Pět minut je sice málo na problematiku, která je taková, o jaké budu hovořit, nicméně budu se snažit být stručnější. Jde konkrétně o krizovou situaci dětských uprchlíků a jejich matek na Hlavním nádraží v Praze. A já jsem s tím i spojila otázku, kterou jsem záměrně několikrát odsouvala, protože jsem dávala prostor vládní koalici pro to, aby našla na pozici zmocněnkyně nebo zmocněnce vlády pro lidská práva někoho konkrétního, který se právě takovými problémy, se kterými se nyní setkáváme, má možnost jak co do kompetencí, tak i co do exekutivního konání zabývat. Já už tu kompetenci nemám, jak víte, rezignovala jsem k 31. lednu 2022 poté, co mě pan premiér vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně, radši to řeknu takhle, aby to bylo úplně správně, nepožádal, abych pokračovala. Teď velmi chybí - ale nikdo nemohl vědět samozřejmě, co se stane v únoru 2022 - takový zmocněnec nebo zmocněnkyně a o tom jsem se na vlastní oči, uši přesvědčila dvakrát návštěvou na Hlavním nádraží, kdy mimochodem říkali - konečně někdo přišel z Parlamentu, konečně někdo přišel, nějaký poslanec nebo poslankyně. - A já jsem tam byla spíš jako člověk, bývalá zmocněnkyně, na kterého se obrátily nestátní neziskové organizace a také organizace romské, které jsem zastupovala v Radě vlády pro romskou menšinu.
Nejsou tam tedy dětští uprchlíci na tom Hlavním nádraží až deset dní výhradně, viděla jsem tam i děti neromské. Jsou velmi malé, takže každá z nás, kdo měla dítě a vychovávala, tak vám srdce ustrne, protože jsou tak ve věku jednoho až pěti, šesti, sedmi let. Jsou v neskutečně havarijních podmínkách, katastrofických podmínkách na zemi. A všichni včetně těch mladých hasičů, které jsem samozřejmě oslovila, mi říkali - do těch deseti dnů my máme ten termín. - Já jsem říkala - těch deset dnů tady leží ty děti? Bez toho, že by se o ně někdo staral?
Naštěstí jsou tam lidi - a já jim chci tady na tomto místě velmi poděkovat - je to generální ředitel Správy železnic a jeho podřízený pan Ing. Vágner, kteří o své pravomoci rozhodli - jak víte, to Hlavní nádraží se čistí od jedné hodiny asi do půl čtvrté - že je nebudou vystěhovávat a že je tam nechají, aby měla dostatek času policie prověřit příslušné evidenční systémy, odkud vlastně jsou, kam přicházejí, co chtějí tito uprchlíci dělat.
Mně nejde teď o to kritizovat, od toho tady byli jiní a velmi kompetentně provedli kritiku toho nefungujícího evidenčního systému. Mně jde o to, že jako žena, matka, právnička, bývalá zmocněnkyně vlády pro lidská práva se nemůžu a nechci dívat na to, jak nedodržujeme základní lidská práva, kterými jsme vázáni Úmluvou o právech dítěte a Evropskou úmluvou o základních právech a svobodách. A kdo mně nevěří, můžu mu ukázat se souhlasem matek, ale nedám ani médiím ani to nikomu nepošlu, fotografie, které jsem sama udělala, pořídila, abychom viděli, zda opravdu můžeme, jak říkal na tiskové konferenci pan premiér Fiala - ne, pardon, to byl pan ministr Rakušan - že pyšně můžeme kráčet do jednacího sálu a být hrdí na to, jak zvládáme migrační vlnu. Tak minimálně v této malé oblasti, nicméně ti nejzranitelnější z nás, tak minimálně v této oblasti pyšní na sebe být nemůžeme.
Takže já navrhuji buď jako první bod dneska, nebo jako první bod ve středu zítra, nebo jako první bod v pátek zařadit bod Krizová situace dětských uprchlíků a jejich matek na Hlavním nádraží v Praze a chybějící zmocněnec/zmocněnkyně vlády pro lidská práva, která by nebo který by zajistil, aby se dodržovala v České republice striktně bez jakéhokoli pohledu na jakoukoli možnou diskriminaci základní práva a lidské svobody, které jsme podepsali a ke kterým jsme vázáni mezinárodními úmluvami.
Děkuji za pozornost.
