Pár poznámek k slovenským volbám. Čtu komentáře, jak to českou opozici inspiruje a co to pro všechny znamená. Přání nemá být otcem myšlenky. Pravda je naopak taková, že volby v každé zemi jsou vždy jedinečné. Každá společnost si svůj zápas o kvalitní demokracii musí vybojovat sama. I my. Přesto pár „poučení“ z nich plyne:

1. Změna je možná: všechny průzkumy dlouhodobě – do poslední chvíle - preferovaly Smer – a podívejte se na výsledek.

2. Společnost musí změnu aktivně chtít: pád Smeru začal mnohem dříve než ve volbách – ale už když silné demonstrace proti mafii a korupci donutily odejít (vše)mocného premiéra Fica.

3. Nic není dopředu ztraceno: Matovičovo hnutí mělo před pár měsíci v preferencích kolem 5, ještě v lednu kolem 8 % - a slaví jasné vítězství- je důležité věřit si, nenechat se znechutit malomyslností, mediálními předpověďmi, bojovat, oslovit lidi.

4. Extremisté nejsou nevyhnutelnost: navzdory předvolebnímu mediálnímu masochismu o tom, jak extremisté jistě posílí, nic takového nenastalo - Kotleba je slabší a SNS vůbec není v parlamentu.

5. Koalice nejsou samospasitelné: PS-Spolu neuspělo, přestože „práh“ pro dvojkoalici je na Slovensku jen 7 %.

6. Populární politici nejsou sami o sobě zárukou úspěchu: ani strana exprezidenta Kisky a rozhodně koalice spojená s prezidentkou Čaputovou neuspěly.

7. Společnost v politice nehledá jen “to“ nové: Igor Matovič je v parlamentu deset let.

Slovenské volby nejsou předobrazem českých. Ani přímou inspirací. Jen ukazují, že navzdory mafiánským praktikám vlády a mediální skepsi je možné dosáhnout spolu s voliči změny. A o to jde.