy.

Já jsem něco vynechala, ale ne mnoho, a já když vidím ten zájem části poslankyň a poslanců, tak mohla bych pokračovat v citaci toho, co tady mám od advokátních kanceláří, ale tam se asi nebudeme divit, že to je logicky v tom duchu i toho, co napsala Česká advokátní komora - nekoncepční, nesystémová, nabourává, blokuje již tak těžký a složitý mimořádný opravný prostředek, je v příkrém rozporu s ústavním právem, judikaturu ESLP včetně ratifikovaných mezinárodních smluv. Čili já si to ušetřím. Kdo bude chtít, tak se na mě může obrátit a může si to přečíst, a já se tedy budu věnovat svým pozměňovacím návrhům.

V zásadě tedy shrnu za sebe, že jsem se snažila jimi zlepšit tu situaci, která zřejmě nastane přijetím té komplexní rozvodové novely, přičemž jsem úmyslně i upozornila na to, že některé pozitivní prvky v ní jsou. Některé ale jsou velmi riskantní. Tak, řekněme.

Takže, začnu asi, abyste měli aspoň tu kontinuitu zachovanou, tak začnu vlastně tím posledním, protože jsme mluvili teď o dovolání. Já jsem opravdu po tom, co už jsme vyčerpali všechny možnosti v rámci ústavně-právního výboru a podvýboru pro justici, tak jsem předpokládala, že tedy koalice změní a bude reagovat na takové nepřímé varování, jak to může dopadnout. Nestalo se tak, takže včera večer, já jsem ho měla připravený delší dobu, jsem tam vložila pozměňovací návrh pod číslem 5542, který říká, že se v tom bodě 1 novelizačního pozměňovacího návrhu, novelizačním bodě 10 v § 243c odst. 4, slova, může být odůvodněno pouze odkazem na ustanovení zákona, podle nichž bylo rozhodnuto, nahrazují slovy - dovolací soud stručně zdůvodní. Abych to přeložila do lidštiny, tak mně jde o to, aby tedy.. když Nejvyšší soud, kdyby to prošlo, obrátil se ten celý systém, tahle reforma, Nejvyšší soud by nevyslovil přípustnost, že by to zamítnul bez dalšího, jakože je to nepřípustné, tak aby nedošlo k tomu, že to odůvodní toliko odkazem na příslušné ustanovení, což je tedy kruciální bod té navrhované úpravy, protože si myslím, že je třeba alespoň stručně zdůvodnit to odmítnutí. A upozorňuji tady také na rozhodovací praxi Ústavního soudu, z níž dlouhodobě vyplývá, že absence náležitého, třeba i stručného, odůvodnění odmítnutí představuje zásah do veřejného selektivního práva na přístup k soudu chráněného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Odkazuji už jenom na ten nález Ústavního soudu sp. zn. I, Ústavní soud 1393/24, zejména bod 34, kdyby si to chtěl někdo dohledat. Velmi podobné závěry jsou v dalších starších nálezech, například sp. zn. IV, Ústavní soud 332/24, bod 16 nebo III, Ústavní soud 1538/14, body 2223. Takže můj pozměňovací návrh se snaží zabránit potenciálně protiústavní právní úpravě, který podle mého názoru a nejlepšího vědomí a svědomí minimálně hrozí v tom navrhovaném pozměňovacím návrhu, o kterém jsme tady asi nejdéle hovořili.

Takže to je ten jeden pozměňovací návrh. Druhý, o tom jsem mluvila už víckrát. Začnu teď chronologicky. To je pozměňovací návrh pod číslem 4645. Je to můj návrh a návrh pana poslance Radka Vondráčka, kde se snažíme zjednodušit v případě, že jde o rozvod, nesporný rozvod, kde nejsou děti nebo jsou už zletilé, průběh toho rozvodu tím, že odbřemeňujeme soudy, aby měly, a že teda budou mít toho co dělat, možnosti, aby se sepsal notářský zápis za splnění podmínek, které v tom § 71d, notářský zápis o ukončení manželství rozvodem, přesně vypisujeme, jsou přísně stanovené. Pokud budou splněné, pak se tím zápisem o ukončení manželství rozvod stane a nabude účinnosti. Čili je to pozměňovací návrh 4645, nesporný rozvod notářským zápisem. Zase to řeknu zkráceně.

Pak tady máme pozměňovací návrh, kdy při vědomí toho, že hrozí, že bude tato úprava ve svém celku schválena, pokud jsem vás teď nepřesvědčila alespoň o něčem, argumenty, které navíc jsou i argumenty minimálně podstatné a významné části justice a advokacie, tak navrhuji posunout účinnost, samozřejmě z nesmyslné původní účinnosti 1. ledna 2025, na 1. ledna 2026. Je to pozměňovací návrh 5229.

Pak je to návrh, kde se ale musím zastavit a alespoň stručně vás upozornit na to, že tady jde o děti. Je to ale opravdu v tom pravém smyslu slova ohrožené střetem zájmu rodičů, mě a pana poslance Aleše Juchelky, kde se domníváme, že to navrhované znění § 469 odst. 4, zákona o zvláštních řízení soudních, představuje zásadní změnu, jejíž přínos je velmi, velmi sporný, protože omezuje obligatorní ustanovení opatrovníka v situacích, kdy řízení je zahájeno rodiči podle obsahu návrhu a k němu přiloženého stanoviska druhého rodiče ve vzájemné shodě o obsahu dohody a úpravy poměru nezletilého. Tam má být jenom zákonem zástupcem zastoupeno dítě, a jsou-li zákonem zástupcem rodiče, má být zastoupeno přednostně oba rodiči, ale to pouze v situaci, kdy by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodičem a dítětem nebo mezi dětmi týž rodičů, pak soud jmenuje dítě opatrovníka. Ale ono z povahy věci tady dochází automaticky ke střetu zájmů mezi rodiči a dětmi, a i jak jsme tady slyšeli od opatrovnických soudců, ta věc má svoji vnitřní dynamiku, vyvíjí se a to, co je ze začátku s dohodou, se v průběhu může stát bez dohody. Může se daleko.. ten konflikt se eskaluje. Nelze se proto spoléhat na to, že se takový střet zájmů v konkrétním případě včas identifikuje a již vůbec ne na to, co je v důvodové zprávě, že samo dítě o ustanovení opatrovníka požádá. To budou výjimečné případy. Takže my to vracíme nazpátek a vypouštíme to vypuštění opatrovníka. Takže to je pozměňovací návrh 5231.

Pak je tady pozměňovací návrh, který vlastně akceptoval už ústavně-právní výbor, takže já už nebudu zdržovat a nebudu ho číst - kdy tedy bude moci soud o poměrech dítěte po dobu po rozvodu manželství rozhodnout i v případě, když se dohodnou ti rodiče a schválí dohodu rodičů, leda že je zřejmé, že dohodnuté plnění vyživovací povinnosti není v souladu se zájmem dítěte. Je to pozměňovací návrh 5230.

Já si myslím, že jsem prošla všechny návrhy, které jsem tedy do systému vložila. Já se ještě podívám. Ano, myslím si, že tím můžu tedy uzavřít svoje vystoupení a děkuji vám za pozornost. Omlouvám se, že jsem byla možná místy zdlouhavá a nesrozumitelná, ale mám teď čisté svědomí, že jsem vás předem upozornila na ty nejspornější partie ještě předtím, než ve třetím čtení pro to zvednete, nebo nezvednete, nebo se zdržíte hlasování v rámci hlasování.

Děkuji za pozornost.