Je to už 26 let od chvíle, kdy ve svém známém projevu prezident Václav Havel označil atmosféru ve společnosti jako „blbou náladu”.

Leckde čtu, že zase máme „blbou náladu”. Myslím ale, že je přesnější si přiznat, že s mírnými přestávkami tady tento pocit přetrvává už pěkně dlouho. Když se ale rozhlédneme kolem sebe, podíváme se na fakta a srovnáme si to s jinými zeměmi, tak zjistíme, že zase tolik důvodů pro skepsi a naštvanost nemáme.

Žijeme v jedné z nejbezpečnějších zemí světa. Prakticky neznáme nezaměstnanost. Patříme k nejrozvinutějším státům na naší planetě, ekonomicky a vlastně z jakéhokoliv hlediska. Kvalita našich veřejných služeb je vysoká, a to i ve srovnání s bohatšími zeměmi. Máme fungující demokracii. I když vím, že je v naší zemi stále co zlepšovat, „blbou náladou” to rozhodně nespravíme.

Naštvanost a skepse nás jen oslabují. Přitom je důležité, jak o sobě a světě kolem nás uvažujeme. Jak přemýšlíme o svých možnostech, o své budoucnosti. Nakolik si věříme, že dokážeme věci úspěšně ovlivňovat. Každý z nás má možnost s „blbou náladou” bojovat. A kde vzniká? Vytváříme si ji třeba i nenávistnými komentáři na sociálních sítích. Jejím zdrojem je pesimismus a nedůvěra. Blbá nálada je nakažlivá a otravuje svět kolem nás. Jenže skepsi, naštváním a škarohlídstvím se ještě nikdy žádný problém nevyřešil.

Je jenom na nás, jestli chceme mít „blbou náladu” další desetiletí, nebo jestli chceme naši zemi měnit k lepšímu.

Když už vzpomínám na Václava Havla, tak raději než „blbou náladu” připomenu jiná jeho slova: „Naděje není přesvědčení, že něco dopadne dobře, nýbrž jistota, že něco má smysl.” A to je myslím docela dobrý návod, jak se zbavit skepse a hledět do budoucna s nadějí. To určitě smysl má. :-)